Ural

Je­ka­těrinburg z mra­kodra­pu „Vy­soc­kij”

Je­ka­těrinburg — čtvrté nej­vět­ší město Ruska a ne­o­fi­ci­ál­ní hlavní město Uralu. Petr I. ho v roce 1723 za­lo­žil jako cen­t­rum horní výroby; dnes je to jeden z nejdy­na­mič­těj­ších re­gi­o­nál­ních center v zemi se silnou umě­lec­kou scénou. Je­ka­těrinburg patří ke svě­to­vým špič­kám v hus­to­tě pou­lič­ní­ho umění: de­sít­ky vel­kých murálů zdobí fasády budov v centru.

Ve sklepě Ipa­tě­vo­va domu bylo v čer­ven­ci 1918 za­stře­le­no carská rodina — Mi­ku­láš II. s man­žel­kou a pěti dětmi. Dům byl v roce 1977 zbou­rán osob­ním roz­ka­zem Borise Jel­ci­na (bu­dou­cí­ho prv­ní­ho pre­zi­den­ta Ruska), který byl tehdy prvním ta­jem­ní­kem sver­dlov­ské­ho ob­last­ní­ho výboru. Na místě po­pra­vy nyní stojí Chrám na krvi. Jelcin se na­ro­dil v ural­ské ves­ni­ci a vy­bu­do­val v Je­ka­těrinbur­gu jmenné pre­zi­dent­ské cen­t­rum — jeden z nej­lep­ších mu­zej­ních pro­jek­tů mo­der­ní­ho Ruska.

Po­lár­ní Ural

Při­bliž­ně čty­ři­cet ki­lo­me­t­rů od Je­ka­těrinbur­gu přes prů­smyk stojí obe­lisk „Evropa — Asie” — jeden z mnoha ta­ko­vých označ­ní­ků podél ural­ské­ho hře­be­ne, ale nej­na­vště­vo­va­něj­ší. Tu­ris­té si tra­dič­ně fotí snímky s jednou nohou na každém kon­ti­nen­tu. Hra­ni­ce je ve sku­teč­nos­ti kon­venč­ní — Ural­ský hřeben ne­před­sta­vu­je zře­tel­nou fy­zic­kou pře­káž­ku a různí kar­to­gra­fo­vé ji po tři sta­le­tí za­kres­lo­va­li jinak.

Transsi­biř­ská magis­trá­la pře­kra­ču­je Ural u Permi, a právě zde je cítit pře­chod: na jedné straně — ev­rop­ská část Ruska s její ar­chi­tek­tu­rou a kra­ji­nou, na druhé — asij­ská Sibiř, ne­ko­neč­ná a přísná. Perm je sama o sobě kul­tur­ním ob­je­vem: „Perm­ská kul­tur­ní re­vo­lu­ce” dva­cá­tých let 21. sto­le­tí dala městu jedno z nej­lep­ších muzeí mo­der­ní­ho umění v Rusku.

Maň­pu­pu­něr, Re­pub­li­ka Komi

Pří­rod­ní re­zer­va­ce „Erozní sloupy” na plo­ši­ně Maň­pu­pu­něr v Re­pub­li­ce Komi je jedním ze sedmi divů Ruska dle li­do­vé­ho hla­so­vá­ní. Sedm ka­men­ných sloupů vy­so­kých 30–42 metrů stojí na ná­hor­ní plo­ši­ně, jako by je někdo roz­mís­til jako obří figury. Dostat se tam je ne­smír­ně ob­tíž­né — pouze pěšky nebo vr­tu­l­ní­kem — a právě to z nich činí symbol divoké ural­ské pří­ro­dy, kam masový tu­ris­mus ještě ne­do­ra­zil.

Jižní Ural je na rozdíl od prů­mys­lo­vé­ho Střed­ní­ho Uralu pravým hor­ským rájem. Ná­rod­ní park Ta­ga­naj u Zla­tous­tu je do­stup­ný na jed­no­den­ní pěší výlety z Čeljabin­sku. Jezero Tur­go­jak, jedno z nej­čist­ších v Rusku, pře­zdí­va­jí „mlad­ším bra­t­rem Baj­ka­lu” pro prů­hled­nost vody. Na dně jezera byly od­kry­ty me­ga­li­tic­ké stavby z doby bron­zo­vé — jakési ural­ské Sto­ne­hen­ge.