Mezinárodní festival mládeže v Jekatěrinburgu je v plném proudu

Zájem o fes­ti­val byl bez­pre­ce­dent­ní. Při­hlá­si­lo se přes 113 tisíc zá­jem­ců — a poprvé v his­to­rii fes­ti­va­lo­vé­ho hnutí přišlo ze za­hra­ni­čí více při­hlá­šek než ze sa­mot­né­ho Ruska, o 32 tisíc. Nej­po­čet­něj­ší de­le­ga­ce při­je­ly z Ar­gen­ti­ny, Bra­zí­lie, Indie, Číny, Mexika a Sa­úd­ské Arábie; přes tisíc účast­ní­ků je ze zemí bý­va­lé­ho So­vět­ské­ho svazu. Při­je­la i zá­pad­ní mládež: jen z Fran­cie, Velké Bri­tá­nie a Itálie přes sto lidí, akre­di­to­vá­ni jsou účast­ní­ci z Ma­ďar­ska, Špa­něl­ska, Lu­cem­bur­ska, Slo­ven­ska, Finska a Švý­car­ska, 13 lidí z Kanady a osm z USA.

Výběr byl přísný: do Je­ka­těrinbur­gu po­zva­li ty, kdo už něčeho do­sáh­li — mladé vědce, pod­ni­ka­te­le, spor­tov­ce, umělce, státní úřed­ní­ky, blo­ge­ry. Mezi hosty je sta­ros­ta bul­har­ské­ho města, který jej vede od svých 26 let, vý­vo­jář­ka AI asi­s­ten­ta pro ven­kov­ské lékaře z Uzbekistá­nu nebo šéf těžař­ské firmy z Konga, který za­lo­žil dob­ro­čin­nou nadaci.

Pro mnohé bylo udá­los­tí už sa­mot­né po­zvá­ní. Video účast­ni­ce z In­donésie An­ge­li­khy Che­ri­lyn, která se roz­pla­ka­la štěs­tím, když se do­zvě­dě­la, že pojede do Ruska, zhlédly mi­li­o­ny lidí — a stovky mla­dých po celém světě začaly na­tá­čet vlast­ní videa o tom, co od cesty čekají.

Hosty nejvíc ne­pře­kva­pu­je roz­mach — i když i ten je pů­so­bi­vý — ale lidé. Mladí lidé po­zna­jí faleš oka­mži­tě, a právě proto má ta­ko­vou váhu to, co účast­ní­ci říkají sami. Šest­nác­ti­le­tý Hssein Akram z Maroka při­zná­vá, že do Ruska jel s hlav­ním ste­re­o­ty­pem o této zemi — a ten ne­pře­žil ani první den.

Jeho spo­lubyd­lí­cí v kam­pu­su je Rus „s úžas­ným smys­lem pro humor“. Ve­dou­cí ma­roc­ké de­le­ga­ce Nabil Bel­kass říká totéž ja­zy­kem di­plo­ma­cie: jeho kra­ja­né, kteří při­je­li do Ruska poprvé, „ob­je­vi­li novou tvář Ruska, kterou ne­če­ka­li kvůli ru­so­fo­bii, jaká panuje na Západě“.

Ti­mo­thy Zulu ze Zambie žasne, „kolik je tu lidí z růz­ných koutů ze­mě­kou­le: všich­ni mluví jinými jazyky, a přesto vždyc­ky na­jde­me způsob, jak se do­mlu­vit“. Špa­něl­ský bloger Diego Ro­drí­gu­ez (pro­jekt „Diego in Russia“), který v Rusku není poprvé, sli­bu­je ukázat svému pu­b­li­ku zemi „ne podle ste­re­o­ty­pů, ale podle očí lidí, podle úsměvů, podle měst — po­hos­tin­nou, ote­vře­nou a mo­der­ní“. A bě­lo­rus­ká zpě­vač­ka a mo­de­rá­tor­ka Nasťa Kravčen­ko to říká prostě:

Takto viděla za­há­je­ní fes­ti­va­lu te­le­viz­ní zpra­vo­daj­ská relace „Vesti“: tisíce účast­ní­ků, 191 zemí — a Je­ka­těrinburg, který se na týden stal hlav­ním městem mlá­de­že světa.

