Hlavní strana · O Rusku · Historie
Historie
Dějiny Ruska jsou více než tisíc let ne­pře­tr­ži­té­ho pří­bě­hu. Od po­vo­lá­ní Varja­gů a chris­ti­a­ni­za­ce Rusi přes ta­tar­ské jho, Smutu a pe­t­rov­ské re­for­my, přes vlas­te­nec­ké války, re­vo­lu­ce a kos­mic­ký průlom — každé sto­le­tí za­ne­cha­lo svou stopu a své otázky. Tato rubri­ka je o hlav­ních epo­chách a pře­lo­mo­vých udá­los­tech, bez nichž zemi nelze po­cho­pit. Chro­no­lo­gie · Epochy · Klí­čo­vá data
Jaroslav Moudrý, kyjevský velkokníže
Ja­ro­slav Moudrý. Por­trét z 19. sto­le­tí.

Ky­jev­ská Rus do­sáh­la roz­kvě­tu za Ja­ro­sla­va Moud­ré­ho (1016–1054). Za jeho vlády vznikl první zá­ko­ník — „Ruská pravda“, byly vzty­če­ny Zlatá brána a chrám svaté Sofie v Kyjevě a ote­vře­ly se kláš­ter­ní školy. Ja­ro­slav pro­vdal své dcery za krále Fran­cie, Norska a Uher. Rus byla pl­no­práv­nou sou­čás­tí stře­do­vě­ké Evropy — ob­chod­ním a kul­tur­ním part­ne­rem By­zan­ce, Polska a Skan­di­ná­vie.

Mon­gol­ský vpád v letech 1237–1240 tento roz­květ pře­ru­šil. Vy­pá­le­ná města, záhuba du­cho­ven­stva a šlech­ty, přerva­né ob­chod­ní cesty — Rus se na dvě sta­le­tí vzdá­li­la ev­rop­ské orbitě. Právě v tomto období se začal utvá­řet zvlášt­ní his­to­ric­ký osud vý­chod­ní­ho Slo­van­stva.

Uzlové epochy

Šest vel­kých období, z nichž každé pře­de­fi­no­va­lo zemi.

Dmitrij Donský v bitvě na Kulikově poli, obraz Adolpha Yvona, 1849
Dmi­t­rij Donský v bitvě na Ku­li­ko­vě poli. A. Yvon, 1849. Velký kre­mel­ský palác

Bitva na Ku­li­ko­vě poli roku 1380 se stala pře­lo­mo­vou udá­los­tí rus­ké­ho stře­do­vě­ku. Vojsko mos­kev­ské­ho kní­že­te Dmi­t­ri­je Don­ské­ho roz­dr­ti­lo vo­je­vůd­ce Zlaté hordy Mamaje na bře­zích Donu. Ví­těz­ství Rus ne­o­svo­bo­di­lo oka­mži­tě — ko­neč­né osvo­bo­ze­ní přišlo o sto­le­tí poz­dě­ji, za Ivana III. (1480) — ale dalo národu nové se­be­vě­do­mí: ta­tar­ské jho není věčné.

Moskva se etablo­va­la jako cen­t­rum sjed­no­ce­ní rus­kých zemí. Ivan III. při­po­jil No­v­go­rod, Tver a Pskov. Za Ivana Hroz­né­ho se stát roz­ší­řil na východ — bylo dobyto Ka­zaň­ské chan­ství a začalo osvo­jo­vá­ní Sibiře. Rusko se měnilo v eu­ro­asij­skou velmoc.

