Český zájem o ruskou li­te­ra­tu­ru sahá svými kořeny do 19. sto­le­tí — do doby Jung­man­na a ná­rod­ní­ho ob­ro­ze­ní. Ve 20. sto­le­tí se pro­mě­nil v mocnou pře­kla­da­tel­skou tra­di­ci. Pře­kla­da­te­lé jako Božena Mar­ti­nec, Ja­ro­mír Bouček, Lud­mi­la Dud­ko­vá se stali sku­teč­ný­mi prů­vod­ci ruské kul­tu­ry pro čes­ké­ho čte­ná­ře.

Tra­di­ce vr­cho­li­la v 60. letech — „zla­tých” letech čes­ko­slo­ven­ské kul­tu­ry. Tehdy vy­chá­ze­ly skvělé pře­kla­dy Pas­ter­na­ka, Bul­ga­ko­va, Solže­nicy­na — často dříve než v sa­mot­ném SSSR.

České pře­kla­dy ruské kla­si­ky exis­tu­jí v ně­ko­li­ka ge­ne­ra­cích: každá epocha je znovu pro­mýš­le­la. Srov­nat pře­kla­dy Tolsté­ho z 19. sto­le­tí se sou­čas­ný­mi zna­me­ná vidět his­to­rii čes­ké­ho jazyka a rusko-čes­kých vztahů v jednom zr­ca­dle.

Dnes tato tra­di­ce po­kra­ču­je: čeští sla­vis­té a pře­kla­da­te­lé pra­cu­jí na sou­čas­né ruské próze a poezii, za­cho­vá­va­jí živý kanál kul­tur­ní výměny mezi oběma zeměmi.