Mezinárodní folklorní festival „Pokrova na Vltavě“

Z celého srdce vítám hosty Me­zi­ná­rod­ní­ho folklor­ní­ho fes­ti­va­lu „Po­kro­va na Vltavě“. Přeji vám po­žeh­na­ný svátek Po­kro­vu Pře­sva­té Bo­ho­ro­di­ce! Ať nás všech­ny chrání v těchto ne­leh­kých, těž­kých a slo­ži­tých časech.

Ráda bych sa­mo­zřej­mě po­dě­ko­va­la Rus­ké­mu domu a jeho ře­di­te­li Igoru Gi­ren­ko­vi za to, že pod­po­ru­je ini­ci­a­ti­vy našich vá­že­ných kra­ja­nů a jejich or­ga­ni­za­cí.

Velký dík patří ata­ma­no­vi Vše­ko­zác­ké­ho svazu Čes­kých zemí a Slo­ven­ska, ko­zác­ké­mu plu­kov­ní­ko­vi Mi­chai­lu Dzju­bo­vi, za to, že jste se k nám vrá­ti­li. Máme oprav­du velkou radost, že Ruský dům žije svým krás­ným ži­vo­tem.

Tato budova pa­ma­tu­je mnoho krás­ných udá­los­tí, se­tká­ní a kon­cer­tů. Řadu z nich si pa­ma­tu­ji i já sama, pro­to­že jsem sem cho­di­la ještě jako stu­dent­ka. Proto jsem pře­svěd­če­na, že tyto zdi musí žít a sytit se ruským duchem.

Přeji vašemu fes­ti­va­lu úspěch! Jsem velmi ráda, že mohu být na jeho za­há­je­ní! Děkuji mno­ho­krát za po­zvá­ní!

Dobrý den, milí hosté!

Dnešní akce se mohla usku­teč­nit pře­de­vším díky úsilí ata­ma­na Vše­ko­zác­ké­ho svazu Čes­kých zemí a Slo­ven­ska Mi­chai­la Dzjuby. Velké po­dě­ko­vá­ní za pod­po­ru a sou­čin­nost patří Vel­vy­sla­nec­tví Ruské fe­de­ra­ce v České re­pub­li­ce a osobně paní vel­vy­slan­ky­ni Anně Po­no­ma­re­vo­vé za vše­stran­nou pod­po­ru.

Rád vítám tento skvělý fes­ti­val, který spo­ju­je mnoho našich kra­ja­nů i dal­ších lidí, pro něž ruská kul­tu­ra a ko­zác­ká kul­tu­ra nejsou jen prázd­ná slova.

Po pě­ti­le­té pře­stáv­ce po­řá­dá­me fes­ti­val opět na naší scéně a věříme, že i ve všech dal­ších letech bude pro vás Ruský dům do­mov­skou scénou.

Děkuji po­hos­tin­né­mu Rus­ké­mu domu, vel­vy­slan­ky­ni Ruské fe­de­ra­ce v České re­pub­li­ce Anně Po­no­ma­re­vo­vé a ře­di­te­li Rus­ké­ho domu v Praze Igoru Gi­ren­ko­vi za mož­nost uspo­řá­dat fes­ti­val právě zde.

Svátky máme po celý pra­voslav­ný ka­len­dář­ní rok, včetně Po­kro­vu, který při­pa­dá na 14. října a je svát­kem ne­po­hyb­li­vým. Ko­zác­ký básník Ni­ko­laj Tu­ro­ve­rov napsal:

A za čas­né­ho úsvitu, v mlze,
jak mod­lit­ba zněla slova:
za Krista, za sva­té­ho Ivana,
za ko­zác­ký trůn Po­kro­vu…
Za svo­bo­du rodnou jako vítr,
za pros­tou stepní lásku,
i za všech­ny pra­voslav­né na světě,
i za svůj pra­ot­cov­ský krov.

Má­lo­kdo dnes ví, odkud po­chá­zí tra­di­ce slavit na pra­voslav­ný svátek Po­kro­vu Pře­sva­té Bo­ho­ro­di­ce voj­sko­vý svátek Don­ské­ho a Ku­báň­ské­ho ko­zác­ké­ho vojska.

Tato tra­di­ce sou­vi­sí s tak­zva­ným Azov­ským se­ze­ním v letech 1637–1641 — s hr­din­stvím kozáků, kteří osidlo­va­li hra­ni­ce dneš­ní­ho Ruska a ubrá­ni­li Azov před tu­rec­kým vpádem. Byly to sku­teč­ně straš­né udá­los­ti. Pev­nost Azov dobyl menší počet ko­zác­kých vojsk — donští a zá­po­rožští kozáci. Pak ji pět let stře­ži­li, ale Turkům se to ne­lí­bi­lo. Vy­sla­li ob­rov­ská vojska, aby pev­nost dobyla zpět. Boje trvaly mnoho dní. Ne­bo­jo­va­li jen muži — po­má­ha­ly i ženy a děti. Ob­lé­há­ní trvalo dlouho. Zbyla jen hrstka kozáků, kteří se celou noc mod­li­li a říkali, že se pro­bi­jí do ne­přá­tel­ské­ho tábora a tam padnou, pro­to­že vzdát se do zajetí nemá smysl. Jak Turci týrali kozáky a jejich rodiny, všich­ni víme.

Kozáci se celou noc mod­li­li, a když ráno za úsvitu vstali do boje, uvi­dě­li, že Turci nejsou: zru­ši­li ob­lé­há­ní a od­plu­li na svých lodích.

Na druhou stranu tato his­to­rie-le­gen­da praví, že časně ráno za úsvitu Turci spat­ři­li na nebi Bo­ho­ro­di­ci, která svým po­kro­vem stála nad pev­nos­tí. A vůdce té bitvy, sultán Girej, řekl: „Od­chá­zí­me.“ A to vše se po­va­žu­je za zázrak.

Zázrak je, když Bůh spo­ju­je svou sílu a svou ener­gii s lid­skou silou a ener­gií. Když svou bož­skou vůli, skrze svo­bod­nou vůli člo­vě­ka, spo­ju­je s lid­ský­mi skutky. Když se síly násobí a konají se velké činy.

My, kozáci Vše­ko­zác­ké­ho svazu Čes­kých zemí a Slo­ven­ska, bychom vám rádi po­přá­li k vel­ké­mu svátku Po­kro­vu Pře­sva­té Bo­ho­ro­di­ce. Osla­vit Matku Boží našimi vy­stou­pe­ní­mi a kaž­do­roč­ním Me­zi­ná­rod­ním fes­ti­va­lem „Po­kro­va na Vltavě“ v Praze.

Zdra­vím vás všech­ny svým jménem i jménem kozáků. Rád bych dnes spolu s vámi osla­vil naši Bo­ho­ro­di­ci.