Rieger se zú­čast­nil Slo­van­ské­ho sjezdu v roce 1848 v Praze, kde ruská otázka stála v centru všech dis­ku­sí. Poz­dě­ji se stal vůdcem Sta­ro­če­chů a až do konce 19. sto­le­tí zůstal hlavní po­sta­vou české po­li­ti­ky.

V 60.–70. letech 19. sto­le­tí se ně­ko­li­krát setkal s rus­ký­mi úřed­ní­ky a ve­řej­ný­mi či­ni­te­li, aby vymohl po­li­tic­kou a mo­rál­ní pod­po­ru pro Čechy v boji s Ra­kous­ko-Uher­skem. Jeho ná­vštěvy Ruska byly po­zo­ru­hod­nou udá­los­tí — v Praze i v Pe­t­ro­hra­du.

Rieger se­sta­vil slavný „Slov­ník naučný”, českou en­cy­klo­pe­dii 19. sto­le­tí, která se stala nej­dů­le­ži­těj­ší kul­tur­ní pa­mát­kou. Byl ini­ci­á­to­rem vý­stav­by Ná­rod­ní­ho di­va­dla v Praze a od ra­kous­kých úřadů vymohl pro Čechy řadu ja­zy­ko­vých práv.

Jeho pokusy vy­bu­do­vat spo­je­nec­tví s Ruskem ne­při­nes­ly hma­ta­tel­ný po­li­tic­ký úspěch, ale sama sku­teč­nost tohoto úsilí vý­mluv­ně svědčí o hloub­ce rusko-čes­kých vztahů v 19. sto­le­tí.