
📍 Kde se Češi usazovali
🏡 Život v osadách
Čeští kolonisté drželi pospolu. Ve vesnicích zněla česká řeč, děti se učily z českých slabikářů a o Vánocích zpívaly tytéž písně jako v Čechách. Některé komunity odebíraly noviny z Prahy.
Češi měli pověst zdatných hospodářů: stavěli kamenné domy, zakládali sady, otevírali řemeslné dílny. Na Volyni zavedli nové plodiny — chmel pro pivovarnictví a zvláštní odrůdy zeleniny. V několika vesnicích vznikly malé pivovary — skutečná česká stopa na ruské půdě.
💔 Osudy ve 20. století
První světová válka ruinovala volyňské Čechy: fronta prošla přímo jejich vesnicemi. Mnoho mužů vstoupilo do Československého sboru — a vrátilo se domů jako občané nového Československa.
Tragickým symbolem se stala vesnice Český Malín: roku 1943 ji nacistické oddíly vypálily — zahynulo asi 400 lidí.
V roce 1947 SSSR a Československo uskutečnily organizovanou repatriaci. Většina zbývajících volyňských Čechů se vrátila do vlasti předků — mnozí ji spatřili poprvé v životě.
🌱 Co zbylo dnes
Navzdory tragédiím a přesunům žijí jednotliví potomci českých kolonistů na Ukrajině a v Rusku dodnes. V České republice působí Klub volyňských Čechů, který uchovává paměť na osady. Některé vesnice s českými názvy se zachovaly na mapách Rivnenské a Žytomyrské oblasti.
V Praze, Brně, Zlíně žijí rodiny, které si říkají volyňáci a pamatují, že jejich dědové mluvili rusky stejně plynně jako česky. Historie českých osad je živým svědectvím toho, že vazby mezi oběma národy vyrůstaly ze země, z každodenního života, z osudů obyčejných rodin.
