Kulatý stůl o problémech Blízkého východu RSVK v Praze

Kulatý stůl o problémech Blízkého východu RSVK v Praze

Dne 14. března 2016 se v Křiš­ťá­lo­vém sále Rus­ké­ho stře­dis­ka vědy a kul­tu­ry v Praze usku­teč­nil kulatý stůl „Blízký východ – sou­čas­nost a per­spek­ti­vy dal­ší­ho roz­vo­je. Možné dů­sled­ky pro Česko, Evropu a celý svět“. Akce byla or­ga­ni­zo­vá­na a pro­ve­de­na Aso­ci­a­cí ab­sol­ven­tů rus­kých (so­vět­ských) vy­so­kých škol a Klubem MGIMO za pod­po­ry Za­stu­pi­tel­ství Ros­so­trud­ni­čestva v ČR.

Kulatý stůl za­há­jil před­se­da Aso­ci­a­ce ab­sol­ven­tů Vla­di­mír Pik. Během tří­ho­di­no­vé­ho jed­ná­ní vy­stou­pi­li přední čeští od­bor­ní­ci na Blízký východ z řad di­plo­ma­tů a eko­no­mů.

Ab­sol­vent MGIMO Ivan Voleš, který dlouhá léta stál včele od­dě­le­ní zemí Blíz­ké­ho vý­cho­du v čes­ko­slo­ven­ském MZV a nyní je před­se­dou Česko-arab­ské hos­po­dář­ské komory, před­ne­sl svůj názor na sou­čas­nou si­tu­a­ci na Blíz­kém vý­cho­dě, zhod­no­til vliv pro­bí­ha­jí­cích tam udá­los­tí na česko-arab­ské vztahy. Do­mní­vá se, že „sou­čas­ná si­tu­a­ce je nej­hor­ší od vzniku nových států na Blíz­kém vý­cho­dě po roz­pa­du Osman­ské říše. Jsou desta­bi­li­zo­vá­ny či se roz­pa­da­jí státní struk­tu­ry mnoha zemí . . . Z ob­las­tí, kde se bojuje, utí­ka­jí mi­li­o­ny uprch­lí­ků“. Je toho názoru, že „v sou­čas­nos­ti je slo­ži­té před­po­vě­dět bu­douc­nost. Nicmé­ně je možné oče­ká­vat ná­sle­du­jí­cí: v Sýrii a Ba­hraj­nu pod do­hle­dem Západu fun­gu­jí­cí au­to­ri­ta­tiv­ní režimy hrubě po­tla­čí opo­zič­ní síly. V Egyptě, tak či onak, vláda zů­sta­ne v rukou armády. V Libyi a Jemenu bude po­kra­čo­vat chaos, který bude na­růs­tat díky zhor­šu­jí­cí se hos­po­dář­ské si­tu­a­ci a ve vý­sled­ku se roz­pad­ne jejich stát­nost. V Maroku, Al­žír­sku, Saud­ské Arábii, Jor­dán­sku a Ku­vaj­tu na pozadí po­kra­ču­jí­cí kon­t­ro­ly vedení vy­be­rou cestu čás­teč­ných re­fo­rem, aby uklid­ni­li vy­stou­pe­ní opo­zič­ních sil“.

Mi­roslav Belica, který již mnoho let působí jako chargé d´af­faires Česka v Libyi, po­rov­nal vztahy Česka se zeměmi Blíz­ké­ho vý­cho­du v 70. a 80. letech XX.sto­le­tí a dnes. Při­po­me­nul, že dříve počet občanů Čes­ko­slo­ven­ska, již pra­co­va­li v Libyi, pře­vy­šo­val 45 000 osob. „Libye, Sýrie a Irák byly jed­ně­mi z hlav­ních čes­ko­slo­ven­ských a čes­kých od­by­tišť nejen v dané ob­las­ti, ale i na světě. Taková si­tu­a­ce se zřejmě již nikdy ne­zo­pa­ku­je. Naše české zájmy se zde střet­ly se zájmy Velké Bri­tá­nie a Fran­cie po ná­vra­tu těchto zemí ke ko­lo­ni­ál­ní­mu pří­stu­pu. Své zájmy úspěš­ně chrání Saud­ská Arábie a do­kon­ce Tu­rec­ko – tra­dič­ní ne­pří­tel Arabů.“ Belica se do­mní­vá, že ruská vo­jen­ská ope­ra­ce v Sýrii při­spě­la k tomu, že Rusko a USA začaly spo­leč­ně hledat cesty řešení blíz­ko­vý­chod­ních kon­flik­tů. Dle jeho mínění „Velká Bri­tá­nie a Fran­cie jako ne­schop­ní činů (ne­způ­so­bi­lí) part­ne­ři, nejsou za­po­je­ni do tohoto pro­ce­su“.

Na závěr dis­ku­ze známý český ana­ly­tik a pu­b­li­cis­ta Jan Kem­pbell pro­hlá­sil, že oba hlavní před­ná­še­jí­cí ho­vo­ři­li o velmi špatné per­spek­ti­vě roz­vo­je udá­los­tí v re­gi­o­nu. Sou­čas­ně se do­mní­vá, že byli do­sta­teč­ně op­ti­mis­tič­tí, „i když reálně si­tu­a­ce může být mnohem horší“. Na ku­la­tém stolu bylo pří­tomno okolo 30 osob, pře­de­vším čes­kých občanů. Po ukon­če­ní ofi­ci­ál­ní části si hosté mohli vy­mě­nit názory v ne­for­mál­ní pro­stře­dí.