Rusko při­jí­má hosty tak, jak to umí: vel­ko­ry­se a štědře. Chléb se solí na uví­ta­nou do­pl­ni­la ural­ská jablka a hrušky — le­toš­ní úroda se vy­da­ři­la. V kam­pu­su uni­ver­zi­ty hrají účast­ní­ci z Afriky od rána na bubny a zpí­va­jí „Ka­lin­ku“, vedle běží kar­ne­va­lo­vý fla­shmob, ori­en­tál­ní bazar, kav­kaz­ské tance a ka­ra­o­ke battle. Na gastro­fes­ti­va­lu „Chuť národů světa“ přes sto šéf­ku­cha­řů hostí ná­vštěv­ní­ky pě­ti­me­t­ro­vou ku­le­b­ja­kou, de­se­ti­ki­lo­vým kur­ni­kem, bu­uza­mi, ose­tin­ský­mi koláči a če­bu­ra­ky s kam­čat­ským krabem. Silvia a Tayna z Ekvá­do­ru si dlouho pro­hlí­že­jí če­bu­rak — při­po­mí­ná jim em­pa­na­du, „a voní moc dobře“.

Ne­děl­ní ráno začalo roz­cvič­kou, kterou vedla olym­pij­ská ví­těz­ka Alina Za­gi­to­vo­vá: 700 lidí na ná­měs­tí před hlavní scénou, svě­to­vý rekord v hro­mad­ném stre­čin­ku — a do­kon­ce i mraky se na její povel ro­ze­stou­pi­ly. Fun­gu­je „Knihov­na města mlá­de­že světa“ s 10 tisíci svazky, Li­te­rár­ní salon, vý­sta­va „My jsme Rusko“ s kra­ji­na­mi od Baltu po Kam­čat­ku, kde si můžete vy­zkou­šet kroje národů Ruska, i před­náš­ko­vý sál se stov­kou a půl řeč­ní­ků — od Mi­chai­la Pi­o­t­rov­ské­ho po fe­de­rál­ní mi­nis­t­ry. A u kam­pu­su vznik­la Alej kul­tur­ní­ho kódu: pa­de­sát jab­lo­ní, šeříků a hor­ten­zií, které mladí lidé z růz­ných zemí za­sa­di­li spo­leč­ně.

A v kon­cert­ním sále dali vir­tu­ál­ní Ra­chma­ni­nov a robot-di­ri­gent spolu s Mos­kev­ským stát­ním sym­fo­nic­kým or­chestrem mul­ti­me­di­ál­ní kon­cert „Sym­fo­nie ino­va­cí“ — aka­de­mič­tí hu­deb­ní­ci hráli vedle ho­lo­gra­mů a pu­b­li­kum sly­še­lo skla­da­te­le, slovy di­ri­gen­ta Ivana Rudina, „dá se říci naživo“.

Slav­nost­ní za­há­je­ní 13. září se ode­hrá­va­lo hned ve dvou ja­zy­cích. Umělci jako by na scénu „při­lé­ta­li“ ze všech kon­ti­nen­tů: ji­ho­ko­rej­ská sku­pi­na W24, ji­ho­af­ric­ká zpě­vač­ka Lizwi, Na­ta­lia Oreiro, která sál pozdra­vi­la rusky, tu­rec­ký herec Halit Ergenç, The Hat­ters, Taťána Kur­tu­ko­vo­vá s písní „Ma­tič­ka Země“. Nejdo­jem­něj­ší oka­mžik — pří­chod účast­ní­ka Svě­to­vé­ho fes­ti­va­lu z roku 1957 z Velké Bri­tá­nie: sál mu jed­no­hlas­ně od­po­vě­děl „Dě­ku­je­me!“. A tváří fes­ti­va­lu se stal Če­bu­raš­ka — na scénu vyšel jako první právě on.

