18. března 1965 vystoupil Alexej Leonov do otevřeného vesmíru — jako první v dějinách lidstva. Dvanáct minut na povrchu lodi Voschod 2, ve vzdálenosti 5,35 metru od průlezu. Let, který málem skončil katastrofou — a o němž mohl Leonov povědět celou pravdu až po třiceti letech.
Voschod 2: let, který předběhl Ameriku
Začátkem roku 1965 šly sovětský a americký vesmírný program hlava na hlavu. NASA chystala start lodi Gemini IV s výstupem astronauta Edwarda Whitea do vesmíru na 3. června. Sergej Koroljov se rozhodl Američany předběhnout. Program Voschod 2 byl postaven na základě jednomístného Voschodu s dodatečnou přechodovou komorou Volga — vlnitou nafukovací konstrukcí, která se ve vesmíru rozvinula a před přistáním zase splaskla.
18. března 1965 v 10:00 moskevského času vzlétl z Bajkonuru Voschod 2. Na palubě dva kosmonauti: velitel Pavel Beljajev a druhý pilot Alexej Leonov. Na druhém oběhu kolem Země, 90 minut po startu, Leonov vstoupil do přechodové komory. O další čtyři minuty později se otevřel vnější průlez.
Voschod 2 — stručně: start 18. března 1965, 10:00 MSK; velitel Pavel Beljajev, druhý pilot Alexej Leonov; doba letu 26 hodin 2 minuty; 17 oběhů kolem Země; nafukovací komora Volga; první autonomní skafandr Berkut.
Dvanáct minut, které změnily kosmonautiku
11:34 MSK. Leonov se odrazil od okraje komory a vyplul do prázdna. Nad ním — černé hvězdné nebe, pod nohama — Země. „Země je kulatá,“ — to bylo jediné, co stačil v prvních vteřinách říct. Pětkrát se odsunul od lodi a pětkrát se vrátil. Natáčel filmovou kamerou připoutanou ke skafandru.
Ve vakuu se skafandr Berkut nafoukl natolik, že se nevešel do přechodové komory. Leonov to pocítil, když se pokusil vrátit: nešlo to. Situaci na Zemi neohlásil — bál se, že řídicí středisko nebude moci pomoci a panika věci jen zhorší. Rozhodl se sám: snížil tlak ve skafandru z 0,4 na 0,27 atmosféry. Byl to zoufalý krok — na hranici dekomprese. Skafandr splaskl a Leonov se mohl vrátit hlavou napřed, proti pokynům.
Uvnitř lodi byl propocený skrz naskrz — tehdy ještě nebyl chladicí systém. Tep dosáhl 190 úderů za minutu. Dvanáctiminutový výstup ho stál 6 kilogramů váhy.
Alexej Leonov: z vesnice Listvjanka na orbitu
Alexej Archipovič Leonov se narodil 30. května 1934 ve vesnici Listvjanka v Kemerovské oblasti, jako osmé dítě v rodině. Otec, bývalý hornický inženýr, byl v roce 1937 zatčen v rámci stalinských represí. Rodina prožila válečná léta v Kaliningradu. Chlapec od dětství kreslil — záliba, která ho provázela celý život.
V roce 1953 nastoupil Leonov na Kremenčucké vojenské letecké učiliště, poté na Čugujevské vojenské pilotní učiliště. V roce 1959 — letec-stíhač, kandidát na výběr do kosmonautů. V první skupině dvaceti — společně s Gagarinem, Titovem, Nikolajevem. V roce 1975 velel Leonov sovětské části společného programu Sojuz — Apollo — historický stisk rukou s americkými astronauty na orbitě, symbolický konec lunárního závodu. Dosáhl hodnosti generálmajora letectva, dvojnásobný hrdina Sovětského svazu.
Sedm mimořádných situací Voschodu 2
- Nafouknutý skafandr. Leonov se nemohl vrátit do komory. Snížil tlak na 0,27 atm — s rizikem kesonové nemoci.
- Koncentrace kyslíku. Po vyrovnání tlaku vystoupala koncentrace v kabině na 920 mm. Jakákoli jiskra — výbuch. Leonov a Beljajev sedm hodin v polovědomí.
- Selhání automatické orientace. Při přistání systém nesepnul. Beljajev ručně zorientoval loď a zapnul brzdicí motor.
- Přistání v tajze. Loď přistála 386 km od plánovaného místa — v permské tajze mezi dvoumetrovými závějemi. Kosmonauty našli za den, evakuovali za dva.
Film „Čas prvních“ (2017)
K padesátému výročí onoho činu byl v Rusku natočen hraný film „Čas prvních“ — o letu Voschodu 2. Režie Dmitrij Kiseljov, v hlavních rolích Jevgenij Mironov (Leonov) a Konstantin Chabenskij (Beljajev). Sám Leonov byl konzultantem snímku. Premiéra proběhla 6. dubna 2017. Film ukázal to, o čem se v sovětských médiích dlouho mlčelo: paniku, technické chyby, zoufalá rozhodnutí posádky. Tržby v Rusku přesáhly 700 milionů rublů.
Sám Leonov po premiéře prohlásil: „Vyšlo to skoro tak, jak to bylo. Připravovali jsme se na to, co se stalo — ale ne natolik, abychom věděli, jak to přežije obyčejný divák.“
Po Voschodu 2
Leonov se na jednom letu nezastavil. V roce 1975 velel Sojuzu 19 v programu Sojuz — Apollo — první mezinárodní vesmírné misi. Připravoval kosmonauty ve Hvězdném městečku, trénoval posádky pro lety na stanici Mir.
Až do konce života zůstával činným malířem. Leonovovy obrazy — „Nad Černým mořem“, „Start Vostoku“, série o výstupu do vesmíru — jsou vystaveny ve Státním muzeu dějin kosmonautiky v Moskvě. Jeho kresby vesmíru, dělané „po paměti“, byly natolik přesné, že je vědecké časopisy publikovaly jako ilustrace.
Alexej Leonov zemřel 11. října 2019 v Moskvě. Pohřben byl na Federálním vojenském memoriálním hřbitově v Mytiščách. V roce 2020 bylo po něm pojmenováno letiště v Kemerovu — v jeho rodném kraji.
Všichni jsme děti Země.
— Alexej Leonov