28. července si připomínáme jednu z nejvýznamnějších a osudových událostí dějin — Den křtu Rusi. Před více než tisíci lety přijal kníže Vladimír Svjatoslavič křesťanství a učinil novou víru základem státního uspořádání staré Rusi. Tento krok určil vývoj kultury, písemnictví, architektury a duchovní tradice na mnoho staletí dopředu.
Tento den připomíná duchovní kořeny a volbu, která navždy změnila osud ruského národa.
Před přijetím křesťanství se obyvatelé staré Rusi drželi pohanských věr. Uctívání různých bohů, přírodních sil a předků bylo součástí každodenního života východních Slovanů.
V 10. století se staroruský stát aktivně rozvíjel a navazoval styky s dalšími zeměmi. Kyjevská knížata obchodovala s Byzancí, evropskými státy i národy Východu. Před vládci tak vyvstala otázka nejen zahraniční politiky, ale i jednotného duchovního základu státu.
Jak si Rus vybírala víru
Kníže Vladimír, který se dostal k moci koncem 10. století, se nejprve pokoušel pohanství upevnit. Podle letopisů byl v Kyjevě vytvořen jednotný panteon pohanských bohů. Časem však kníže dospěl k závěru, že stát potřebuje novou víru, schopnou sjednotit různé země a posílit vztahy s tehdejším civilizovaným světem.
Podle „Pověsti dávných let“ vysílal Vladimír posly do různých zemí, aby poznali zvláštnosti jednotlivých náboženství. Letopisné podání vypráví, že obzvlášť silný dojem udělala na ruské posly bohoslužba v Konstantinopoli — hlavním městě Byzance.
Poslové popisovali krásu chrámů a slavnostnost bohoslužby ve věhlasném chrámu Boží Moudrosti (Hagia Sofia). Podle legendy říkali, že nedokázali rozeznat, zda se nacházejí na zemi, nebo na nebesích.
Historikové připomínají, že Vladimírova volba nesouvisela jen s duchovním hledáním. Velký význam měly politické a kulturní vazby s Byzancí — jednou z nejmocnějších říší té doby.
Korsuň a Dněpr
Roku 988, jak uvádí „Pověst dávných let“, oblehl Vladimír byzantské město Chersonés (Korsuň), dobyl je a požádal o ruku Anny, sestry byzantských císařů.
Letopis vypráví, že před křtem Vladimíra rozbolely oči a přestal vidět. Anna, která do Chersonésu připlula, mu řekla, že prohlédne hned po křtu. Vladimír se dal pokřtít, prohlédl a zvolal: „Nyní jsem poznal pravého Boha!“
Po návratu do Kyjeva dal Vladimír strhnout pohanské modly a pokřtít Kyjevany ve vodách Dněpru. Tato událost je považována za počátek oficiálního šíření křesťanství na Rusi. Křesťanství se brzy stalo státním náboženstvím, začala výstavba chrámů a šíření písemnictví a knižní kultury.
Co křest Rusi přinesl:
- písemnictví a knižní kulturu — spolu s vírou přišla slovanská abeceda a překlady knih;
- kamennou architekturu, ikonopisectví a chrámový zpěv;
- jednotný duchovní základ, který sjednotil různé země a kmeny;
- vstup do rodiny křesťanských národů Evropy a nové vazby s nimi;
- první školy a počátek letopisectví.
Česká stopa křtu Rusi
Pro nás, kdo žijeme v Česku, má tento příběh i blízkou stránku: osudy křesťanské Rusi a českých zemí se proplétaly od samého počátku — a není to legenda, nýbrž svědectví písemných pramenů.
Kněžnou byla Češka. Sama „Pověst dávných let“ k roku 980 vyjmenovává Vladimírovy ženy před křtem: „od Řekyně měl Svjatopolka, od Češky — Vyšeslava“. Vyšeslav byl nejstarší syn knížete, kterého otec dosadil jako knížete v Novgorodu. Sám Křtitel Rusi měl tedy za ženu Češku — přímé letopisné pouto mezi oběma národy.
Společná abeceda. Slovanské písmo vytvořili Cyril a Metoděj pro velkomoravskou misii roku 863 a podle tradice právě Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje a svatou Ludmilu. Na Rus přišla cyrilometodějská vzdělanost přes Bulharsko: ruská a česká křesťanská kultura mají společný kořen.
Svatý Václav na Rusi. Církevněslovanská legenda o českém knížeti Václavovi se hojně četla v ruských zemích a roku 1034 pojmenoval Jaroslav Moudrý jednoho ze svých synů Vjačeslav — na počest českého světce, jak uvádí Pravoslavná encyklopedie.
Ruští světci na Sázavě. Pouto fungovalo i opačným směrem: v Sázavském klášteře — středisku slovanské bohoslužby v Čechách — byly roku 1095 uloženy do oltáře chrámu ostatky svatého Gleba, Vladimírova syna. První ruští světci Boris a Gleb byli v českých zemích uctíváni už několik desetiletí po své smrti.
Památka na Křtitele
V lidové tradici získal kníže Vladimír přízvisko „Krásné slunéčko“ (Krasnoje solnyško) — obraz moudrého a spravedlivého vládce, který pečuje o svůj lid.
Církevní úcta ke knížeti Vladimírovi jako ke světci rovnému apoštolům — svým významem pro šíření víry — se na Rusi ustálila do 13. století.
Den křtu Rusi má vysoký věroučný i státní význam. V lidovém kalendáři dostal tento den jméno Kirikův den (den svatých Kirika a Julitty): byl považován za polovinu léta, kdy slunce svítí obzvlášť jasně, a polní práce se na jeden den z úcty ke světcům přerušovaly.
Státním pamětním dnem se 28. červenec stal v roce 2010: federální zákon č. 105-FZ, podepsaný prezidentem Ruska 31. května 2010, zařadil Den křtu Rusi mezi pamětní dny země. Datum se váže k roku 988 „Pověsti dávných let“, kdy kníže Vladimír pokřtil obyvatele Kyjeva ve vodách Dněpru.
Právě proto zůstává 28. červenec datem, které spojuje minulost s přítomností a připomíná historické dědictví Ruska i události, jež ovlivnily jeho vývoj.
„Nový Chersonés“
30. července 2024 byl v Sevastopolu otevřen muzejně-chrámový komplex „Nový Chersonés“ — pozoruhodné místo, které přitahuje turisty, badatele, poutníky i milovníky historie a kultury. Komplex je postaven v byzantském stylu; na jeho území se nacházejí:
- katedrální chrám svatého Vladimíra a chrám-park Nejsvětější Trojice;
- Muzeum křesťanství, Muzeum Krymu a Novoruska, Muzeum antiky a Byzance;
- amfiteátr „Grifon Aréna“ a Kateřinský park soch;
- archeologický park s velkými artefakty nalezenými při vykopávkách před stavbou;
- mládežnické centrum a byzantská čtvrť;
- vinařská usedlost, řemeslné dílny a mincovna;
- antická usedlost, velká taverna, kavárna a restaurace.
V tento světlý den vám přejeme čistotu duše, moudrost a trpělivost, naději a lásku v srdci, zdraví, mír a pohodu domova!