Dnes, 18. listopadu, slaví narozeniny hlavní zimní kouzelník Ruska – Děda Mráz, strážce novoročních tradic a dobrých zázraků.

Podle tradice v této době v domovině Dědy Mráze – ve Velikém Usťugu – udeří první mrazy, příroda se zahalí do sněhové peřiny a ve vzduchu je cítit očekávání Nového roku.
Svátek se poprvé slavil v roce 2005 a datum vybraly samy děti.
Usoudily prostě a po dětsku moudře: když opravdová zima přichází do Velikého Usťugu právě v těchto dnech, pak se tehdy narodil i její pán.
Kolik je Dědovi Mrázovi let?

S věkem to není jednoduché: přesně ho nikdo nezná. Kořeny Dědy Mráze sahají do slovanské mytologie, kde byl mráz uctíván jako živel – přísný šedivý stařec, kterého lidé v zimě volali a v létě prosili, aby nechodil a neničil úrodu.
V polovině 19. století získala postava známé rysy – Vladimir Odojevskij napsal pohádku o Mrazu Ivanoviči – a své dnešní jméno dostal kouzelník až na počátku 20. století. V sovětských letech byl Děda Mráz dokonce nějaký čas zakázán, v roce 1937 se však vrátil – už jako světský symbol Nového roku, spolu se svou vnučkou Sněguročkou.
Veliký Usťug byl oficiálně prohlášen domovem ruského Dědy Mráze v roce 1999 a tehdy také začala stavba kouzelníkovy rezidence. V roce 2027 oslaví Veliký Usťug 880 let a novoročním hlavním městem Ruska se stane Vologda. Vypráví o tom i tematický vlak Vologdské oblasti, který v roce 2026 vyjel na linku moskevského metra: z jeho vagonů se na cestující usmívá sám Děda Mráz.
Oslava v kouzelníkově domovině

Narozeniny se slaví v hlavní rezidenci kouzelníka: konají se tu slavnosti, hry a tvořivé dílny a večer se nebe rozzáří ohňostrojem. Podle tradice právě v tento den Děda Mráz rozsvěcuje první novoroční stromeček Ruska a oficiálně otevírá svou poštu – od té chvíle začíná odpočítávání do Nového roku.
Oslavenci přijíždějí poblahopřát i „kolegové“ z celé země: Tol Babaj z Udmurtska s březovým košem, Jamal Iri s kouzelným bubnem, bezvousý Pakkaine z Karélie – mladší bratr Dědy Mráze, Čyschaan z Jakutska, který symbolizuje Býka zimy, a mnoho dalších zimních kouzelníků.
Zimní kouzelník na březích Vltavy
Zimního kouzelníka dobře znají i v Česku – ovšem pod jménem Mrazík. Tak se tu říká pohádce Alexandra Roua „Morozko“, natočené v roce 1964. V roce 1965 získal film hlavní cenu – Lva svatého Marka – na festivalu v Benátkách a už v roce 1966 promluvil česky.
Český dabing se stal legendou sám o sobě. Překlad a režii českého znění vytvořil K. M. Walló, Babu Jagu namluvil František Filipovský, Ivana Josef Zíma a Nastěnku Eva Klepáčová. Hlášky hrdinů dávno zlidověly: „Mrazík, Mrazík, nečaruj!“ zná každý Čech.
Od té doby je Mrazík neodmyslitelnou součástí českých Vánoc: televize ho uvádějí rok co rok a dívá se na něj už několik generací. V roce 1998 se pohádka vydala na led – muzikál objel zimní stadiony Česka i Slovenska a vidělo ho přes 1 300 000 diváků – a v roce 2011 zakotvil na scéně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.
České děti mají i svého dárce – Ježíška, který nosí dárky na Štědrý večer. A stejně jako Děda Mráz ve Velikém Usťugu i on čeká na dopisy: od roku 1994 funguje v nejvýše položeném českém městě, na Božím Daru v Krušných horách, Ježíškova pošta. Různá jména, různé adresy – a dětská víra v zázrak je jen jedna.
Nejednou zavítal Děda Mráz i do Ruského domu v Praze – na novoroční slavnosti a představení pro děti. Bylo tomu tak na Mezinárodní novoroční slavnosti v roce 2017, na premiéře představení „Novoroční dobrodružství Dědy Mráze“ v roce 2018, na představení „Novoroční dobrodružství v lese“ a na Mezinárodní novoroční slavnosti pro školáky v roce 2019.
Ten, kdo dětem přináší Štěstí

Děda Mráz není jen postavou novoročních oslav. Je symbolem laskavosti, štědrosti, rodinného tepla a víry v zázraky, které dokážou spojovat generace.
A řečeno úplně prostě: Děda Mráz je ten, kdo dětem přináší Štěstí. Ne krabici v lesklém papíru – na tu zapomeneme. Ale to ráno, kdy běžíš bosky ke stromečku. Voní jehličí a mandarinky. Srdíčko buší jako o závod. A všechno kolem je tak jasné a světlé, jako by se svět přes noc stal novým. Tohle zůstává na celý život.
Pak vyrosteme – a jednoho dne sami potichu položíme dárek pod stromeček. A najednou pochopíme: zázrak nikam nezmizel.
Jen teď žije v našich rukou.
První zvonečky svátků
Do Nového roku zbývá ještě měsíc a půl. Ale právě teď nastává čas chystat si zvláštní, novoroční náladu. Nepřichází přece podle kalendáře – skládá se pomalu, opatrně, jako ozdoby ze staré krabice.
Zaposlouchejte se. Když se uprostřed listopadového shonu na chvíli zastavíte, už je z dálky uslyšíte – docela tiché, sotva rozeznatelné zvonečky. Ještě to není sám svátek – jen jeho první příslib. Ale už je na cestě – společný, jeden pro všechny.
A chystat se na něj je čas pro každého. Napsat dopis. Vytáhnout ze skříně světýlka. Zavolat těm, kterým jsme se už dávno chtěli ozvat. Zeptat se dětí a vnoučat, o čem sní, – a vzpomenout si, o čem jsme snili my sami.
Jak Dědovi Mrázovi poblahopřát

Poblahopřát mu může každý – stačí napsat dopis na adresu:
162390, Вологодская область, г. Великий Устюг, „Дом Деда Мороза“ (Vologdská oblast, Veliký Usťug, Dům Dědy Mráze).
Nejlepším dárkem pro toho, kdo sám po celý rok rozdává dárky, je dětský obrázek, básnička nebo prostě milé přání.
Za dobu, co pohádková pošta funguje, dostal Děda Mráz už přes pět milionů dopisů. A nepíšou mu jen děti: zhruba každý třetí dopis je od dospělého. Ani oni tedy nepřestávají věřit na zázraky.
Fotogalerie
Ať kouzlo žije v každém domě, sny se plní a v srdci vždy zůstane místo pro novoroční zázrak! Všechno nejlepší, Dědo Mráze!







