Knižní expozice „Hlas autora v jiném jazyce“
K Mezinárodnímu dni překladu: rusko-české překlady klasické i současné literatury z fondů knihovny Ruského domu. Od 30. září, stojan před vchodem do knihovny.
30. září se slaví Mezinárodní den překladu. K tomuto datu připravila knihovna Ruského domu v Praze z vlastních fondů knižní expozici „Hlas autora v jiném jazyce“. Nejde o výstavu v obvyklém slova smyslu: expozice je umístěna na stojanu před vchodem do knihovny a seznámit se s ní může každý její návštěvník — v otevírací době, od 30. září až do doby, než ji vystřídá nová expozice.
Alexandr Sergejevič Puškin nazýval překladatele „poštovními koňmi osvěty“ — těmi, kdo přenášejí vědění a kulturní hodnoty od národa k národu. A Umberto Eco, který sám překládal a o překladu mnoho přemýšlel, jej definoval takto: „Překládat znamená říci téměř totéž.“ V tomto „téměř“ se skrývá celý svět — a také dialog s něčím nepodobným, neznámým, jiným.
Dobrý překladatel je badatel, diplomat a umělec v jedné osobě. Výborně zná oba jazyky i oba národy, vnímá detaily autorova stylu, původ slov i historické narážky. Díky práci překladatelů můžeme číst Puškina, Tolstého, Dostojevského, Jiráska, Haška, Kunderu, Shakespeara, Goetha, Dickense a mnoho dalších klasiků v desítkách jazyků světa.
Dialog kultur na jedné polici
Rusko-české překlady klasické i současné literatury, které expozice představuje, jsou skutečným dialogem kultur: překladatel text pouze nepřevypráví, ale znovu jej rodí v jiném jazyce a zachovává přitom hlas autora i kouzlo slov. Mnohé knihy tu stojí ve dvojicích — originál vedle překladu:
- „Babička“ Boženy Němcové — a její ruský překlad Бабушка;
- Dostojevského „Idiot“ a „Zápisky z Mrtvého domu“ — vedle ruských originálů;
- Haškovy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ — a jejich ruská podoba; první překlad románu z češtiny do ruštiny pořídil v roce 1929 folklorista Pjotr Bogatyrev;
- Kunderova „Nesnesitelná lehkost bytí“ v ruském překladu Niny Šulginové — a Bulgakovovy novely „Osudná vejce“ a „Psí srdce“ česky;
- „Noční hlídka“ Sergeje Lukjaněnka — vedle ruského originálu: i současná ruská próza mluví česky;
- dvojjazyčný „Evžen Oněgin“, „Ferda Mravenec“ Ondřeje Sekory pro malé čtenáře v ruštině, verše Jaroslava Seiferta, Korolenkův „Slepý muzikant“ a „Trpělivost“ Jurije Nagibina v češtině.
Samostatnou část expozice tvoří odborné publikace o teorii a praxi překladu — pro učitele, vysokoškolské studenty a všechny, kdo se o tento obor zajímají z profesního hlediska.
Jak ruská literatura promluvila česky — a naopak
Puškinovo jméno se v českém tisku poprvé objevilo v roce 1821 — básníkovi bylo teprve 22 let. Překlady básní ruských autorů, mimo jiné Puškina a Lermontova, začaly v českých časopisech vycházet už ve 30. a 40. letech 19. století, často v rámci výborů „ze slovanských literatur“. Prvním překladatelem Puškinovy lyriky do češtiny byl básník, filolog a slavista František Ladislav Čelakovský — jeho překlady vycházely v Časopise Českého musea v letech 1833–1837. Ještě dříve, v roce 1829, vydal Čelakovský, jeden z hlavních hlasatelů myšlenky slovanské vzájemnosti, sbírku „Ohlas písní ruských“: právě v ohlasech lidových motivů viděl jednu z cest ke sblížení slovanských národů. Dodnes je Čelakovský považován za zakladatele prostřednictví mezi ruskou a českou kulturou v oblasti poezie.
Úplný „Evžen Oněgin“ vyšel česky v roce 1860 v překladu Václava Čeňka Bendla. Od té doby byl román přeložen ještě několikrát; nejslavnějším zůstává překlad básníka Josefa Hory z roku 1937 — ke stému výročí Puškinovy smrti přebásnil všech pět a půl tisíce veršů za čtyřicet dní.
Cesta opačným směrem se otevřela ve druhé polovině 19. století: mezi prvními překlady české krásné literatury v ruských časopisech byly historické romány Aloise Jiráska a romantická poezie Karla Hynka Máchy. Tato díla sehrála velkou roli v seznamování ruského publika s českou kulturou.
K českému folkloru se obracel i mladý, teprve začínající Nikolaj Leskov: překládal české pověsti a legendy a upravoval je pro ruského čtenáře. V letech 1862–1863 cestoval po Evropě jako dopisovatel petrohradských novin Severnaja pčela a objevil pro sebe dílo Boženy Němcové. Zanedlouho vyšla v Severnoj pčele nejprve pohádka Němcové „O dvanácti měsíčkách“ v jeho překladu a poté i rozsáhlá stať věnovaná české spisovatelce. Její syžet zná v Rusku každý: o osmdesát let později se stal základem hry Samuila Maršaka „Dvanáct měsíců“.
Proč právě 30. září
Datum připomíná svatého Jeronýma, který zemřel 30. září roku 420. Přeložil Bibli do latiny — tak vznikla Vulgata, na staletí kanonický text západní církve — a od té doby je považován za patrona překladatelů. Mezinárodní federace překladatelů slaví tento den od roku 1991 a v roce 2017 Valné shromáždění OSN oficiálně vyhlásilo Mezinárodní den překladu, aby zdůraznilo úlohu profesionálního překladu ve sbližování národů, upevňování míru a vzájemného porozumění.
Přijďte do knihovny Ruského domu — prolistovat známé knihy v jiném jazyce, porovnat originál s překladem a třeba objevit nového autora. Expozice na vás čeká před vchodem do knihovny v její otevírací době; více o knihovně a registraci najdete na stránce knihovny.
Další akce září
Sousední akce programu — pro snadný návrat do kalendáře.