Šedesát tisíc Čechů a Slováků prošlo napříč celým Ruskem — a stalo se jedním ze symbolů občanské války.
Československé legie vznikly z rakousko-uherských zajatců a dobrovolníků, kteří v první světové válce bojovali na ruské straně. Po revoluci roku 1917 se ocitli v pasti: domů se dalo dostat jen přes Sibiř a Tichý oceán. Jejich pochod po Transsibiřské magistrále — devět tisíc kilometrů — patří k nejdramatičtějším epizodám 20. století.
1914–1920 · Transsib · 60 000 legionářů · Cesta domů
60 000
mužů
Početní stav československých legií
9 000
km
Délka cesty po Transsibiřské magistrále
1918–1920
léta
Roky pochodu napříč Ruskem
1920
rok
Návrat do samostatného Československa
⏰ Dějiny legií
Češi a Slováci začali bojovat proti Rakousku už v roce 1914 — nejprve v malých dobrovolnických oddílech, později v celých plucích z válečných zajatců. K roku 1917 čítaly československé legie desítky tisíc mužů a patřily k nejbojeschopnějším útvarům na východní frontě.
Po Říjnové revoluci a brest-litevském míru se situace radikálně změnila. Legionáři chtěli bojovat dál — teď už na západní frontě ve Francii. Sovětská vláda jim povolila odjezd přes Sibiř pod podmínkou, že odevzdají zbraně. V květnu 1918 však jednání ztroskotala a legie ovládly Transsibiřskou magistrálu — téměř celou, od Volhy až po Vladivostok.
Chronologie
- 1914 — první dobrovolníci v Kyjevě
- 1917 — legie čítají přes 40 000 mužů
- 1918 — ovládnutí Transsibu
- 1919 — přechod pod velení Dohody
- 1920 — evakuace z Vladivostoku
🏠 Legionáři a občanská válka
Ovládnutí Transsibu
V květnu 1918 obsadili legionáři většinu Transsibiřské magistrály. Několik měsíců ovládali fakticky celou Sibiř — to byla jedna z klíčových epizod ruské občanské války.
Kolčakovo zlato
Legionáři převáželi část ruského státního zlatého pokladu — známé „Kolčakovo zlato”. Po porážce bílých armád se jeho osud stal jednou ze záhad 20. století. Část byla předána bolševikům, část se ztratila.
Návrat domů (1919–1920)
Po vítězství Dohody a vyhlášení Československa začal návrat — přes Vladivostok a Spojené státy. Poslední lodě přistály v roce 1920. Legionáři přivezli zpátky bojové zkušenosti a stali se kostrou nové československé armády.
Památka v Česku
Legionáři se stali národními hrdiny. V Praze jsou jim věnovány ulice i muzejní expozice. Vojenská vyznamenání nesou jména těch, kdo touto cestou prošli.
„Šli jsme domů — přes Sibiř, přes Tichý oceán, přes Ameriku. Šli jsme dva roky. Ale vrátili jsme se.”
— Ze vzpomínek veteránů československých legií