Kniha cestovních poznámek českého novináře o současném Rusku byla prezentována v RSVK v Praze

   Dne 18. dubna 2018 se v Křiš­ťá­lo­vém sále Rus­ké­ho stře­dis­ka vědy a kul­tu­ry v Praze usku­teč­ni­la pre­zen­ta­ce nové knihy zná­mé­ho čes­ké­ho no­vi­ná­ře Jana Ry­ch­et­ské­ho „Špi­o­nem Bě­lo­če­chů v Rusku. Po sto­pách našich le­gi­o­ná­řů od Zbo­ro­va do Vla­di­vos­to­ku“. Akce byla or­ga­ni­zo­vá­na za pod­po­ry Za­stu­pi­tel­ství Ros­so­trud­ni­čestva v ČR. 

Jan Ry­ch­et­ský je známý český no­vi­nář a ces­to­va­tel. V sou­čas­nos­ti působí jako re­dak­tor in­ter­ne­to­vé­ho vydání Par­la­ment­ních novin.  V žur­na­lis­ti­ce se po­hy­bu­je od roku 1994. Jeho první kniha «Aus­tral­ský rok jako klo­ka­ní skok» měla u čte­ná­řů velký úspěch.  

Pre­zen­ta­ci své nové knihy Jan Ry­ch­et­ský pojal jako po­ví­dá­ní s fo­to­gra­fie­mi o svém ces­to­vá­ní na trase, po které se po­hy­bo­va­li čeští le­gi­o­ná­ři, kteří se vra­ce­li do vlasti v letech 1918-1920.  Jeho cesta začala ve městě Zborov na Ukra­ji­ně. Tam na­vští­vil dvě ves­ni­ce, kde žijí po­tom­ci Čechů, kteří se sem pře­stě­ho­va­li ještě za vlády Ka­te­ři­ny II.  Poté přišly Ba­chmač a Char­kov. Ná­sled­ně jeho pu­to­vá­ní po­kra­čo­va­lo na území Ruska: Penza — Ulja­nov­sk — Kazaň — Bu­gul­ma — Je­ka­těrinburg — Syzraň — Miass — Omsk — No­vosi­bir­sk — Ir­kut­sk — Bajkal — Cha­ba­rov­sk — Vla­di­vos­tok.  

Autor ces­to­val po Rusku a Ukra­ji­ně růz­ný­mi způ­so­by: vlakem, au­to­bu­sem, au­tos­to­pem a někdy i pěšky.  Za­jí­ma­la ho pře­de­vším se­tká­ní s oby­čej­ný­mi lidmi a co si tito lidé myslí a vědí o epo­pe­ji čes­ko­slo­ven­ské legie a jak ji dnes vní­ma­jí. Zdů­raz­nil, že část z těch, se kte­rý­mi ho­vo­řil, vní­ma­jí české a slo­ven­ské vojáky jako Bě­lo­če­chy, kteří za­vi­ni­li mnoho zla na území Ruska, část z nich mluví o le­gi­o­ná­řích s úctou. Vět­ši­na však o čes­ko­slo­ven­ském sboru neví nic a tato epi­zo­da naší spo­leč­né his­to­rie je jim lhos­tej­ná. 

S velkým nad­še­ním Jan Ry­ch­et­ský ho­vo­řil o svých se­tká­ních s rus­ký­mi lidmi, mimo jiné o jejich dob­ro­tě, po­hos­tin­nos­ti, ochotě vždy a všude pomoci. Ob­zvlášť vý­raz­ný­mi byly jeho vzpo­mín­ky na ná­vště­vu chovné sta­ni­ce tygrů ussu­rij­ských poblíž Cha­ba­rov­sku a beseda s jejím ve­dou­cím V. Ju­di­nem o tom, že v Rusku dobře znají tvorbu čes­ké­ho spi­so­va­te­le J. Haška a ucho­vá­va­jí si vzpo­mín­ky na jeho pobyt v Je­ka­těrinbur­gu a Bu­gul­mě.  

Autor vyzval hosty večera, aby určitě na­vští­vi­li Rusko a ubez­pe­čil je, že se­tká­ní s Ruskem, s rus­ký­mi lidmi, nikoho nemůže nechat lhos­tej­ným. 

Na závěr Jan Ry­ch­et­ský od­po­vě­děl na četné dotazy ná­vštěv­ní­ků.