Promítání filmu „Psí srdce“ – 135. výročí narození Michaila Bulgakova, 15. května

„Nikdy ne­mluv­te s ne­zná­mý­mi lidmi” — to napsal Bul­ga­kov v jiném románu. A „Psí srdce” je o tom, jak pro­fe­sor vezme tou­la­vé­ho psa a udělá z něj člo­vě­ka. A o tom, co z toho vzejde.

Ke 135. výročí na­ro­ze­ní Mi­chai­la Bul­ga­ko­va uvádí Ruský dům v Praze le­gen­dár­ní fil­mo­vou adap­ta­ci Vla­di­mí­ra Bortka — dvou­díl­ný te­le­viz­ní film z roku 1988, který se stal kultem ihned po prvním uve­de­ní.

Moskva, rok 1924. Pro­fe­sor Filip Fi­lip­po­vič Pre­ob­ra­žen­skij — hvězda mos­kev­ské lé­kař­ské vědy — transplan­tu­je tou­la­vé­mu psu Ša­ri­ko­vi hy­po­fý­zu mla­dé­ho opilce, který za­hy­nul v rvačce. Po ně­ko­li­ka týd­nech se z psa stává „člověk” — sou­druh Ša­ri­kov. A začíná přesně to, kvůli čemu Bul­ga­kov tuto novelu napsal: so­ci­ál­ní ex­pe­ri­ment, v němž nikdo ne­vy­hrá­vá.

Bul­ga­kov do­kon­čil novelu v roce 1925 — a za jeho života vyjít ne­smě­la, satira na „nového so­vět­ské­ho člo­vě­ka” byla příliš či­tel­ná. V So­vět­ském svazu první vydání spat­ři­lo světlo až v roce 1987, během Pe­restroj­ky. O rok poz­dě­ji na­to­čil Bortko film. Sty­li­za­ce do podoby němé éry, hudba Vla­di­mi­ra Daš­ke­vi­če, čer­no­bí­lá kamera se sé­pi­o­vým ná­de­chem — to vše pro­mě­ni­lo adap­ta­ci v sa­mo­stat­né umě­lec­ké dílo.

Je­v­ge­nij Jevstig­něv v roli pro­fe­so­ra Pre­ob­ra­žen­ské­ho — jedna z vr­chol­ných he­rec­kých prací. Vla­di­mir To­lo­kon­ni­kov v roli Šarika-Ša­ri­ko­va — po­sta­va, která po filmu vstou­pi­la do rus­ké­ho kul­tur­ní­ho slov­ní­ku: „Ša­ri­kov” je v Rusku dodnes na­dáv­ka.