Kulatý stůl věnovaný 120. výročí narození archimandrity Isaakije (Vinogradova) v RSVK v Praze

Kulatý stůl věnovaný 120. výročí narození archimandrity Isaakije (Vinogradova) v RSVK v Praze

Dne 7. lis­to­pa­du 2015 se v Křiš­ťá­lo­vém sále RSVK v Praze usku­teč­nil kulatý stůl, vě­no­va­ný 120. výročí na­ro­ze­ní vý­znam­né­ho či­ni­te­le Ruské pra­voslav­né církve, mno­ha­le­té­ho du­chov­ní­ho praž­ských chrámů sv. Mi­ku­lá­še a Ze­snu­tí Pany Marie na Ol­ša­nech ar­chi­man­dri­ty Isa­a­ki­je (Vi­no­gra­do­va). Besedy se zú­čast­ni­lo 15 osob z řad du­cho­ven­stva Pra­voslav­né církve čes­kých zemí a Slo­ven­ska a před­sta­vi­te­lů ve­řej­nos­ti.

S re­fe­rá­tem o životě a díle ar­chi­man­dri­ty Isa­a­ki­je vy­stou­pil cír­kev­ní his­to­rik , pro­to­je­rej Oleg Mach­něv. Pod­trh­nul, že svoji du­chov­ní službu v Česku bývalý bě­lo­gvar­děj­ský dů­stoj­ník za­po­čal v roce 1928, po ukon­če­ní Ser­gi­jev­ské­ho bo­ho­slo­vec­ké­ho in­sti­tu­tu v Paříži. Po­měr­ně rychle se stal pravou rukou a blíz­kým pří­te­lem bis­ku­pa Ser­gi­je Běl­ské­ho (Ko­ro­le­va), který vedl pra­voslav­né far­nos­ti v Čes­ko­slo­ven­ské re­pub­li­ce. Podle vy­stu­pu­jí­cí­ho ar­chi­man­dri­ta Isa­a­kij „byl ne­ú­nav­ným pra­can­tem v mi­si­o­nář­ství, vý­bor­ným hos­po­dá­řem a ad­mi­nis­trá­to­rem, ka­za­te­lem a du­chov­ním pro­pa­gá­to­rem. Stejně jako v apoš­tolských dobách, na prak­tic­ky ne­ob­hos­po­da­ře­né půdě ate­is­mu šel kupře­du a svým cha­risma­tem za sebou mnohé vedl a po­má­hal jim šířit slovo boží v české zemi.“ Zvlášť zdů­raz­nil, že se du­chov­ní mnoho za­bý­val dětmi, byl jejich ob­lí­be­ným rádcem, udělal mnoho pro rozvoj rus­ké­ho skaut­ské­ho hnutí „Vi­ťja­zi“. V květnu 1945 byl otec Isa­a­kij zatčen orgány „SMERŠ“ a od­ve­zen do SSSR, kde byl ur­či­tou dobu vězněn. V květnu 1946 byl osvo­bo­zen a poslán do vy­hnan­ství do ves­ni­ce Ak­ťju­bin­sk. Od roku 1958 do své smrti v lednu 1981 slou­žil v Jel­cích (Li­pec­ká oblast).

Své vzpo­mín­ky na se­tká­ní s ar­chi­man­dri­tem Isa­a­ki­jem se po­dě­lil his­to­rik a po­to­mek emi­gran­tů první vlny Vla­di­mir Ga­vri­ňov. Po­za­sta­vil se na po­sled­ním letním táboře „Vi­ťja­zů“.v čer­ven­ci 1941. Po­vě­děl o vlas­te­nec­kém vzed­mu­tí, které pro­ži­li mladí Rusové ve spo­je­ní s na­pa­de­ním SSSR fa­šis­tic­kým Ně­mec­kem. Při tom mnozí z nich velmi pro­ží­va­li, že svého času pří­sa­ha­li, že budou bo­jo­vat s bol­še­vis­mem a bol­še­vi­ky. A právě ar­chi­man­dri­ta Isa­a­kij jako du­chov­ní je osvo­bo­dil od této pří­sa­hy.

Vý­sled­ky ku­la­té­ho stolu shrnul sou­čas­ný před­sta­ve­ný chrámu Ze­snu­tí Pany Marie na Ol­ša­nech pro­to­je­rej Igor (Jefremuškin). Mimo jiné na­vrh­nul ob­no­vit hnutí „Vi­ťja­zů v Česku pro to, aby se děti od­pou­ta­ly od po­čí­ta­čů a po­čí­ta­čo­vých her.“