Dnes, 8. října, uplyne 95 let od narození Juliana Semjonova (1931–1993) — jednoho z nejznámějších sovětských spisovatelů, novinářů a scenáristů, mistra politického a historického detektivního románu. Autor „Sedmnácti zastavení jara“ a tvůrce Štirlice dobře znal Prahu — a čeští čtenáři dobře znali jeho: první Semjonovova kniha vyšla česky už v roce 1963 a do začátku 90. let jich bylo přes patnáct.
Julian Semjonovič Semjonov se proslavil jako autor napínavých próz, v nichž se detektivní zápletka snoubí s historickými fakty, politickými intrikami a hlubokým pohledem do lidských charakterů. Jeho knihy spojují fikci se skutečnými historickými událostmi — a právě proto vzbuzují zájem i dnes, desítky let po svém vzniku.
Štirlic a jeho autor
Zvláštní místo v Semjonovově díle zaujímá plukovník Maxim Isajev — Štirlic, hrdina slavného cyklu románů o sovětském rozvědčíkovi. Knihy „Sedmnáct zastavení jara“, „Major Vichr“, „Agent bez hesla“ („Heslo není třeba“), „Diamanty pro diktaturu proletariátu“ a další se staly milníky ruské literatury 20. století.
Obrovskou popularitu spisovateli přinesl televizní film „Sedmnáct zastavení jara“, který podle jeho románu natočila Taťjana Lioznovová. Štirlic v podání Vjačeslava Tichonova patří k nejznámějším postavám sovětské filmové kultury — a sám Semjonov za podíl na seriálu obdržel Státní cenu RSFSR.
Než se stal spisovatelem, vystudoval Semjonov Moskevský institut orientalistiky, vyučoval paštštinu na Moskevské univerzitě a od poloviny 50. let pracoval jako novinář — v „Ogoňku“, „Pravdě“ a „Literaturnaje gazetě“. Byl válečným zpravodajem v Afghánistánu, Vietnamu a Laosu, psal z frankistického Španělska, Chile i Kuby a v roce 1974 v Madridu vyzpovídal Otto Skorzenyho — toho, který unesl Mussoliniho. Mnohé z toho se později stalo látkou jeho románů.
Evropa očima Semjonova
Děj jeho knih se často odehrává mimo SSSR — v Německu, Francii, Itálii, Československu a dalších evropských zemích. Zvláštní místo měla Praha, která se ukázala jako důležitá křižovatka politických a špionážních příběhů 20. století. Spisovatel se snažil ukazovat události nejen ze sovětské strany, ale v mezinárodním politickém kontextu, což bylo jedním z rysů jeho historicko-politické prózy. Československo navštěvoval pravidelně — především Prahu a Karlovy Vary, pobýval i v Tatrách.
Jeho poslední pražská cesta připadla na květen 1990. Semjonov přijel do Prahy jako prezident Mezinárodní asociace detektivního a politického románu a šéfredaktor bulletinu „Soveršenno sekretno“ — na setkání s československými politiky, veřejnými osobnostmi a kolegy spisovateli uprostřed demokratických změn, které začaly po sametové revoluci. Byla to jedna z jeho posledních zahraničních pracovních cest: doslova o několik dní později, 20. května 1990, ho po návratu do Moskvy postihla těžká mozková mrtvice, která natrvalo ukončila jeho aktivní tvůrčí i veřejnou činnost.
Semjonov česky
Čeští čtenáři poznali Semjonova brzy: jeho první knihy vyšly v Československu už v roce 1963. V Praze pak v roce 1968 vyšel český překlad románu „Heslo není třeba“ pod názvem „Agent bez hesla“ — v nakladatelství Svět sovětů, v překladu Jany Zvoníčkové. Je to první kniha o Štirlicovi v češtině: mladý Isajev v ní teprve začíná svou práci roku 1921 na Dálném východě.
Hlavní knihu — „Sedmnáct zastavení jara“ — dostali čeští čtenáři v roce 1974, téměř hned po uvedení seriálu v SSSR; poté vycházela znovu (mimo jiné v nakladatelství Naše vojsko v roce 1977) a v roce 1975 vyšel román i slovensky v bratislavské Pravdě. Seriál Lioznovové s českým dabingem vysílala Československá televize — a jak vzpomínají diváci, při jeho vysílání se vyprazdňovaly ulice.
V roce 1985 vydal Československý spisovatel český překlad románu „TASS je zplnomocněn prohlásit…“ — přeložila Jana Volná, ilustroval Jiří Školník. Za tři desetiletí vyšlo česky a slovensky přes patnáct Semjonovových knih: „Bomba pro šéfa“, „Šifra pro hlavní stan“, „Třetí karta“, „Španělská varianta“, „Alternativa“, „Petrovka 38“, „Ogarevova ulice č. 6“, „Rozkaz přežít“, „Tiskové středisko“ a v roce 1990 ještě „Expanze“.
Dnes jsou tato vydání častými hosty pražských antikvariátů: „Sedmnáct zastavení jara“ vyšlo několikrát a na regálech knihkupců se stále snadno najde. Pro několik generací českých čtenářů je Štirlic stejně důvěrně známou postavou jako pro čtenáře ruské.
Nejen špionážní romány
Semjonovova tvorba se neomezovala na špionážní romány. Psal o revoluci, občanské válce, Velké vlastenecké válce i poválečné Evropě, věnoval se publicistice a literatuře faktu. Hodně cestoval, pracoval jako válečný zpravodaj a své knihy stavěl na dokumentárním materiálu. Podle jeho scénářů vznikly filmy „Petrovka 38“, „TASS je zplnomocněn prohlásit…“ a další.
Byl také jedním z iniciátorů založení listu „Soveršenno sekretno“ („Přísně tajné“) — prvního nestátního periodika v SSSR, které se v období po perestrojce stalo velmi populárním díky investigativní žurnalistice a historickým materiálům. V roce 1986 stanul Semjonov v čele Mezinárodní asociace detektivního a politického románu, kterou sám inicioval, a spolu s baronem Eduardem von Falz-Feinem dlouhá léta pátral po Jantarové komnatě a usiloval o návrat kulturních památek do Ruska — mimo jiné ostatků Fjodora Šaljapina.
Spisovatelovo výročí je příležitostí vrátit se k jeho literárnímu odkazu, připomenout si hrdiny, které stvořil, a díla, jež se stala součástí dějin ruské literatury, filmu a televize. A při té příležitosti nahlédnout do nejbližšího pražského antikvariátu: Štirlic tam mluví česky.