Ivan Pavlov za­há­jil své slavné pokusy se psy v 90. letech 19. sto­le­tí na Vo­jen­sko-lé­kař­ské aka­de­mii v Pe­t­ro­hra­dě. Při po­zo­ro­vá­ní trá­ve­ní si všiml, že psi za­čí­na­jí slinit nejen při po­hle­du na jídlo, ale i při zvuku kroků la­bo­ran­ta. Tak byl ob­je­ven pod­mí­ně­ný reflex — reakce for­mu­jí­cí se v prů­bě­hu učení.

Tento objev pře­vrá­til před­sta­vy o psy­chi­ce zvířat i lidí. V roce 1904 se Pavlov stal prvním ruským no­si­te­lem No­be­lo­vy ceny za fy­zi­o­lo­gii a me­di­cí­nu. Svě­to­vou pro­slu­lost mu ale při­nes­lo právě učení o pod­mí­ně­ných re­flexech a vyšší ner­vo­vé čin­nos­ti.

Až do konce života Pavlov pra­co­val ve své la­bo­ra­to­ři v Pe­t­ro­hra­dě-Le­nin­gra­du a vy­tvo­řil nej­vět­ší fy­zi­o­lo­gic­kou školu na světě. Stovky vědců z růz­ných zemí k němu při­jíž­dě­ly na stáže.

Po roce 1948 bylo Pav­lo­vo­vo učení v Čes­ko­slo­ven­sku vy­hlá­še­no za ofi­ci­ál­ní vě­dec­ký základ me­di­cí­ny, psy­cho­lo­gie a pe­da­go­gi­ky. V letech 1950–1951 pro­běh­ly „Pav­lo­vo­vy sezony” — roz­sáh­lé vě­dec­ké kon­fe­ren­ce, na nichž čes­ko­slo­ven­ští vědci vy­pra­co­va­li pro­gra­my pře­stav­by lé­kař­ské­ho vzdě­lá­vá­ní na pav­lov­ských prin­ci­pech.

Čeští fy­zi­o­lo­go­vé Otakar Vedra a Václav Linhart apli­ko­va­li me­to­do­lo­gii pod­mí­ně­ných re­flexů v kli­nic­ké psy­chi­atrii a dětské psy­cho­lo­gii. Ústav fy­zi­o­lo­gie Čes­ko­slo­ven­ské aka­de­mie věd (ČSAV) na­vá­zal sys­te­ma­tic­kou spo­lu­prá­ci s Ústa­vem fy­zi­o­lo­gie AN SSSR, po­kra­čo­va­te­lem Pav­lo­vo­vy školy.

Čes­ko­slo­ven­ští vědci ab­sol­vo­va­li stáže v Le­nin­gra­du, za­tím­co so­vět­ští fy­zi­o­lo­go­vé před­ná­še­li v Praze a Brně. Vě­dec­ká výměna trvala až do roku 1989 a vy­tvo­ři­la trvalé vazby mezi oběma fy­zi­o­lo­gic­ký­mi ško­la­mi. Pav­lo­vo­vo jméno nesou ulice a vzdě­lá­va­cí in­sti­tu­ce po celé České re­pub­li­ce.