Gagarin a Remek: Rusko a Česko ve vesmíru

Duben 1961: Praha vítá Ga­ga­ri­na

Od his­to­ric­ké­ho letu Vos­to­ku 1 uply­nu­lo teprve šest­náct dní a Jurij Ga­ga­rin už stál na schůd­cích le­ta­dla na praž­ském le­tiš­ti Ruzyně. So­vět­ská vláda prv­ní­ho kos­mo­nau­ta oka­mži­tě vy­sla­la ke spo­jen­cům — ukázat živý symbol nové éry. A Praha od­po­vě­dě­la tak, jak to do­ve­dou jen česká města: půl mi­li­o­nu lidí v uli­cích, kvě­ti­ny pod koly au­to­mo­bi­lu, skan­do­vá­ní „Ga­ga­rin! Ga­ga­rin!“ od Ruzyně až k Hrad­ča­nům.

Vla­di­mí­ru Rem­ko­vi bylo v dubnu 1961 dva­náct let. Zda tehdy stál v tom davu, jistě nevíme. Ale vy­růs­tal v zemi, kde ten duben ještě dlouho zů­stá­val hlav­ním té­ma­tem roz­ho­vo­rů. Sym­bo­lic­ké pouto těchto dvou osudů je ne­spor­né — a o se­dm­náct let poz­dě­ji na­bra­lo kon­krét­ní podobu na star­to­va­cí rampě Baj­ko­nu­ru.

Více o Ga­ga­ri­no­vě ná­vštěvě Prahy 28. dubna 1961 — v sa­mo­stat­ném článku →

Pro­gram In­ter­kos­mos: vesmír pro všech­ny spo­jen­ce

V roce 1967 vy­tvo­řil So­vět­ský svaz pro­gram In­ter­kos­mos — me­zi­ná­rod­ní kos­mic­kou spo­lu­prá­ci se zeměmi so­ci­a­lis­tic­ké­ho spo­le­čen­ství. Myš­len­ka byla prostá a po­li­tic­ky účinná: roz­dě­lit pres­tiž kos­mic­kých úspě­chů mezi spo­jen­ce. Bul­har­sko, Kuba, Ma­ďar­sko, Polsko, NDR, Mon­gol­sko, Ru­mun­sko — každá země zís­ka­la právo vyslat svého kos­mo­nau­ta na so­vět­skou sta­ni­ci.

Čes­ko­slo­ven­sko do pro­gra­mu vstou­pi­lo jako jedno z prv­ních — a nejen sym­bo­lic­ky. Čes­ko­slo­ven­ští vědci a in­že­ný­ři vy­ví­je­li vě­dec­ké pří­stro­je pro so­vět­ské dru­ži­ce už od še­de­sá­tých let. Když v roce 1978 přišla řada na čes­ko­slo­ven­ské­ho kos­mo­nau­ta, měla tato tra­di­ce za sebou už víc než deset let spo­leč­ných vý­zku­mů.

Vla­di­mír Remek: od vo­jen­ské­ho pilota ke kos­mo­nau­to­vi

Vla­di­mír Remek se na­ro­dil 26. září 1948 v Čes­kých Bu­dě­jo­vi­cích. Otec byl ge­ne­rá­lem čes­ko­slo­ven­ské armády a synova cesta byla téměř před­ur­če­na: Vo­jen­ská aka­de­mie v Brně, poté ka­ri­é­ra vo­jen­ské­ho pilota. V po­lo­vi­ně se­dm­de­sá­tých let měl na­lé­tá­no už stovky hodin na prou­do­vých stro­jích a nosil hod­nost majora.

V roce 1976 prošel Remek kon­kurz­ním vý­bě­rem mezi čes­ko­slo­ven­ský­mi piloty pro účast v pro­gra­mu In­ter­kos­mos. Z ně­ko­li­ka de­sí­tek kan­di­dá­tů byli vy­brá­ni dva — Remek a Ol­dřich Pelčák. Oba odjeli do Hvězd­né­ho měs­teč­ka na výcvik. Rok a půl trvaly tré­nin­ky v pod­mín­kách bez­tíž­né­ho stavu, v pod­tla­ko­vých ko­mo­rách i na cen­t­ri­fu­ze. V lednu 1978 padlo roz­hod­nu­tí: poletí Remek.

Sojuz 28: osm dní na oběžné dráze

2. března 1978 v 15:28 mos­kev­ské­ho času od­star­to­va­la raketa Sojuz z Baj­ko­nu­ru. Na palubě kos­mic­ké lodi Sojuz 28 — so­vět­ský kos­mo­naut Alexej Gu­ba­rev a Vla­di­mír Remek. Po dvou dnech se loď spo­ji­la se sta­ni­cí Saljut 6, kde už po­bý­va­la so­vět­ská po­sád­ka — Jurij Ro­ma­něn­ko a Ge­or­gij Grečko.

Na oběžné dráze pro­ve­dl Remek řadu vě­dec­kých pokusů: zkou­mal krys­ta­li­za­ci ko­vo­vých slitin v pod­mín­kách bez­tí­že, sle­do­val bi­o­lo­gic­ké pro­ce­sy a pro­vá­děl tech­no­lo­gic­ké ex­pe­ri­men­ty s čes­ko­slo­ven­skou apa­ra­tu­rou. 10. března 1978 Sojuz 28 úspěš­ně při­stál v ka­za­chstán­ské stepi. Let trval 7 dní 22 hodin a 17 minut.

Remek se ne­vrá­til pouze jako hrdina — vrátil se jako člověk, který navždy změnil dějiny své země. Čes­ko­slo­ven­sko se stalo třetím kos­mic­kým ná­ro­dem — po So­vět­ském svazu a Spo­je­ných stá­tech.

Z vesmí­ru nejsou hra­ni­ce vidět.

— Vla­di­mír Remek, první čes­ko­slo­ven­ský kos­mo­naut

Po letu: vel­vy­sla­nec, po­li­tik, symbol

Po roce 1989, kdy so­ci­a­lis­tic­ké Čes­ko­slo­ven­sko odešlo do dějin, na­bra­la Re­me­ko­va ži­vot­ní dráha ne­če­ka­ný směr. V roce 2003 byl jme­no­ván vel­vy­slan­cem České re­pub­li­ky v Rusku — a v Moskvě strá­vil osm let, od roku 2003 do roku 2010. Z muže, který letěl ke hvězdám na so­vět­ské raketě, se stal di­plo­ma­tic­ký most mezi oběma zeměmi v nové éře.

V letech 2004 až 2014 za­se­dal Remek v Ev­rop­ském par­la­men­tu — jediný kos­mo­naut v his­to­rii Ev­rop­ské­ho par­la­men­tu. V Česku se jeho jméno ani dnes ne­spo­ju­je s po­li­ti­kou, ale s tím břez­no­vým ránem roku 1978, kdy se čes­ko­slo­ven­ská vlajka poprvé ocitla na oběžné dráze.

Čtěte také