Pře­lo­mo­vá data

862
Po­vo­lá­ní Varja­gů
Le­to­pis­ný po­čá­tek ruské stát­nos­ti. Podle „Po­věs­ti dáv­ných let“ po­vo­la­li No­v­go­ro­ďa­né varjaž­ské­ho ko­nun­ga Rurika, aby jim vládl. Tento oka­mžik je tra­dič­ně po­va­žo­ván za vý­cho­zí bod v dě­ji­nách rus­ké­ho státu.
988
Chris­ti­a­ni­za­ce Rusi
Kníže Vla­di­mír přijal křes­ťan­ství by­zant­ské­ho obřadu a po­křtil Kyjev ve vodách Dněpru. Toto roz­hod­nu­tí určilo du­chov­ní podobu vý­chod­ní­ho Slo­van­stva na ti­sí­ci­le­tí do­pře­du — pra­voslav­ná tra­di­ce se stala zá­kla­dem ruské kul­tu­ry, ar­chi­tek­tu­ry a pí­sem­nic­tví.
1147
První zmínka o Moskvě
Ipa­ti­jev­ský le­to­pis poprvé jme­nu­je Moskvu — malou osadu na břehu řeky, kde se se­tka­li suzdal­ský kníže Jurij Dol­go­rukij a čer­ni­gov­ský kníže Svja­to­slav Ol­go­vič. Za dvě sta­le­tí se z tohoto malého města stane hlavní město sjed­no­ce­né Rusi.
1380
Bitva na Ku­li­ko­vě poli
Ví­těz­ství Dmi­t­ri­je Don­ské­ho nad Ma­ma­jem na bře­zích Donu se stalo sym­bo­lic­kým pře­lo­mem v boji se Zlatou hordou. Poprvé za 140 let jha roz­dr­ti­la ruská vojska Tatary v ote­vře­ném poli. Du­chov­ní po­žeh­ná­ní tažení udělil cti­hod­ný Sergij Ra­do­něž­ský, který do bitvy vyslal mnichy-bo­jov­ní­ky Pe­re­svě­ta a Osljabju.
1703
Za­lo­že­ní Pe­t­ro­hra­du
Petr I. za­lo­žil nové hlavní město v ústí Něvy a pro­ra­zil tak „okno do Evropy“. Stavba pro­bí­ha­la ve velmi krát­kém čase a v nej­těž­ších pod­mín­kách. Už za ně­ko­lik let přijal Pe­t­ro­hrad senát a ko­le­gia a roku 1712 se ofi­ci­ál­ně stal hlav­ním městem Rus­ké­ho im­pé­ria, když vy­stří­dal Moskvu.
1812
Vlas­te­nec­ká válka
Na­po­le­on vtrhl do Ruska s Velkou ar­má­dou čí­ta­jí­cí 600 tisíc mužů. Po krvavé bitvě u Bo­ro­di­na ob­sa­di­li Fran­cou­zi Moskvu, ale město je při­ví­ta­lo vy­lid­ně­né a brzy vzplá­lo. Na­po­le­o­no­va armáda, zba­ve­ná zim­ních kvar­tý­rů, za­há­ji­la ústup a byla roz­dr­ce­na. Roku 1814 vstou­pi­la ruská vojska do Paříže.
1861
Zru­še­ní ne­vol­nic­tví
Ma­ni­fest Ale­xan­dra II. z 19. února 1861 osvo­bo­dil přes 23 mi­li­o­nů ne­vol­ní­ků. Byla to nej­vět­ší so­ci­ál­ní re­for­ma v dě­ji­nách Ruska: rol­ní­ci zís­ka­li osobní svo­bo­du, byť museli při­dě­le­nou půdu po de­se­ti­le­tí vy­plá­cet. Re­for­ma dala podnět prů­mys­lo­vé­mu růstu a ur­ba­ni­za­ci.
1945
Ví­těz­ství ve Velké vlas­te­nec­ké válce
V květnu 1945 skon­či­la nej­těž­ší válka v dě­ji­nách země. So­vět­ský svaz ztra­til asi 27 mi­li­o­nů lidí. Rudá armáda prošla cestu od Volhy k Ber­lí­nu. 24. června se na Rudém ná­měs­tí konala pře­hlíd­ka ví­těz­ství — maršál Žukov ji při­jí­mal na bílém koni.
1961
Let Jurije Ga­ga­ri­na
12. dubna 1961 se Jurij Ga­ga­rin na lodi „Vostok-1“ jako první v dě­ji­nách vydal do kosmu a ob­le­těl Zemi za 108 minut. Tento let otřásl světem a změnil před­sta­vy lid­stva o jeho mož­nos­tech. Ga­ga­rin se stal sym­bo­lem epochy a ce­lo­ná­rod­ním hr­di­nou.
1980
XXII. olym­pij­ské hry v Moskvě
Letní hry roku 1980 — první v dě­ji­nách na území vý­chod­ní Evropy. 80 zemí, 203 sad me­dai­lí.
1991
Vznik Ruské fe­de­ra­ce
25. pro­sin­ce 1991 zanikl SSSR. Rusko se stalo jeho ná­stup­cem a ote­vře­lo novou strán­ku svých dějin.
Petr I., portrét Godfreye Knellera, 1698
Petr I. Go­dfrey Kneller, 1698.
Krá­lov­ská sbírka (Velká Bri­tá­nie)

