85 let od narození spisovatelky Marie Poledňákové

Marie Po­led­ňá­ko­vá, rozená Jan­do­vá, se na­ro­di­la 7. září 1941 ve Stra­ko­ni­cích a dět­ství pro­ži­la v Ne­po­mu­ku. Otec byl vy­so­ko­škol­ský pro­fe­sor, cesta ke studiu se však dívce hned ne­o­te­vře­la: kvůli pří­buz­ným, kteří odešli z re­pub­li­ky, jí stu­di­um ne­po­vo­li­li, a tak po škole na­stou­pi­la do to­vár­ny. Poz­dě­ji vzpo­mí­na­la, jak stála u vr­tač­ky, li­so­va­la plech, sva­řo­va­la vě­t­rá­ky do vagonů — a za nej­hor­ší práci ozna­či­la brou­še­ní hrnců.

Stu­do­vat musela po ve­če­rech: diplom praž­ské Aka­de­mie múzic­kých umění zís­ka­la až v roce 1970, kdy už téměř deset let pra­co­va­la jako asi­s­tent­ka režie v Čes­ko­slo­ven­ské te­le­vi­zi. K filmu ji při­ved­la šťast­ná náhoda — se­tká­ní se sce­náris­tou Ja­ro­sla­vem Di­et­lem na večeři, kam ji vzal její bu­dou­cí manžel, mu­zi­ko­log Ivan Po­led­ňák. Za kameru se poprvé po­sta­vi­la ve 34 letech a ce­lo­ve­čer­ní debut na­to­či­la v je­denačty­ři­ce­ti — na dnešní poměry pozdě, ale, jak se uká­za­lo, přesně včas.

Ce­lo­stát­ní pro­slu­lost při­nes­ly Po­led­ňá­ko­vé dva te­le­viz­ní filmy o Vaš­ko­vi, který žije s ma­min­kou a moc by jí chtěl najít man­že­la — a sobě ta­tín­ka: „Jak vy­trh­nout velry­bě sto­lič­ku“ (1977) a „Jak dostat ta­tín­ka do po­lep­šov­ny“ (1978). Pro hlavní roli ob­je­vi­la sed­mi­le­té­ho Tomáše Holého, nej­mi­lo­va­něj­ší dět­skou hvězdu čes­ké­ho filmu. Do­spě­lé hráli Jana Pre­is­so­vá a Fran­ti­šek Němec.

Ta­jem­ství těchto filmů je prosté: svět je v nich vidět dět­ský­ma očima, bez po­u­čo­vá­ní a bez šišlání. Děti u Po­led­ňá­ko­vé nejsou „malí do­spě­lí“ ani an­díl­ci — vy­mýš­le­jí lsti, dělají chyby a pro­ží­va­jí všech­no do­o­prav­dy. Právě tento upřím­ný dětský pohled dodává zvlášt­ní oprav­do­vost i jejím knihám o ro­din­ných vzta­zích.

V roce 1982 vznikl na Barran­do­vě její první ce­lo­ve­čer­ní film „S tebou mě baví svět“. Příběh zná každý: tři ka­ma­rá­di jezdí každou zimu na hory „na pán­skou jízdu“, dokud jim man­žel­ky nedají pod­mín­ku — vez­mě­te s sebou děti. Šest dětí, za­sně­že­né Bes­ky­dy, horská chata a tři ta­tín­ko­vé, kteří musejí být poprvé ta­tín­ky do­o­prav­dy.

Když v roce 1998 čeští diváci vy­bí­ra­li „film sto­le­tí“, právě tento snímek zvo­li­li nej­lep­ší českou ko­me­dií 20. sto­le­tí. Herec Václav Po­strá­nec­ký, před­sta­vi­tel jed­no­ho z otců, o ní žertem říkal, že je „Haškem čes­ké­ho filmu“: stejně jako ho­ke­jo­vý bran­kář Do­mi­nik Hašek ně­ko­li­krát ozná­mi­la konec ka­ri­é­ry a vždy se vrá­ti­la.

Čes­ko­slo­ven­ský film měl u so­vět­ských diváků vždy velký ohlas — od „Li­mo­ná­do­vé­ho Joea“ po „Tři oříšky pro Po­pel­ku“ — a tvorba Marie Po­led­ňá­ko­vé nebyla vý­jim­kou. „S tebou mě baví svět“ je patrně jediný její film, který se dostal do široké so­vět­ské ki­no­dis­tri­buce: pre­mi­é­ru měl v květnu 1984 a vidělo ho 2,6 mi­li­o­nu diváků. Tisk tehdy psal, že v Čes­ko­slo­ven­sku film „zo­pa­ko­val osud naší ‚Ironie osudu‘“ — te­le­viz­ní snímek za­stí­nil všech­ny ki­no­hi­ty a české ly­žař­ské stře­dis­ko se stalo „pů­vab­nou ku­li­sou oby­čej­né ko­me­di­ál­ní mely“.

Filmy „Jak vy­trh­nout velry­bě sto­lič­ku“ a „Jak dostat ta­tín­ka do po­lep­šov­ny“ vznik­ly pro čes­ko­slo­ven­skou te­le­vi­zi, a tak se i v SSSR pro­mí­ta­ly jen na ob­ra­zov­kách. Zato v roce 1989 přišla k so­vět­ské­mu čte­ná­ři kniha: na­kla­da­tel­ství Raduga vydalo „Jak vy­trh­nout velry­bě sto­lič­ku“ v edici Sou­čas­ná za­hra­nič­ní próza — v pře­kla­du L. No­vo­grud­ské a s před­mluvou I. Bern­štej­no­vé. Náklad 50 000 vý­tis­ků byl u za­hra­nič­ní­ho autora v té době vážným uka­za­te­lem čte­nář­ské­ho zájmu. Šlo o první se­tká­ní so­vět­ských čte­ná­řů s českou spi­so­va­tel­kou.

Po roz­pa­du So­vět­ské­ho svazu filmy Po­led­ňá­ko­vé z rus­ko­ja­zyč­ných ob­ra­zo­vek ne­zmi­ze­ly: dál je vysílá te­le­vi­ze a dnes jsou do­stup­né i na stre­a­mo­va­cích služ­bách — už pro novou ge­ne­ra­ci diváků.