Dnes, 23. září, slaví 90. narozeniny vynikající ruský spisovatel, dramatik, scenárista a historik Edvard Stanislavovič Radzinskij. Jeho hry se hrají už půl století, jeho knihy o Mikuláši II., Stalinovi a Rasputinovi čtou lidé v desítkách jazyků a televizní cyklus „Záhady historie“ naučil miliony diváků vnímat dějiny jako napínavé vyprávění. A toto vyprávění má i svou pražskou kapitolu.
Jméno Edvarda Radzinského se dávno stalo neoddělitelnou součástí ruské kultury 20. a 21. století. Jeho dramatika, historické knihy, výrazný autorský styl a schopnost mluvit o minulosti živým, současným jazykem mu přinesly široké uznání nejen v Rusku, ale i daleko za jeho hranicemi. Díla Edvarda Stanislavoviče se překládají do mnoha jazyků a jeho hry se hrály a hrají v zahraničních divadlech.
Od jeviště k historii
Edvard Radzinskij se narodil v Moskvě v rodině dramatika a scenáristy Stanislava Radzinského. Vystudoval Moskevský historicko-archivní institut — a obě profese, dramatik i historik, od té doby kráčejí jeho životem ruku v ruce. Jeho první hra „Můj sen… Indie“ byla uvedena v Moskevském divadle mladého diváka, když autorovi bylo něco přes dvacet.
Skutečná sláva přišla v roce 1964: Anatolij Efros uvedl v divadle Lenkom hru „104 stránky o lásce“ — příběh letušky Nataši a fyzika Elektrona. Inscenace se stala událostí a film „Ještě jednou o lásce“ natočený podle této hry, s Taťánou Doroninovou a Alexandrem Lazarevem, si zamilovala celá země. Následovaly hry „Točí se film“, „Svůdce Kolobaškin“, „Ona v nepřítomnosti lásky a smrti“ a další, které se hrály na nejlepších moskevských scénách.
V 70. a 80. letech píše Radzinskij cyklus historických dramat — „Rozhovory se Sókratem“, „Lunin aneb Smrt Žaka“, „Divadlo za časů Nerona a Seneky“, „Stará herečka do role Dostojevského ženy“. Právě tyto hry, v nichž se minulost stává zrcadlem současnosti, mu přinesly uznání v zahraničí: překládaly se a uváděly v Evropě i v Americe.
V 90. letech se z dramatika stal historik-vypravěč. Kniha „Mikuláš II.: život a smrt“, postavená na archivních dokumentech o posledních dnech carské rodiny, byla přeložena do hlavních evropských jazyků a stala se mezinárodním bestsellerem. Po ní vyšly „Stalin“, „Rasputin: život a smrt“ a „Alexandr II.: život a smrt“ — historická pátrání napsaná s dramatikovým citem pro scénu. A od roku 1996 vysílá televize jeho autorský cyklus „Záhady historie“, oceněný cenou TEFI: jeden člověk, křeslo, světlo — a desítky milionů diváků, kteří se nemohou odtrhnout od obrazovky.
Radzinskij a Česko
Zvláštní místo v tvůrčí biografii Radzinského zaujímá Česko. Jeho díla znalo české divadelní publikum už v dobách Československa. V roce 1981 uvedl režisér Ladislav Vymětal na scéně divadla Rokoko — jedné ze scén Městských divadel pražských — „Rozhovory se Sókratem“; roli Sókrata ztvárnil Václav Voska, jeden z nejmilovanějších českých herců.
V roce 1987 se k Radzinského dramatice obrátil Československý rozhlas: rozhlasovou hru „Lunin aneb Smrt Žaka v přítomnosti Pána“ režíroval legendární mistr rozhlasového divadla Jiří Horčička a titulní roli ztvárnil Eduard Cupák. Hry dramatika vycházely v českých překladech, mimo jiné v pražské agentuře DILIA.
V roce 1997 připravil Český rozhlas (stanice Vltava) rozhlasovou inscenaci hry „Poslední noc posledního cara“ v překladu Jiřího a Růženy Seydlerových a v režii Lídy Engelové; Mikuláše II. hrál Viktor Preiss. A v roce 2001 se tato hra objevila i na divadelním jevišti — v Ostravě, v Komorní scéně Aréna, v inscenaci Oxany Meleškiny-Smilkové.
A konečně — Radzinskij do Prahy nejednou přijel sám: jeho veřejné literární večery a přednášky z cyklu „Záhady historie“ přitahovaly početné publikum — krajany i české obdivovatele jeho talentu, milovníky literatury a historie.
Česká „afiše“ Radzinského
K tomuto významnému jubileu přeje Ruský dům v Praze Edvardu Stanislavoviči pevné zdraví, nové tvůrčí síly, inspiraci a vděčné čtenáře a diváky — v Rusku, v Česku i na celém světě.