Svátky18.11.2026200

Všechno nejlepší, Dědo Mráze!

Дед Мороз с детьми у своего терема в Великом Устюге

Dnes, 18. lis­to­pa­du, slaví na­ro­ze­ni­ny hlavní zimní kou­zel­ník Ruska – Děda Mráz, stráž­ce no­vo­roč­ních tradic a dob­rých zá­zra­ků.

Děda Mráz jde zasněženou alejí ke svému teremu ve Velikém Usťugu
Děda Mráz v za­sně­že­né aleji u svého teremu

Podle tra­di­ce v této době v do­mo­vi­ně Dědy Mráze – ve Ve­li­kém Usťugu – udeří první mrazy, pří­ro­da se zahalí do sně­ho­vé peřiny a ve vzdu­chu je cítit oče­ká­vá­ní Nového roku.

Svátek se poprvé slavil v roce 2005 a datum vy­bra­ly samy děti.

Usou­di­ly prostě a po dětsku moudře: když oprav­do­vá zima při­chá­zí do Ve­li­ké­ho Usťugu právě v těchto dnech, pak se tehdy na­ro­dil i její pán.

18.
lis­to­pa­du
na­ro­ze­ni­ny Dědy Mráze
2005
rok
svátek se slavil poprvé – datum vy­bra­ly děti
1999
rok
Veliký Usťug byl pro­hlá­šen do­mo­vem Dědy Mráze
5+
mi­li­o­nů dopisů
dostal Děda Mráz od dětí i do­spě­lých

Kolik je Dědovi Mrá­zo­vi let?

Ruský Děda Mráz s holí před svým teremem
Ruský Děda Mráz

S věkem to není jed­no­du­ché: přesně ho nikdo nezná. Kořeny Dědy Mráze sahají do slo­van­ské my­to­lo­gie, kde byl mráz uctí­ván jako živel – přísný šedivý stařec, kte­ré­ho lidé v zimě volali a v létě pro­si­li, aby ne­cho­dil a ne­ni­čil úrodu.

V po­lo­vi­ně 19. sto­le­tí zís­ka­la po­sta­va známé rysy – Vla­di­mir Odo­jev­skij napsal po­hád­ku o Mrazu Iva­no­vi­či – a své dnešní jméno dostal kou­zel­ník až na po­čát­ku 20. sto­le­tí. V so­vět­ských letech byl Děda Mráz do­kon­ce nějaký čas za­ká­zán, v roce 1937 se však vrátil – už jako svět­ský symbol Nového roku, spolu se svou vnuč­kou Sně­gu­roč­kou.

Veliký Usťug byl ofi­ci­ál­ně pro­hlá­šen do­mo­vem rus­ké­ho Dědy Mráze v roce 1999 a tehdy také začala stavba kou­zel­ní­ko­vy re­zi­den­ce. V roce 2027 oslaví Veliký Usťug 880 let a no­vo­roč­ním hlav­ním městem Ruska se stane Vo­lo­gda. Vy­prá­ví o tom i te­ma­tic­ký vlak Vo­lo­gd­ské ob­las­ti, který v roce 2026 vyjel na linku mos­kev­ské­ho metra: z jeho vagonů se na ces­tu­jí­cí usmívá sám Děda Mráz.

Oslava v kou­zel­ní­ko­vě do­mo­vi­ně

Terem Dědy Mráze ve večerním osvětlení, jeho sídlo u Velikého Usťugu
Terem Dědy Mráze ve ve­čer­ním osvět­le­ní

Na­ro­ze­ni­ny se slaví v hlavní re­zi­den­ci kou­zel­ní­ka: konají se tu slav­nos­ti, hry a tvo­ři­vé dílny a večer se nebe roz­zá­ří oh­ňostro­jem. Podle tra­di­ce právě v tento den Děda Mráz roz­svě­cu­je první no­vo­roč­ní stro­me­ček Ruska a ofi­ci­ál­ně ote­ví­rá svou poštu – od té chvíle začíná od­po­čí­tá­vá­ní do Nového roku.

Osla­ven­ci při­jíž­dě­jí po­bla­ho­přát i „ko­le­go­vé“ z celé země: Tol Babaj z Ud­murt­ska s bře­zo­vým košem, Jamal Iri s kou­zel­ným bubnem, bez­vou­sý Pak­ka­i­ne z Karélie – mladší bratr Dědy Mráze, Čyscha­an z Ja­kut­ska, který sym­bo­li­zu­je Býka zimy, a mnoho dal­ších zim­ních kou­zel­ní­ků.

Zimní kou­zel­ník na bře­zích Vltavy

Zim­ní­ho kou­zel­ní­ka dobře znají i v Česku – ovšem pod jménem Mrazík. Tak se tu říká po­hád­ce Ale­xan­dra Roua „Mo­rozko“, na­to­če­né v roce 1964. V roce 1965 získal film hlavní cenu – Lva sva­té­ho Marka – na fes­ti­va­lu v Be­nát­kách a už v roce 1966 pro­mlu­vil česky.

Český dabing se stal le­gen­dou sám o sobě. Pře­klad a režii čes­ké­ho znění vy­tvo­řil K. M. Walló, Babu Jagu na­mlu­vil Fran­ti­šek Fi­li­pov­ský, Ivana Josef Zíma a Na­stěn­ku Eva Kle­pá­čo­vá. Hlášky hrdinů dávno zli­do­vě­ly: „Mrazík, Mrazík, ne­ča­ruj!“ zná každý Čech.

