Setkání s renomovaným českým kurátorem Jaroslavem Sojkou

Dne 12. lis­to­pa­du se v Křiš­ťá­lo­vém sále Rus­ké­ho domu v Praze usku­teč­ni­lo se­tká­ní se známým českým ku­rá­to­rem Ja­ro­sla­vem Sojkou. Akci při­pra­vi­lo a usku­teč­ni­lo Za­stu­pi­tel­ství Ros­so­trud­ni­čestva v České re­pub­li­ce za pod­po­ry Vel­vy­sla­nec­tví RF v ČR.

Ja­ro­slav Sojka, Ph.D., his­to­rik umění, řadu let pů­so­bil jako hlavní ku­rá­tor umě­lec­kých sbírek Praž­ské­ho hradu, v sou­čas­nos­ti je ře­di­te­lem umě­lec­ké sbírky Ry­tíř­ské­ho řádu Kři­žov­ní­ků s čer­ve­nou hvězdou v Praze.

Se­tká­ní v Ruském domě bylo vě­no­vá­no por­trétu Je­ka­těri­ny Pe­t­rov­ny Šuva­lo­vé od malíře Vin­cen­za Ca­muc­ci­ni­ho ze sbírek Stát­ní­ho zámku Li­bo­cho­vi­ce.

Por­trét hra­běn­ky Je­ka­těri­ny Pe­t­rov­ny, rozené Sal­ty­ko­vé, pro­vda­né Šuva­lo­vé, je jednou z nej­cen­něj­ších ukázek em­pí­ro­vé­ho slohu v čes­kých zemích. Jedná se o starou kopii obrazu ze sbírek Státní Er­mi­tá­že v Pe­t­ro­hra­dě. Umě­lec­ký kritik Ja­ro­slav Sojka po­drob­ně in­for­mo­val o his­to­rii šlech­tic­ké­ho rodu Šuva­lo­vých, o nej­slav­něj­ších před­sta­vi­te­lích tohoto rodu a také o žen­ských ti­tu­lech ve dvor­ním per­so­ná­lu na cí­sař­ském dvoře. Je­ka­těri­na Šuva­lo­va byla bystrá, ak­tiv­ní osoba, která za­ne­cha­la stopu v his­to­rii, její por­tréty v růz­ných ob­do­bích jejího života ma­lo­va­lo mnoho slav­ných mistrů. Jedním z nich byl ital­ský malíř Vin­cen­zo Ca­muc­ci­ni, který byl po­va­žo­ván za hlav­ní­ho aka­de­mic­ké­ho malíře své doby v Římě. V sou­čas­nos­ti jsou známy tři por­tréty hra­běn­ky Šuva­lo­vé, které zho­to­vil tento slavný malíř. Jsou ve sbír­kách Kras­no­dar­ské­ho muzea umění, Státní Er­mi­tá­že a zámku Li­bo­ho­vi­ce v České re­pub­li­ce. Ja­ro­slav Sojka také ho­vo­řil o tom, jak pra­co­val na sběru in­for­ma­cí o tomto umě­lec­kém před­mě­tu, o vzá­jem­né spo­lu­prá­ci s ve­de­ním Er­mi­tá­že. Po­zna­me­nal, že ruští stu­den­ti mu v tomto pro­ce­su velmi po­moh­li. Se­tká­ní pro­běh­lo, jak se říká, „jedním dechem“. Na pu­b­li­kum, které se sešlo na před­náš­ce v počtu více než 40 lidí, udě­la­lo velký dojem. His­to­rik slíbil, že by se taková se­tká­ní v Ruském domě mohla stát pra­vi­del­nos­tí.