Ruská Praha 1920. let: emigrace, kultura a „Ruská akce“

🏙️ No­emo­va archa nad Vl­ta­vou

Po po­ráž­ce Bílé armády za­pla­vi­la Evropu vlna uprch­lí­ků z Ruska. Vět­ši­na se usa­di­la v Paříži, Ber­lí­ně, Bě­le­hra­dě. Praha ale za­u­ja­la zvlášt­ní místo: sem ne­při­jíž­dě­li jen přežít, nýbrž pra­co­vat. Do roku 1922 bylo v Čes­ko­slo­ven­sku kolem 30 000 rus­kých emi­gran­tů — a ne­po­měr­ně mnoho mezi nimi tvo­ři­li lidé s vě­dec­ký­mi hod­nost­mi, vý­tvar­ní­ci a spi­so­va­te­lé.

Vy­svět­le­ní tohoto úkazu se skrývá v osob­nos­ti jed­no­ho člo­vě­ka. Pre­zi­dent Tomáš Garri­gue Ma­sa­ryk po­bý­val ještě koncem 19. sto­le­tí dlouho v Rusku, četl Tolsté­ho v ori­gi­ná­le a do­pi­so­val si s rus­ký­mi in­te­lek­tu­á­ly. Když se v roce 1917 vše zhrou­ti­lo, po­va­žo­val za svou po­vin­nost při­jmout ty, kdo pr­cha­li před re­vo­lu­cí. Tak vznik­la „Ruská po­moc­ná akce” — státní pro­gram pod­po­ry, jakému v teh­dej­ší Evropě nebylo rovno.

🤝 Ma­sa­ryk a Ruská po­moc­ná akce

„Ruská po­moc­ná akce” (1921–1937) patří k nej­vel­ko­ry­sej­ším hu­ma­ni­tár­ním pro­gra­mům me­zi­vá­leč­né Evropy. Čes­ko­slo­ven­ský stát vy­plá­cel sti­pen­dia ruským vědcům a stu­den­tům, fi­nan­co­val ote­ví­rá­ní vy­so­kých škol a vy­dá­vá­ní knih. Cel­ko­vý objem pro­střed­ků pře­sá­hl 400 mi­li­o­nů čes­ko­slo­ven­ských korun — na poměry té doby ko­losál­ní částku.

V Praze vznik­la Ruská práv­nic­ká fa­kul­ta, Ruský pe­da­go­gic­ký ústav i Ruský ústav ze­mě­děl­ské­ho druž­stev­nic­tví. Začaly fun­go­vat Ruská lidová uni­ver­zi­ta a Se­mi­na­ri­um Kon­da­ko­vi­a­num — stře­dis­ko vý­zku­mu pra­voslav­né­ho umění. Vy­chá­ze­ly noviny a ča­so­pi­sy: „Volja Rossii”, „Svo­ji­mi puťami”, „Stu­dent­ski­je gody”. Pro emi­gran­ty první vlny se Praha ne­sta­la do­čas­ným úto­čiš­těm, ale oprav­do­vým městem.

✒️ Marina Cve­ta­je­vo­vá: tři roky nad Vl­ta­vou

V létě 1922 při­je­la do Prahy Marina Cve­ta­je­vo­vá — už uzná­va­ná bás­níř­ka, ale fi­nanč­ně bez­bran­ná, s malou dcerou. Žil tu její muž Sergej Efron, bývalý dů­stoj­ník Dob­ro­vol­nic­ké armády, jenž na­stou­pil na Kar­lo­vu uni­ver­zi­tu. Cve­ta­je­vo­vi se ne­u­sa­di­li přímo v Praze, nýbrž v obci Mokropsy — pro­na­jí­ma­li si malý domek, pro­to­že na vsi to bylo lev­něj­ší.

Tři praž­ská léta (1922–1925) pa­t­ři­la k nej­plod­něj­ším v jejím životě. Tady vznik­ly „Báseň hory” a „Báseň konce” — vr­cho­ly její lyriky. Praž­ská před­měs­tí, kopce nad Vl­ta­vou, ruské tváře v ka­vár­nách Vác­lav­ské­ho ná­měs­tí — to vše pro­stou­pi­lo její verše. „Praha,” řekne pak poz­dě­ji, „je město, kde jsem se znovu stala bás­níř­kou.”

📚 Věda, umění, paměť

Mezi emi­gran­ty patřil i aka­de­mik Ni­ko­dim Kon­da­kov — jeden z nej­vět­ších his­to­ri­ků umění své doby a za­kla­da­tel vě­dec­ké iko­no­gra­fie. V Praze za­lo­žil Se­mi­na­ri­um Kon­da­ko­vi­a­num — vý­zkum­né stře­dis­ko, které se stalo nej­vý­znam­něj­ším svě­to­vým pra­co­viš­těm za­bý­va­jí­cím se pra­voslav­ným vý­tvar­ným uměním. Po Kon­da­ko­vo­vě smrti v roce 1925 v jeho díle po­kra­čo­va­li žáci, a škola zro­ze­ná v praž­ské emi­gra­ci se roz­ší­ři­la po celém světě.

Na Ruské lidové uni­ver­zi­tě, ote­vře­né v roce 1922 v samém centru Prahy, před­ná­še­li bývalí pro­fe­so­ři mos­kev­ské, ky­jev­ské a char­kov­ské uni­ver­zi­ty. Za léta čin­nos­ti jí prošly tisíce po­slu­cha­čů — z mnoha se stali vědci, in­že­ný­ři, lékaři. Sou­běž­ně fun­go­va­ly li­te­rár­ní krouž­ky, vý­tvar­ná sdru­že­ní, di­va­del­ní sou­bo­ry. Ruská Praha žila pl­no­krev­ným kul­tur­ním ži­vo­tem.

📦 Sou­mrak a co zbylo

Koncem tři­cá­tých let se „Ruská po­moc­ná akce” začala ome­zo­vat — vláda krá­ti­la fi­nan­ce. Mni­chov­ská dohoda 1938 a ná­sle­du­jí­cí oku­pa­ce změ­ni­ly všech­no. Část emi­gran­tů utekla na Západ, část zů­sta­la. Po roce 1945 mnohé z těch, kteří zů­sta­li, zatkly so­vět­ské bez­peč­nost­ní orgány a de­por­to­va­ly je — osud straš­ný a ne­spra­ved­li­vý.

Stopa však zů­sta­la. Na Ol­šan­ských hřbi­to­vech v Praze leží stovky rus­kých emi­gran­tů první vlny — od řa­do­vých dů­stoj­ní­ků po vý­znam­né vědce. Archiv Se­mi­na­ria Kon­da­ko­vi­a­na se ucho­vá­vá v Ná­rod­ním muzeu. A verše Cve­ta­je­vo­vé, na­psa­né v mokrop­ském domku nad Vl­ta­vou, navždy zů­sta­ly sou­čás­tí svě­to­vé li­te­ra­tu­ry.

👥 Lidé ruské Prahy