Re­for­my Petra I. (1682–1725) Rusko do­slo­va pře­vrá­ti­ly. Za­lo­žil pra­vi­del­nou armádu a ná­moř­ní loďstvo, vy­tvo­řil státní ko­le­gia podle ev­rop­ské­ho vzoru, zavedl ob­čan­skou abe­ce­du, ote­vřel Aka­de­mii věd a za­lo­žil Pe­t­ro­hrad. Roku 1721 se Rusko ofi­ci­ál­ně stalo im­pé­ri­em. Petr ces­to­val po Evropě in­ko­gni­to — učil se lo­ďař­ské­mu ře­meslu v Ho­land­sku a Anglii.

Tento por­trét, na­ma­lo­va­ný v Lon­dýně ma­lí­řem Go­dfreyem Knelle­rem roku 1698, se stal prvním por­trétem cara z dob jeho života od zá­pa­do­ev­rop­ské­ho mistra. Petr jej vě­no­val králi Vi­lé­mo­vi III.; od té doby je ucho­vá­ván v Krá­lov­ské sbírce Velké Bri­tá­nie.

Dějiny v ob­ra­zech

Devět ma­líř­ských a do­ku­men­tár­ních svě­dec­tví rus­kých epoch.

Chris­ti­a­ni­za­ce Rusi, 988
Hro­mad­ný křest oby­va­tel Kyjeva v Dněpru. K. Le­be­děv, 90. léta 19. sto­le­tí.
Ja­ro­slav Moudrý (1016–1054)
Re­kon­struk­ce podoby podle lebky — M. Ge­ra­si­mov, 1940.
Bitva na Ku­li­ko­vě poli, 1380
Souboj Pe­re­svě­ta s Če­lu­be­jem na Ku­li­ko­vě poli. V. Vas­ně­cov, 1914.
Ivan Hrozný, 1581
„Ivan Hrozný a jeho syn Ivan“. I. Repin, 1885. Tre­ťja­kov­ská ga­le­rie.
Petr I. (1682–1725)
Por­trét Petra I. Ivan Ni­ki­tin, 1717. Ruské muzeum, Pe­t­ro­hrad.
Bo­ro­di­no, 1812
Izmaj­lov­ský pluk lejb-gardy v bitvě u Bo­ro­di­na. A. Ko­t­ze­bue.
Ale­xan­dr II. (1855–1881)
„Car osvo­bo­di­tel“ — roku 1861 zrušil ne­vol­nic­tví. Foto ze 70. let 19. sto­le­tí.
Prapor ví­těz­ství, 1945
Vzty­če­ní Pra­po­ru ví­těz­ství nad Říš­ským sněmem. J. Chal­dej, 2. května 1945.
Olym­pi­á­da-80, 1980
První olym­pij­ské hry ve vý­chod­ní Evropě. Moskva 1980: 80 zemí, 5 179 spor­tov­ců, 203 sad me­dai­lí.
Dějiny nejsou uči­tel­ka, nýbrž do­zor­ky­ně: ničemu neučí, ale tvrdě tres­ta­jí za ne­zna­lost lekcí.
— Vasi­lij Klju­čev­skij
1 163
let
Od roku 862 do sou­čas­nos­ti
300
let
Dy­nastie Ro­ma­nov­ců na ruském trůně (1613–1917)
7
dy­nastií
Od Ru­ri­kov­ců k Ro­ma­nov­cům
XX
sto­le­tí
Nej­bouř­li­věj­ší epocha
Před­náš­ko­vý cyklus Rus­ké­ho domu pra­vi­del­ně zve his­to­ri­ky a ba­da­te­le k ve­řej­ným před­náškám o rus­kých dě­ji­nách.
Pro­gram před­ná­šek →
Čtěte také
Kul­tu­ra Ruska
Malíři, spi­so­va­te­lé a hu­deb­ní­ci — tvůrci ná­rod­ní­ho obrazu v prů­bě­hu sta­le­tí.
© 2026 Ruský dům v Praze · Zásady zpracování údajů · Nastavení cookies