Od té doby je Mrazík ne­od­mys­li­tel­nou sou­čás­tí čes­kých Vánoc: te­le­vi­ze ho uvá­dě­jí rok co rok a dívá se na něj už ně­ko­lik ge­ne­ra­cí. V roce 1998 se po­hád­ka vydala na led – mu­zi­kál objel zimní sta­di­o­ny Česka i Slo­ven­ska a vidělo ho přes 1 300 000 diváků – a v roce 2011 za­kot­vil na scéně Ná­rod­ní­ho di­va­dla mo­rav­sko­slez­ské­ho v Os­t­ra­vě.

České děti mají i svého dárce – Je­žíška, který nosí dárky na Štědrý večer. A stejně jako Děda Mráz ve Ve­li­kém Usťugu i on čeká na dopisy: od roku 1994 fun­gu­je v nej­vý­še po­lo­že­ném českém městě, na Božím Daru v Kruš­ných horách, Je­žíško­va pošta. Různá jména, různé adresy – a dětská víra v zázrak je jen jedna.

Ne­jed­nou za­ví­tal Děda Mráz i do Rus­ké­ho domu v Praze – na no­vo­roč­ní slav­nos­ti a před­sta­ve­ní pro děti. Bylo tomu tak na Me­zi­ná­rod­ní no­vo­roč­ní slav­nos­ti v roce 2017, na pre­mi­é­ře před­sta­ve­ní „No­vo­roč­ní dob­ro­druž­ství Dědy Mráze“ v roce 2018, na před­sta­ve­ní „No­vo­roč­ní dob­ro­druž­ství v lese“ a na Me­zi­ná­rod­ní no­vo­roč­ní slav­nos­ti pro ško­lá­ky v roce 2019.

Ten, kdo dětem při­ná­ší Štěstí

Děda Mráz a Sněguročka čtou dopis u pošty ve Velikém Usťugu
Děda Mráz a Sně­gu­ročka čtou dopis

Děda Mráz není jen po­sta­vou no­vo­roč­ních oslav. Je sym­bo­lem las­ka­vos­ti, štěd­ros­ti, ro­din­né­ho tepla a víry v zá­zra­ky, které do­ká­žou spo­jo­vat ge­ne­ra­ce.

A řečeno úplně prostě: Děda Mráz je ten, kdo dětem při­ná­ší Štěstí. Ne kra­bi­ci v lesk­lém papíru – na tu za­po­me­ne­me. Ale to ráno, kdy běžíš bosky ke stro­meč­ku. Voní jeh­li­čí a man­da­rin­ky. Sr­díč­ko buší jako o závod. A všech­no kolem je tak jasné a světlé, jako by se svět přes noc stal novým. Tohle zů­stá­vá na celý život.

Pak vy­ros­te­me – a jed­no­ho dne sami po­ti­chu po­lo­ží­me dárek pod stro­me­ček. A na­jed­nou po­cho­pí­me: zázrak nikam ne­zmi­zel.

Jen teď žije v našich rukou.

První zvo­neč­ky svátků

Do Nového roku zbývá ještě měsíc a půl. Ale právě teď na­stá­vá čas chys­tat si zvlášt­ní, no­vo­roč­ní náladu. Ne­při­chá­zí přece podle ka­len­dá­ře – skládá se pomalu, opa­tr­ně, jako ozdoby ze staré kra­bi­ce.

Za­po­slou­chej­te se. Když se upro­střed lis­to­pa­do­vé­ho shonu na chvíli za­sta­ví­te, už je z dálky usly­ší­te – docela tiché, sotva ro­ze­zna­tel­né zvo­neč­ky. Ještě to není sám svátek – jen jeho první pří­slib. Ale už je na cestě – spo­leč­ný, jeden pro všech­ny.

A chys­tat se na něj je čas pro kaž­dé­ho. Napsat dopis. Vy­táh­nout ze skříně světýl­ka. Za­vo­lat těm, kterým jsme se už dávno chtěli ozvat. Zeptat se dětí a vnou­čat, o čem sní, – a vzpo­me­nout si, o čem jsme snili my sami.

Jak Dědovi Mrá­zo­vi po­bla­ho­přát

Děda Mráz čte dopisy u pracovního stolu
Děda Mráz čte dopisy ve své pra­cov­ně

Po­bla­ho­přát mu může každý – stačí napsat dopis na adresu:

Papírový dopis v obálce se známkou162390, Вологодская область, г. Великий Устюг, „Дом Деда Мороза“ (Vo­lo­gd­ská oblast, Veliký Usťug, Dům Dědy Mráze).

Nej­lep­ším dárkem pro toho, kdo sám po celý rok roz­dá­vá dárky, je dětský ob­rá­zek, bás­nič­ka nebo prostě milé přání.

Za dobu, co po­hád­ko­vá pošta fun­gu­je, dostal Děda Mráz už přes pět mi­li­o­nů dopisů. A ne­pí­šou mu jen děti: zhruba každý třetí dopis je od do­spě­lé­ho. Ani oni tedy ne­pře­stá­va­jí věřit na zá­zra­ky.

Fo­to­ga­le­rie

Ať kouzlo žije v každém domě, sny se plní a v srdci vždy zů­sta­ne místo pro no­vo­roč­ní zázrak! Všech­no nej­lep­ší, Dědo Mráze!

Po­hád­ky o Dědovi Mrá­zo­vi jsou nej­krás­něj­ší v ori­gi­ná­le. Kurzy ruš­ti­ny v Ruském domě vedou rodilí mluvčí – od prv­ních slov až po chvíli, kdy po­ro­zu­mí­te kaž­dé­mu přání. Kurzy ruš­ti­ny

Ohodnoťte článek:

Sdílet

© 2026 Ruský dům v Praze · Zásady zpracování údajů · Nastavení cookies