Dne 7. prosince 2017 se v Křišťálovém sále RSVK v Praze konala prezentace knihy známého českého politologa profesora Oskara Krejčího „Geopolitika Ruska“.
Akce byla organizována Institutem slovanských strategických studií (ČR) a Zastupitelstvím Rossotrudničestva v ČR.
Oskar Krejčí, narozen v roce 1948, je českým politologem, autorem více než 30 knih a 1500 článků. V devatenácti letech byl zatčen při pokusu o překročení státní hranice do Rakouska a odsouzen. Poté pracoval jako horník a strojník. V letech 1969 až 1974 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze sociologii a filozofii. Následně pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Od února 1989 byl poradcem předsedy vlády ČSSR. V této funkci působil do listopadu 1990, kdy ji byl nucen z politických důvodů opustit. Od té doby se zabývá vědou a výukou. Aktivně se zapojuje do veřejného života.
Prezentaci zahájil dočasně pověřený výkonem funkce vedoucího Zastupitelství Rossotrudničestva v ČR A. Končakov, který přivítal hosty, zdůraznil vědecké zásluhy profesora Krejčího a popřál hodně úspěchů autorovi i jeho knize.
Poté vystoupil profesor Krejčí. Zdůraznil, že si ve své knize dal za úkol pochopit jedno z nejaktuálnějších a nejrozporuplnějších témat – zahraniční politiku Ruska. Studoval ji přitom jak v historickém, tak i v současném aspektu. Politolog se domnívá, že hlavní charakteristikou Ruska – Kyjevské Rusi, Moskevského carství, Ruského impéria, Sovětského svazu a současného Ruska – je otevřenost geopolitického prostranství. Tento faktor během celé historie nutil poměrně často přistupovat k „obranné agresi“. Jako příklad uvedl boj Rusů s povolžskými muslimskými národy. Podtrhl rovněž, že pro mírové soužití Ruska se zeměmi Západu a Východu je třeba hledat formy kulturního působení mnohem vyšší úrovně.
Rusko nazval „ptákem Fénixem“ za jeho schopnost „shořet“ a znovu se zrodit. Sdělil, že většina krizí, které vedly k téměř úplnému konci Ruska jako státu, byly vyvolány vnitřními příčinami, nikoli vnějším vlivem. Současně podtrhl, že dnes prožíváme novou a zajímavou dobu, kdy jakékoli historické a sociální zákonitosti, odhalené na základě předcházejících zkušeností, přestávají fungovat. Globalizace, internet a sociální sítě, podle něho, změnily svět k nepoznání.
Známá česká spisovatelka, básnířka a publicistka Lenka Procházková informovala o svém vnímání Ruska přes prizma vlastní zkušenosti. Její evoluce byla složitá. Byla vychována rodiči v duchu hluboké úcty k SSSR a sovětským lidem. Její vztah se úplně změnil po srpnu 1968, po tragické smrti Jana Palacha a smrti otce – známého českého spisovatele Jana Procházky, který zemřel na infarkt ve věku 42 let následkem štvavé kampaně, kterou proti němu rozpoutala československá komunistická média. Lenka Procházková se stala jednou z prvních, kdo podepsali deklaraci Charta 77. Poslední radikální změna názorů u ní proběhla počátkem 2000 let, kdy na pozvání Českého centra vystoupila v Moskvě s četbou svého románu, věnovaného J. Palachovi. Podle jejích slov tehdy v sále vstal muž a obrátil se na ni se slovy: „Jsem jedním z těch vojáků, kteří obsadili pražské letiště v Ruzyni ráno 21. srpna 1968. Nechápali jsme, co děláme. Dnes vás prosíme o odpuštění.“ Řečeno to bylo, podle slov spisovatelky, natolik upřímně, že „se mi zastavil dech a mohla jsem jen odpovědět: „Vaše omluva se přijímá.“ Šla jsem uličkou směrem k muži a on mi vyšel vstříc. Uprostřed sálu jsme se setkali a objali. To byla moje katarze, mé očištění.“ Od té doby byla několikrát v Rusku, navštívila Moskvu, Nižněgorodskou a Uljanovskou oblast. 9. května 2016 se v Petrohradě spolu s 500 000 obyvateli města zúčastnila pochodu „Nesmrtelného pluku“, kde nesla portrét svého dědečka – účastníka odboje, kterého zavraždilo gestapo. Prohlásila, že dnes Rusko chápe a hluboce si váží V. Putina. Svoji poslední knihu esejí, která vyšla letos, pojmenovala podle názvu črty věnované Rusku „Živá duše“. Za tuto črtu se stala laureátkou ceny „Stříbrný lukostřelec – Česko“. Zdůraznila, že její život se ubíral po kruhu: začínala jako autorka samizdatu, poté po sametové revoluci ji mnoho publikovali, dnes je opět publikována ve zvláštním samizdatu – na internetu.
Bývalý velvyslanec ČR v Rusku Bc. Jaroslav Bašta vysoce hodnotil novou knihu Oskara Krejčího, hlavně autorem zdůrazněné analogie v rozvoji zahraničněpolitických scénářů v historii Ruska. Sám podrobně porovnal situaci, která vznikla okolo Krymu v polovině XIX. století, se situací, která vznikla v roce 2014. Rovněž podtrhl, že plně souhlasí s autorem, že prodej Aljašky bylo nucené rozhodnutí ruské vlády, která neviděla jinou možnost ochránit a udržet toto území v případě vzniku dalšího konfliktu s Velkou Británií. Podle slov Bašty Rusko dalo přednost podstoupit toto území potenciálnímu spojenci.
Známý český historik, spolupředseda rusko-české komise historiků a archivářů, profesor E. Voráček upozornil na určité nedostatky knihy, např. přílišný, dle jeho mínění, sklon autora k marxistické metodologii. Celkově ji však hodnotil velmi vysoko. Mimo jiné i to, že dílo prakticky potvrzuje teorii civilizovaných cyklů. Poté si s hořkostí povšiml, že se dnes čeští vědci, kteří se zaměřují na humanitní a sociální vědy, úplně odnaučili hovořit mezi sebou. Nedávno byl Voráček přítomen prezentaci knihy M. Macháčka „Gustáv Husák“. Tam byl jeden kruh odborníků, dnes na prezentaci knihy O. Krejčího jiný: všude se shromažďují stejně smýšlející. Tato situace podle něho nijak nepomáhá vědecké diskuzi, myšlenkám a rozvoji vědy.
Poté autor a účastníci prezentace odpověděli na četné dotazy diváků. Moderátorkou prezentace byla ředitelka Institutu slovanských strategických studií R. Zemanová – Kopecká. Na akci bylo přítomno více než 100 osob, především Čechů.