Rusko překvapuje

V roce 1745 vydala carevna Alžběta Petrovna dekret „O dovozu koček ke dvoru” — Zimní palác trápily myši. Kateřina II. o třicet let později uvedla „palácové kočky” do oficiálního stavu. Od té doby — bezmála tři sta let — slouží ve sklepích Ermitáže kočičí posádka ve státním zaměstnání.

Dnes v Ermitáži žije kolem 50 koček: mají vlastní suterénní prostor velikosti malého bytu, kuchaře, veterináře, individuální „pas” a oficiální pracovní vztah s muzeem. Jednou ročně muzeum pořádá „Den ermitážní kočky” — návštěvníci smějí do sklepů zaměstnance pozdravit. Je to nejdéle nepřetržitě fungující kočičí pracovní místo na světě.

Údolí gejzírů na Kamčatce — jedno z pěti největších gejzírových polí na světě, objevené v roce 1941 geoložkou Taťjanou Ustinovovou. Na 6 km dlouhém úseku je kolem 90 termálních pramenů a 40 aktivních gejzírů. Dostat se tam lze jen vrtulníkem a jen s průvodcem.

Plošina Putorana — nejstarší lávový stůl Země, vytvořený před 250 miliony lety. Je zapsána v UNESCO, rozkládá se na ploše Švédska a tyčí se 1500 metrů nad okolní tajgou. Tisíce vodopádů, tisíce jezer, ani jedno město.

Bajkalský led v zimě bývá průhledný do hloubky 40 metrů — můžete si na něj lehnout a číst knihu skrz vrstvu ledu. Tato jedinečná kombinace čistoty vody, tlaku a nepřítomnosti organiky činí z Bajkalu jediné zamrzlé jezero světa, jímž je vidět dno.

Tygr ussurijský (amurský) — největší kočkovitá šelma planety. Samci dosahují 320 kg a od nosu po ocas měří přes 3 metry. V Rusku jich žije asi 750 — to je 95 % světové populace. Jako jediní tygři snášejí teploty kolem −40 °C: dlouhá srst, silná podkožní vrstva tuku, bezhlučné tlapy ve sněhu.

Manul — nejstarší divoká kočkovitá šelma, prakticky se nezměnila pět milionů let. Žije ve stepích Zabajkalí a Altaje, velikostí domácí kočky, ale s nejhustší srstí mezi kočkovitými a typicky „nasupeným” výrazem. Je maskotem moskevské zoo.

Rusko = 1/5 všech lesů planety. Čtyřikrát víc lesa než celá Brazílie. A přibližně polovinu tvoří netknutá tajga, kde se dá jít celé týdny a nepotkat člověka.

Rok 1915. Kazimír Malevič vystavuje „Černý čtverec” — a obrací evropské umění naruby. Není to obraz v tradičním smyslu, ale prohlášení: malba končí, začíná čistá forma. O rok později Tatlin navrhuje „Pomník III. internacionály” — spirálovou věž vysokou 400 metrů s rotujícími patry. Nepostavili ji, ale projekt změnil architekturu 20. století.

Kandinskij, Lisickij, Rodčenko, Popovová, Stěpanovová — během patnácti let (1910–1925) vymysleli vizuální jazyk, který se pak rozšířil do celého světa. Bez ruského suprematismu a konstruktivismu by nebyl Bauhaus v Německu, IKEA-minimalismus, písmo Helvetica ani plakátová grafika Apple. Je to ta část ruské kultury, o níž se v českých školách skoro nemluví — a škoda.