Rusko překvapuje

V roce 1745 vydala ca­rev­na Alž­bě­ta Pe­t­rov­na dekret „O dovozu koček ke dvoru” — Zimní palác trá­pi­ly myši. Ka­te­ři­na II. o třicet let poz­dě­ji uvedla „pa­lá­co­vé kočky” do ofi­ci­ál­ní­ho stavu. Od té doby — bez­má­la tři sta let — slouží ve skle­pích Er­mi­tá­že kočičí po­sád­ka ve stát­ním za­měst­ná­ní.

Dnes v Er­mi­tá­ži žije kolem 50 koček: mají vlast­ní su­te­rén­ní pro­stor ve­li­kos­ti malého bytu, ku­cha­ře, ve­te­ri­ná­ře, in­di­vi­du­ál­ní „pas” a ofi­ci­ál­ní pra­cov­ní vztah s muzeem. Jednou ročně muzeum pořádá „Den er­mi­táž­ní kočky” — ná­vštěv­ní­ci smějí do sklepů za­měst­nan­ce pozdra­vit. Je to nejdéle ne­pře­tr­ži­tě fun­gu­jí­cí kočičí pra­cov­ní místo na světě.

Údolí gej­zí­rů na Kam­čat­ce — jedno z pěti nej­vět­ších gej­zí­ro­vých polí na světě, ob­je­ve­né v roce 1941 ge­o­lož­kou Taťja­nou Usti­no­vo­vou. Na 6 km dlou­hém úseku je kolem 90 ter­mál­ních pra­me­nů a 40 ak­tiv­ních gej­zí­rů. Dostat se tam lze jen vr­tu­l­ní­kem a jen s prů­vod­cem.

Plo­ši­na Pu­to­ra­na — nej­star­ší lávový stůl Země, vy­tvo­ře­ný před 250 mi­li­o­ny lety. Je za­psá­na v UNESCO, roz­klá­dá se na ploše Švéd­ska a tyčí se 1500 metrů nad okolní tajgou. Tisíce vo­do­pá­dů, tisíce jezer, ani jedno město.

Baj­kal­ský led v zimě bývá prů­hled­ný do hloub­ky 40 metrů — můžete si na něj leh­nout a číst knihu skrz vrstvu ledu. Tato je­di­neč­ná kom­bi­na­ce čis­to­ty vody, tlaku a ne­pří­tom­nos­ti or­ga­ni­ky činí z Baj­ka­lu jediné za­mrz­lé jezero světa, jímž je vidět dno.

Tygr ussu­rij­ský (amur­ský) — nej­vět­ší koč­ko­vi­tá šelma pla­ne­ty. Samci do­sa­hu­jí 320 kg a od nosu po ocas měří přes 3 metry. V Rusku jich žije asi 750 — to je 95 % svě­to­vé po­pu­la­ce. Jako jediní tygři sná­še­jí tep­lo­ty kolem −40 °C: dlouhá srst, silná pod­kož­ní vrstva tuku, bez­hluč­né tlapy ve sněhu.

Manul — nej­star­ší divoká koč­ko­vi­tá šelma, prak­tic­ky se ne­změ­ni­la pět mi­li­o­nů let. Žije ve ste­pích Za­baj­ka­lí a Altaje, ve­li­kos­tí domácí kočky, ale s nej­hust­ší srstí mezi koč­ko­vi­tý­mi a ty­pic­ky „na­su­pe­ným” vý­ra­zem. Je mas­ko­tem mos­kev­ské zoo.

Rusko = 1/5 všech lesů pla­ne­ty. Čty­ři­krát víc lesa než celá Bra­zí­lie. A při­bliž­ně po­lo­vi­nu tvoří netknu­tá tajga, kde se dá jít celé týdny a ne­po­tkat člo­vě­ka.

Rok 1915. Ka­zi­mír Ma­le­vič vy­sta­vu­je „Černý čtve­rec” — a obrací ev­rop­ské umění naruby. Není to obraz v tra­dič­ním smyslu, ale pro­hlá­še­ní: malba končí, začíná čistá forma. O rok poz­dě­ji Tatlin na­vr­hu­je „Pomník III. in­ter­na­ci­o­ná­ly” — spi­rá­lo­vou věž vy­so­kou 400 metrů s ro­tu­jí­cí­mi patry. Ne­po­sta­vi­li ji, ale pro­jekt změnil ar­chi­tek­tu­ru 20. sto­le­tí.

Kan­din­skij, Li­sic­kij, Rod­čen­ko, Po­po­vo­vá, Stě­pa­no­vo­vá — během pat­nác­ti let (1910–1925) vy­mys­le­li vi­zu­ál­ní jazyk, který se pak roz­ší­řil do celého světa. Bez rus­ké­ho supre­ma­tis­mu a kon­struk­ti­vis­mu by nebyl Bau­haus v Ně­mec­ku, IKEA-mi­ni­ma­lis­mus, písmo Hel­ve­ti­ca ani pla­ká­to­vá gra­fi­ka Apple. Je to ta část ruské kul­tu­ry, o níž se v čes­kých ško­lách skoro ne­mlu­ví — a škoda.