Každý rok 31. srpna si připomínáme památku velké ruské básnířky 20. století Mariny Cvětajevové. Letos uplynulo 85 let od jejího odchodu. Verše Cvětajevové se vyznačují mimořádnou emocionalitou, hudebností a silou obrazů — její řádky dodnes oslovují čtenáře, rusky i v překladech.
Marina Ivanovna se narodila v Moskvě 8. října 1892 v rodině historika Ivana Cvětajeva, zakladatele Muzea výtvarných umění císaře Alexandra III. (dnes Puškinovo muzeum výtvarných umění), a klavíristky Marie Meinové. Láska k umění ji obklopovala od dětství: první verše napsala už v šesti letech.
V roce 1910 vydala Cvětajevová vlastním nákladem svou první sbírku — „Večerní album“, která si získala uznání předních básníků té doby. Následovaly knihy „Kouzelná lucerna“, „Ze dvou knih“ a „Versty“. Ve svých verších se obracela k tématům lásky, tvorby, paměti, lidských citů a vnitřní svobody; mezi nejznámější patří báseň „Mne nravitsja…“ („Líbí se mi…“) či verše věnované Bloku, Achmatové a Puškinovi.
Настанет свой черёд.
Tři česká léta
V osudu Cvětajevové zaujaly Čechy zvláštní místo. 1. srpna 1922 přijela do Československa za manželem Sergejem Efronem, studentem Univerzity Karlovy, a strávila zde více než tři roky. Mladá republika v rámci Ruské pomocné akce, zahájené vládou T. G. Masaryka, podporovala emigranty — vědce, studenty i literáty. Státní stipendium pobírala i Cvětajevová, a to ještě několik let po svém odjezdu do Francie.
Žila skromně: rodina si pronajímala pokoje ve vsích u Prahy — v Mokropsech, Novém Dvoře, Všenorech. Přesto právě česká léta patří k nejplodnějším obdobím její tvorby.
Na podzim 1923 se Cvětajevová přestěhovala z venkova do města — na Smíchov, do domu č. 1373/51 ve Švédské ulici, vysoko na stráni nedaleko Petřína. Je to její jediná ryze pražská adresa.
„Poema hory“ a „Poema konce“
V tomto domě žila Cvětajevová do jara 1924 a právě s touto adresou jsou spjata vrcholná díla jejího českého období — „Poema hory“ a „Poema konce“, řazená k vrcholům milostné lyriky 20. století. „Tou horou“ byl pro básnířku Petřín, tyčící se nad okolními ulicemi.
Praha Cvětajevovou okouzlila. Zvláště milovala sochu Bruncvíka u Karlova mostu: věnovala mu báseň „Pražský rytíř“ a sama přiznávala, že v jeho tváři nachází podobu s tou svou.
Není náhodou, že badatelé považují česká léta za zvláštní vrchol v osudu Cvětajevové: nepohodlí emigrantského života, okouzlení Prahou a dramatická láska, kterou zde prožila, se protnuly — a z tohoto spojení se zrodily verše vzácné síly. Právě v Čechách přerostla její komorní lyrika v tragický epos a právě na Prahu později vzpomínala jako na nejbližší město svého vyhnanství.
Deska ve Švédské ulici
V prosinci 1989 byla na fasádě domu odhalena bronzová pamětní deska: portrét básnířky a nápis „V letech 1923–1924 zde žila a tvořila ruská básnířka Marina Cvětájevová“. Nad ním je čtyřverší z veršů, které Cvětajevová věnovala Čechám: „Křišťálová země, žij a šťastná buď, tvé srdce je granát, z žuly je tvá hruď.“
Když Československo v letech 1938–1939 postihla okupace, odpověděla na ně Cvětajevová, tehdy již žijící ve Francii, cyklem „Verše Čechám“ — jedním z nejsilnějších protiválečných cyklů ruské poezie. Tak splatila dluh zemi, která ji přijala v těžkých letech.
S Čechami ji pojilo i dlouholeté přátelství s pražskou překladatelkou Annou Teskovou; jejich korespondence pokračovala až do roku 1939 a je cenným svědectvím doby. 1. února 1925 se ve Všenorech narodil syn Georgij a na podzim téhož roku rodina odjela do Paříže.
Odkaz Mariny Cvětajevové žije dál: její dílo je součástí školních osnov, překládá se do desítek jazyků a muzea i kulturní centra uchovávají památku na její život a tvorbu. Jedno takové místo je i v Čechách — ve Všenorech, kde se narodil její syn, působí Muzeum Všenor — Centrum Mariny Cvětajevové. A dům ve Švédské ulici zůstává adresou, kam přicházejí ctitelé její poezie z obou zemí.
Fotogalerie
