Šedesát tisíc Čechů a Slováků prošlo celým Ruskem – a stali se jedním ze symbolů občanské války.
Československý sbor byl vytvořen z válečných zajatců Rakouska-Uherska a dobrovolníků, kteří bojovali na straně Ruska v první světové válce. Po revoluci v roce 1917 se ocitl v pasti: domů se dalo vrátit pouze přes Sibiř a Tichý oceán. Jejich pochod po Transsibiřské magistrále dlouhý 9 000 kilometrů je jedním z nejdramatičtějších epizod 20. století.
1914–1920 · Transsib · 60 000 legionářů · Návrat domů
Československý sbor byl vytvořen z válečných zajatců Rakouska-Uherska a dobrovolníků, kteří bojovali na straně Ruska v první světové válce. Po revoluci v roce 1917 se ocitl v pasti: domů se dalo vrátit pouze přes Sibiř a Tichý oceán. Jejich pochod po Transsibiřské magistrále dlouhý 9 000 kilometrů je jedním z nejdramatičtějších epizod 20. století.
1914–1920 · Transsib · 60 000 legionářů · Návrat domů
60 000
osob
Početní stav Československého sboru
9 000
km
Délka trasy po Transsibu
1918–1920
roky
Roky pochodu přes Rusko
1920
rok
Návrat do samostatného Československa
Historie sboru
Češi a Slováci začali bojovat proti Rakousku již od roku 1914: nejprve malými dobrovolnickými oddíly, později celými pluky z válečných zajatců. K roku 1917 čítal Československý sbor desítky tisíc bojovníků a byl jednou z nejbojeschopnějších jednotek na východní frontě.
Po Říjnové revoluci a Brestlitevském míru se situace radikálně změnila. Legionáři chtěli bojovat dál – nyní na západní frontě, ve Francii. Sovětská vláda jim povolila odjet přes Sibiř pod podmínkou odevzdání zbraní. Ale v květnu 1918 jednání zkrachovala a sbor ovládl Transsibiřskou magistrálu – téměř celou, od Volhy po Vladivostok.
Chronologie
- 1914 — první dobrovolníci v Kyjevě
- 1917 — sbor čítá 40 000+
- 1918 — obsazení Transsibu
- 1919 — přechod pod velení Dohody
- 1920 — evakuace z Vladivostoku
Legionáři a občanská válka
Kontrola nad Transsibem
V květnu 1918 legionáři obsadili většinu Transsibiřské magistrály. Několik měsíců prakticky ovládali Sibiř – to se stalo jednou z klíčových epizod občanské války v Rusku.
Kolčakovo zlato
Legionáři doprovázeli část ruského zlatého pokladu – takzvané „Kolčakovo zlato“. Po porážce bílých armád se osud tohoto zlata stal jednou z záhad 20. století. Část byla předána bolševikům, část zmizela.
Návrat domů (1919–1920)
Po vítězství Dohody a vyhlášení Československa začali legionáři návrat přes Vladivostok a USA. Poslední lodě připluly v roce 1920. Přivezli s sebou bojové zkušenosti a stali se jádrem nové československé armády.
Památka v Česku
Legionáři se stali národními hrdiny. 8. květen se slaví jako Den památky legionářů. V Praze jsou jim věnovány ulice a muzejní expozice. Řád „Za zásluhy“ československé vlády nese jména těch, kdo prošli touto cestou.
„Šli jsme domů – přes Sibiř, přes Tichý oceán, přes Ameriku. Šli jsme dva roky. Ale vrátili jsme se.“
— Z pamětí veteránů Československého sboru