Kon­text a autor

V únoru 1869 Men­dě­le­jev pra­co­val na učeb­ni­ci „Zá­kla­dy chemie“ a na­ra­zil na pro­blém: prvky nejsou sys­te­ma­ti­zo­vá­ny, chybí prin­cip uspo­řá­dá­ní. Le­gen­da praví, že správ­né uspo­řá­dá­ní se mu zje­vi­lo ve snu — sám Men­dě­le­jev tuto his­tor­ku po­pí­ral: „Pře­mýš­lel jsem o tom možná dvacet let, a vy si mys­lí­te: seděl a na­jed­nou hotovo.“

Klí­čo­vý objev: se­řa­dí­me-li prvky podle ros­tou­cí ato­mo­vé hmot­nos­ti, jejich vlast­nos­ti se opa­ku­jí v ur­či­tých in­ter­va­lech — pe­ri­o­dách. Men­dě­le­jev zá­měr­ně nechal prázd­ná po­líč­ka pro ne­ob­je­ve­né prvky a před­po­vě­děl jejich ato­mo­vé hmot­nos­ti a che­mic­ké vlast­nos­ti s po­zo­ru­hod­nou přes­nos­tí.

Dmi­t­rij Men­dě­le­jev: na­ro­dil se 8. února 1834 v To­bol­sku, 17. dítě v rodině; vy­stu­do­val Hlavní pe­da­go­gic­ký in­sti­tut v Pe­t­ro­hra­dě; 1864 — pro­fe­sor Pe­t­ro­hrad­ské­ho tech­no­lo­gic­ké­ho in­sti­tu­tu; 1869 — ob­je­vil Pe­ri­o­dic­ký zákon; autor více než 400 vě­dec­kých prací; dva­krát no­mi­no­ván na No­be­lo­vu cenu; zemřel 2. února 1907 v Pe­t­ro­hra­dě.

Před­po­vě­ze­né prvky

• Gal­li­um (Ga, č. 31). Men­dě­le­jev před­po­vě­děl „eka-hliník“ v roce 1871. Gal­li­um ob­je­vil Fran­couz Lecoq de Bo­isbaudran v roce 1875 — před­po­vě­ze­né vlast­nos­ti se sho­do­va­ly s pře­kva­pi­vou přes­nos­tí.
• Skan­di­um (Sc, č. 21). „Eka-bor“ — před­po­vě­děl Men­dě­le­jev, ob­je­vil Švéd Nilson v roce 1879. Nilson sám po­zna­me­nal: je to právě ten prvek, o němž Men­dě­le­jev psal.
• Ger­ma­ni­um (Ge, č. 32). „Eka-křemík“ — ob­je­vil ně­mec­ký chemik Cle­mens Win­kler v roce 1886. Stalo se nej­pře­svěd­či­věj­ším dů­ka­zem Pe­ri­o­dic­ké­ho zákona.

Rusko a svě­to­vá věda

• Bi­o­lo­gie. Ilja Meč­ni­kov — No­be­lo­va cena 1908 za objev fa­go­cy­tó­zy, základ mo­der­ní imu­no­lo­gie.
• Fyzika. Kapica, Landau, Tamm — všich­ni no­si­te­lé No­be­lo­vy ceny. Kur­ča­tov — otec so­vět­ské­ho ato­mo­vé­ho pro­jek­tu.
• Ma­te­ma­ti­ka. Lo­ba­čev­skij (ne­e­u­k­lei­dov­ská ge­o­me­t­rie), Kol­mo­go­rov (teorie prav­dě­po­dob­nos­ti), Pe­rel­man (důkaz Po­in­caré­ho do­mněn­ky).
• Vesmír. Ci­ol­kov­skij (teorie raket, 1903), Ko­roljov (první dru­ži­ce, 1957), Ga­ga­rin (první člověk ve vesmí­ru, 1961).

Spo­je­ní s Českem

Men­dě­le­jev na­vští­vil Česko dva­krát — v roce 1855 a v roce 1894. Byl častým hostem Prahy, stu­do­val práci che­mic­kých la­bo­ra­to­ří Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy a do­pi­so­val si s českým che­mi­kem Bo­husla­vem Brau­ne­rem, který se poz­dě­ji stal jedním z hlav­ních po­pu­la­ri­zá­to­rů Pe­ri­o­dic­ké­ho zákona v Evropě. Brau­ner ob­je­vil zá­ko­ni­tost prvků vzác­ných zemin a roz­ší­řil Men­dě­le­je­vo­vu ta­bul­ku.

V roce 1894 se Men­dě­le­jev zú­čast­nil slavné České prů­mys­lo­vé vý­sta­vy v Praze — nej­vět­ší vě­dec­ké udá­los­ti Ra­kous­ka-Uher­ska. Tato spo­lu­prá­ce je jedním z prv­ních do­lo­že­ných vě­dec­kých mostů mezi Ruskem a Českem.

Čtěte také