Josef Jungmann: jak ruská poezie pomohla obrodit český jazyk
Josef Jungmann — klíčová postava českého národního obrození počátku 19. století. Překladem Puškina, Lomonosova a dalších ruských autorů nejen seznamoval Čechy s ruskou literaturou — vytvářel nový literární český jazyk. Rusko se pro něj stalo lingvistickým vzorem.
Překladatel a reformátor
Koncem 18. a počátkem 19. století byl český jazyk vytlačen němčinou ze vzdělání, vědy a literatury. Jungmann se chopil jeho obrody prostřednictvím překladů: překládal Miltona, Chateaubrianda — a ruské básníky. Ruský jazyk, blízký češtině svou strukturou, byl pro něj vzorem: jak se vytváří vyspělý literární jazyk.
Jeho hlavním dílem je pětisvazkový „Slovník česko-německý” (1835–1839), který se dodnes považuje za památník české lexikografie. Při jeho tvorbě se Jungmann opíral i o ruskou slovní zásobu.
Slovanské bratrství
Jungmann byl přesvědčený panslavista: věřil, že česká kultura musí stavět na slovanském bratrství, nikoli na německé dominanci. Rusko v tomto světonázoru bylo starším bratrem, jehož bohatý literární jazyk mohl sloužit jako vzor.
Jeho žáci a pokračovatelé — Pavel Šafařík, František Palacký — pokračovali v tomto díle. Společně vytvořili základy, na nichž vyrostla moderní česká národní identita.