Společná díla

O metru v Praze se uvažovalo už ve dvacátých letech, projekt se ale dlouho nehýbal — příliš složitá geologie, příliš drahé. K posunu došlo v roce 1965, kdy byla podepsána dohoda o technické spolupráci se SSSR. Sovětský Metrostroj předal československým kolegům zkušenosti s ražbou tunelů štítovou metodou, část strojního vybavení i inženýrský dohled. Stavba začala v srpnu 1967; první linka — trasa C z Florence na Sokolovskou (dnes Florenc–Kačerov) — byla otevřena 9. května 1974.

Soupravy první generace — řada Ečs — se vyráběly v Mytiščinském strojírenském závodě (dnes Metrovagonmaš) na zakázku československé strany. Prvních 87 vozů přijelo z Podmoskoví do Prahy po železnici v roce 1973. Jejich vzdálenější příbuzní — soupravy řady 81-71 — vozili Pražany až do počátku dvacátých let 21. století.

Československo bylo první zemí RVHP, která získala vlastní jaderný energetický blok s reaktorem VVER sovětského návrhu. Stavba JE Dukovany začala v roce 1979 podle projektu založeného na typu VVER-440/213 — a stala se vzorem spolehlivosti: její čtyři bloky (uvedené do provozu v letech 1985–1987) běží dodnes, dodávají zhruba 20 % vší elektřiny v Česku a patří mezi nejbezpečnější bloky tohoto typu na světě.

Druhá česká jaderná elektrárna — Temelín — se začala stavět v roce 1987 podle sovětského projektu s reaktorem VVER-1000. Po roce 1989 se politická situace změnila a systém řízení elektrárny dokončila americká Westinghouse, samotný reaktor i podstatná část konstrukce však zůstaly sovětské. Temelín byl spuštěn v letech 2000 a 2002 — oba jeho bloky pracují dodnes.

Průmyslová spolupráce byla oboustranná. Pražská ČKD vyráběla dieselové lokomotivy, vagony metra i zařízení pro elektrárny — značná část produkce směřovala do Sovětského svazu. Škoda Plzeň dodávala na sovětské jaderné elektrárny tlakové nádoby reaktorů a parogenerátory; Tatra (Kopřivnice) nákladní vozy Tatra 148 a později Tatra 815 pro ropný a plynárenský průmysl Sibiře.

Nejznámějším exportním výrobkem té doby byla tramvaj Tatra T3. Vyrobilo se jí kolem 14 tisíc kusů a převážná většina směřovala do měst Sovětského svazu: Moskvy, Leningradu, Kyjeva, Sverdlovska, Novosibirska, Taškentu — a dále po mapě. Tyto červenobílé „Tatry” vozily sovětské cestující až do dvacátých let 21. století a v desítkách měst se staly symbolem celé jedné epochy.

Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně vznikl v roce 1956 jako mezinárodní vědecké centrum jedenácti socialistických zemí. Československo bylo mezi zakládajícími. Po desetiletí zde pracovali čeští a slovenští fyzici v oblasti jaderné fyziky, supertěžkých prvků a fyziky vysokých energií.

Nejvýraznějším výsledkem je objev 105. prvku Mendělejevovy tabulky v roce 1968. Na práci se podílel československý radiochemik Ivo Zvára, který v Dubně strávil přes šedesát let. V roce 1997 schválila Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) jeho název: dubnium (Db) — na počest podmoskevského města, kde byla měření provedena. Tento symbol dnes stojí v každé školní učebnici světa.