Online prezentace „Nikolaj Burdenko: od polního lékaře k akademikovi“ ke 150. výročí narození zakladatele neurochirurgie

Online pre­zen­ta­ce pro hosty Rus­ké­ho domu

„Lékař musí mít oko orla, srdce lva a ruku ženy.” Tato slova vy­sti­hu­jí Ni­ko­la­je Bur­den­ka jako nic jiného — muže, který se nebál pustit do nej­slo­ži­těj­ších ope­ra­cí mozku tehdy, když se to zdálo ne­mož­né. Zveme vás ke zhléd­nu­tí pre­zen­ta­ce vě­no­va­né jeho životu a odkazu.

„Bůh chi­rur­gie”

Takovou pře­zdív­ku vojáci ne­dá­va­jí za funkci ani za vě­dec­ké práce — vy­s­lu­hu­je se krví, potem a osobní sta­teč­nos­tí. Pro mi­li­o­ny vojáků Rudé armády nebyl Bur­den­ko jen hlav­ním chi­rur­gem, ale po­sled­ní nadějí: pouš­těl se do toho, co se zdálo ne­mož­né, a vždy byl na­blíz­ku — na frontě, pod bom­ba­mi, ne­šet­řil sebe. V té době byly ope­ra­ce mozku po­va­žo­vá­ny za vrchol lé­kař­ské­ho umění: riziko bylo ob­rov­ské a pře­ži­tí nízké. Bur­den­ko je nejen pro­vá­děl — způ­so­bil re­vo­lu­ci.

„Tak to jsi ty, kdo mě pět dní trápil!”

Mezi le­gen­da­mi spo­je­ný­mi s Bur­den­ko­vým jménem je jedna, která jeho cha­rak­ter vy­kres­lu­je ob­zvlášť živě. Jednou za války pro­vá­děl pět­a­še­de­sá­ti­le­tý chi­rurg nej­slo­ži­těj­ší tre­pa­na­ci lebky. Ope­ra­ce trvala asi šest hodin; pří­tomní si všimli, že hlavní chi­rurg začal jednat s ne­ob­vyklou os­t­ros­tí — přesto vše skvěle do­kon­čil. Hned poté vyšel do pře­do­pe­rač­ní­ho sálku a je­di­ným přes­ným po­hy­bem si vytrhl sto­lič­ku, která ho po­sled­ních pět dní trá­pi­la. Když si ji pro­hlí­žel, s úlevou řekl: „Tak to jsi ty, kdo mě pět dní trápil! Ničemo!..”

A nebyl to jediný „pokus na sobě”. Ještě jako mladý vědec Bur­den­ko s na­sa­ze­ním života zkou­šel na sobě nar­kó­zu a stu­do­val účinky jedu kurare, aby po­cho­pil me­cha­nismy zá­sta­vy dechu a srdce. Příběh se zubem se stal sym­bo­lem jeho že­lez­né vůle a obě­ta­vos­ti.

„Do­prav­ník života”

Bur­den­ko vy­tvo­řil jasná pra­vi­dla pro všech­ny ar­mád­ní lékaře — postup, poz­dě­ji na­zva­ný „do­prav­ník života” (prin­cip Pi­ro­go­va–Bur­den­ka). Právě díky němu mohly ne­moc­ni­ce při­jí­mat stovky ra­ně­ných bez chaosu a paniky. Hlavní zásada: ne­o­pe­ro­vat všech­ny na­jed­nou. Raněné roz­dě­lo­va­li do skupin hned při příjmu. Smr­tel­ně ne­bez­peč­ná zra­ně­ní — břicha, vel­kých cév, lebky, silné kr­vá­ce­ní — oka­mži­tě na ope­rač­ní sál, šlo o minuty. Těžká, ale bez kr­vá­ce­ní — na druhém místě. Lehce ranění — obvaz a ode­slá­ní do týlu. Tento systém za­chrá­nil tisíce životů.