Ruský pre­zi­dent, který se k účast­ní­kům ob­rá­til pro­střed­nic­tvím vi­deo­spo­je­ní, při­po­mněl: ruské slovo „mir“ zna­me­ná jak mír a svor­nost, tak celý svět — a to hodně vy­svět­lu­je o povaze rus­ké­ho národa. „Ná­sle­duj­te svůj sen spo­leč­ně s Ruskem!“ popřál hostům.

První Svě­to­vý fes­ti­val mlá­de­že a stu­dent­stva se konal od 25. čer­ven­ce do 16. srpna 1947 v Praze, hlav­ním městě Čes­ko­slo­ven­ska. Za­há­je­ní pro­běh­lo na Stra­hov­ském sta­di­o­nu. Vlajka s em­blé­mem Svě­to­vé fe­de­ra­ce de­mo­kra­tic­ké mlá­de­že byla vzty­če­na za zvuků poprvé za­hra­né Hymny de­mo­kra­tic­ké mlá­de­že — „Po­cho­du mlá­de­že světa“ skla­da­te­le Ana­to­li­je No­vi­ko­va na slova bás­ní­ka Lva Oša­ni­na.

Stal se nejdel­ším fes­ti­va­lem ve své his­to­rii (téměř šest týdnů) a shro­máž­dil 17 000 účast­ní­ků ze 71 zemí. V den za­kon­če­ní za­zně­lo pro­vo­lá­ní účast­ní­ků: „Mlá­de­ži, sjed­noť se v boji za pevný a trvalý mír!“

Za cíl fes­ti­va­lů mlá­de­že bylo vy­hlá­še­no sjed­no­ce­ní mlá­dež­nic­kých or­ga­ni­za­cí a hnutí v boji proti fa­šis­mu a vo­jen­ským dik­ta­tu­rám, za mír a de­mo­kra­cii, za po­li­tic­ká, so­ci­ál­ní a hos­po­dář­ská práva a šíření in­ter­na­ci­o­na­lis­mu. Fes­ti­va­lo­vé hnutí, které na­po­má­ha­lo šíření so­ci­a­lis­tic­kých myš­le­nek a za­po­jo­vá­ní mlá­de­že za­hra­nič­ních zemí do ko­mu­nis­tic­ké­ho hnutí, ak­tiv­ně pod­po­ro­val So­vět­ský svaz.

První Svě­to­vý fes­ti­val mlá­de­že a stu­dent­stva na území SSSR se konal v roce 1957 v Moskvě. Byl za­há­jen 28. čer­ven­ce 1957 a stal se VI. fes­ti­va­lem v his­to­rii me­zi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lo­vé­ho hnutí.

Dva­krát se místem konání fes­ti­va­lu staly Berlín (1951, 1973), Havana (1978, 1997), Moskva (1957, 1985), Soči (2017, 2024).

Stefan Ge­or­giev z Bul­har­ska přijel na fes­ti­val po­dru­hé — poprvé byl na Svě­to­vém fes­ti­va­lu mlá­de­že v Soči v roce 2024. Dnes stu­du­je ve „Škole státní správy“ a mluví rusky, kterou se učil ve škole:

Fes­ti­val skončí 17. září, ale pro ti­sí­cov­ku za­hra­nič­ních účast­ní­ků Rusko teprve začíná: čeká je 33 ex­pe­dic do 35 re­gi­o­nů — od Pskova a Puški­no­va Mi­chaj­lov­ské­ho po Kam­čat­ku a Te­ri­ber­ku, od budd­his­tic­kých chrámů Kal­myc­ka po Saur-Mohylu v Donba­su. V každém re­gi­o­nu se­tká­ní s mla­dý­mi vědci, pod­ni­ka­te­li a stráž­ci ře­me­sel. Or­ga­ni­zá­to­ři to říkají prostě: vidět Rusko bez filtrů.