Setkání s náhradníky československého a slovenského kosmonauta v RSVK v Praze

Dne 13. dubna 2016 se v rámci ná­rod­ní spe­ci­a­li­zo­va­né fi­la­te­lis­tic­ké vý­sta­vy s me­zi­ná­rod­ní účastí Eu­rospa­ce 2016 konalo se­tká­ní s ná­hrad­ní­kem prv­ní­ho čes­ko­slo­ven­ské­ho kos­mo­nau­ta Vla­di­mí­ra Remka Ol­dři­chem Pel­čá­kem a Mi­cha­lem Fu­lie­rem, ná­hrad­ní­kem prv­ní­ho slo­ven­ské­ho kos­mo­nau­ta Ivana Belly. Se­tká­ní uváděl známý český pu­b­li­cis­ta a fi­la­te­lis­ta Julius Cacka. Akce byla or­ga­ni­zo­vá­na a pro­ve­de­na za pod­po­ry Za­stu­pi­tel­ství Ros­so­trud­ni­čestva v ČR.

Julius Cacka se sku­pi­nou za­hra­nič­ních no­vi­ná­řů ab­sol­vo­val dvou­tý­den­ní se­zna­mo­va­cí kurz pří­pra­vy k letu do vesmí­ru ve Hvězd­ném měs­teč­ku. Po­drob­ně in­for­mo­val o kaž­do­den­ním životě, jakým žijí kos­mo­nau­té, o zvlášt­nos­tech tré­nin­ku, stra­vo­vá­ní a hy­gi­e­ny kos­mo­nau­tů. Zdů­raz­nil, že ruské ska­fan­d­ry „Sokol“ a „Orlan“ jsou mnohem po­ho­dl­něj­ší a spo­leh­li­věj­ší než ame­ric­ké. Např. ska­fan­dr „Orlan“, který je určen na práci v ote­vře­ném vesmí­ru, kos­mo­naut může po­u­ží­vat sa­mo­stat­ně, bez něčí pomoci.

Ol­dřich Pelčák vy­prá­věl o tom, že v roce 1976 byli vy­brá­ni do oddílu kos­mo­nau­tů v rámci pro­gra­mu „In­ter­kos­mos“ z více než 20 ucha­ze­čů. Do po­sled­ní­ho oka­mži­ku nebylo jasné, kdo první poletí do vesmí­ru – on nebo Vla­di­mír Remek. Roz­hod­nu­tí bylo ozná­me­no 27. února – 4 dny před star­tem do vesmí­ru.Pod­trh­nul, že za­ří­ze­ní tré­nin­ko­vé­ho stře­dis­ka ve Hvězd­ném měs­teč­ku se úplně změ­ni­lo ve srov­ná­ní s po­lo­vi­nou 70. let XX.sto­le­tí, kdy se při­pra­vo­val k letu do vesmí­ru spo­leč­ně s Vla­di­mí­rem Remkem.

Ol­dřich Pelčák zdů­raz­nil, že ne­li­tu­je toho, že ne­le­těl do vesmí­ru. Statut ná­hrad­ní­ka mu umož­nil vrátit se k jeho ob­lí­be­né pro­fe­si a dlouhá léta slou­žit ve vo­jen­ském le­tec­tvu Čes­ko­slo­ven­ska, nej­pr­ve jako stí­ha­cí pilot, poté jako zku­šeb­ní letec. V po­sled­ních letech před dů­cho­dem byl členem le­tec­ké sku­pi­ny, která před­sta­vo­va­la Česko na me­zi­ná­rod­ních le­tec­kých pře­hlíd­kách a v le­tec­kých sa­lo­nech.

Podle slov Mi­cha­la Fu­lie­ra byl jeho osud po­dob­ný. Rozdíl byl jen v tom, že in­for­ma­ci o tom, že do vesmí­ru poletí Ivan Bella, se do­zvě­děl půl roku před star­tem. Ten se usku­teč­nil 20. února 1999. Po ukon­če­ní pří­pra­vy se Michal Fulier vrátil k vo­jen­ské­mu le­tec­tvu Slo­ven­ska. Poté získal od­po­ví­da­jí­cí vzdě­lá­ní a začal bu­do­vat vo­jen­sko-di­plo­ma­tic­kou ka­ri­é­ru. Dva roky pra­co­val jako vo­jen­ský atašé v Moskvě. Nyní je v dů­cho­du.

Se­tká­ní pro­běh­lo v přá­tel­ské at­mo­sfé­ře. Čes­ké­mu a slo­ven­ské­mu ná­hrad­ní­ko­vi bylo zadáno mnoho otázek.