Po revoluci a občanské válce našlo v Československu útočiště asi 30 000 Rusů. Působili zde vědci, spisovatelé, filozofové, umělci. Prezident Masaryk osobně podpořil „Ruskou pomocnou akci“ a otevřel Československo ruské kultuře. Toto období se nazývá „ruský Paříž na Vltavě“.
1920–1938 · Emigrace · „Ruská akce“ · Kulturní rozkvět
Lidé ruské Prahy
Ruská akce: jak to fungovalo
„Ruská pomocná akce“ (1921–1937) — jedinečný humanitární program, kterému v Evropě nebylo rovno. Československá vláda poskytovala prostředky na stipendia, zakládání vysokých škol, vydávání knih a novin v ruštině. Myšlenka patřila Masarykovi, který věřil, že inteligence v emigraci uchovává „duchovní potenciál Ruska“.
V Praze působily: Ruská právnická fakulta, Ruský pedagogický institut, Ruský institut zemědělské družstevní spolupráce a několik uměleckých a literárních sdružení. Celkový objem financování přesáhl 400 milionů československých korun — obrovská suma podle měřítek tehdejší doby.
- Ruská lidová univerzita (1922)
- Seminarium Kondakovianum (1925)
- Ruská právnická fakulta
- Svaz ruských spisovatelů
- Noviny „Vůle Ruska“
- Časopis „Svými cestami“
Západ ruské Prahy
Koncem 30. let se „Ruská akce“ utlumuje: československá vláda přestává programy financovat. V roce 1938 po Mnichovské dohodě se situace radikálně mění. Část ruských emigrantů odjíždí na Západ, část zůstává. Po roce 1945 byli mnozí zatčeni sovětskými orgány jako „buržoazní emigranti“ a deportováni.
Přesto stopa ruské emigrace v Praze zůstala. Na Olšanských hřbitovech jsou hroby ruských emigrantů první vlny. Archiv Seminaria Kondakovianum je uložen v Národním muzeu. A ruská toponymie Prahy — ulice, domy, kavárny — se stala součástí městské historie.