Severozápad

Velký Er­mi­táž

Pe­t­ro­hrad byl za­lo­žen v roce 1703 v ústí Něvy a za sto let vy­ros­tl v jedno z nej­vel­ko­le­pěj­ších měst Evropy. Er­mi­táž — druhé nej­vět­ší umě­lec­ké muzeum světa — zabírá pět paláců na ná­bře­ží Něvy, jeho sbírka čítá při­bliž­ně tři mi­li­o­ny před­mě­tů: od skyt­ské­ho zlata po im­pre­si­o­nis­ty. Zimní palác, hlavní budova kom­ple­xu, byl po dvě sto­le­tí ofi­ci­ál­ní re­zi­den­cí rus­kých císařů.

Bílé noci od konce května do po­lo­vi­ny čer­ven­ce — pe­t­ro­hrad­ský fe­no­mén při­ta­hu­jí­cí sta­ti­sí­ce tu­ris­tů: slunce téměř ne­za­pa­dá, město netmí a vý­klop­né mosty přes Něvu se zve­da­jí po půl­no­ci za den­ní­ho světla. Pe­ter­hof s fon­tá­na­mi, Carské Selo s Jan­ta­ro­vou kom­na­tou, Pav­lov­sk s an­g­lic­kým parkem — to vše je půl hodiny od centra.

Kižský pogost, Oněž­ské jezero

Karélie je zemí vody: při­bliž­ně 60 000 jezer, mezi nimi La­dož­ské a Oněž­ské — nej­vět­ší jezera Evropy. Upro­střed Oněž­ské­ho jezera leží ostrov Kiži s dře­vě­ným ar­chi­tek­to­nic­kým sou­bo­rem z 18. sto­le­tí za­psa­ným na seznam UNESCO. Pro­mě­něn­ská církev, po­sta­ve­ná roku 1714 vý­hrad­ně ze dřeva, bez je­di­né­ho hře­bí­ku, je ko­ru­no­vá­na dva­a­dva­ce­ti ci­bu­lo­vý­mi kupo­le­mi různé výšky.

Ka­rel­ský břeh Ladogy nabízí drsné skal­na­té os­t­rův­ky, žulové útesy a bo­ro­vi­ce ros­tou­cí přímo ze skal. Ostrov Valaam s kláš­te­rem z 12. sto­le­tí stojí upro­střed Ladogy a dodnes je činnou mniš­skou ko­mu­ni­tou. Dostat se tam lze pouze lodí.

Kreml Ve­li­ké­ho No­v­go­ro­du

Veliký No­v­go­rod byl za­lo­žen v 9. sto­le­tí a stal se prvním Rju­ri­ko­vým sídlem. Roku 862 zde začala ruská stát­nost — tak praví ale­spoň tra­dič­ní le­to­pis. No­v­go­rod­ská re­pub­li­ka po ně­ko­lik sta­le­tí před­sta­vo­va­la ob­chod­ní a po­li­tic­kou al­ter­na­ti­vu k mos­kev­ské­mu cen­t­ra­lis­mu: měš­ťa­né volili vládce a ob­cho­do­va­li s Hansou.

So­fij­ský chrám (1045–1050) v no­v­go­rod­ském kremlu je nej­star­ší za­cho­va­nou ka­men­nou ka­tedrá­lou Ruska. No­v­go­rod­ské fresky a ikony z 11.–12. sto­le­tí před­sta­vu­jí sa­mo­stat­nou ma­líř­skou školu, od­liš­nou od mos­kev­ské větší svo­bo­dou a ex­pre­si­vi­tou. No­v­go­rod­ské bře­zo­vé lis­ti­ny z 11.–15. sto­le­tí — nej­vět­ší svě­to­vý soubor stře­do­vě­kých sou­kro­mých textů v ja­kém­ko­li jazyce.