Ruský důmv Praze
RUCZ
Domů / Без рубрики
Без рубрики14.04.2026

Pražský lingvistický kroužek: ruští vědci, kteří změnili vědu o jazyce

Roman Jakobson

Kde se se­tka­la Praha a ruská lin­gvis­ti­ka — a změ­ni­ly vědu o jazyce. Praž­ský lin­gvis­tic­ký krou­žek byl za­lo­žen v roce 1926 a sdru­žil ruské emi­gran­ty, české vědce a zá­pa­do­ev­rop­ské lin­gvis­ty. Jeho teorie — struk­tu­ra­lis­mus, fo­no­lo­gie, pojem fonému — po­lo­ži­ly zá­kla­dy mo­der­ní ja­zy­ko­vě­dy. Mezi za­kla­da­te­li byli ruští lin­gvis­té Roman Ja­kob­son a Ni­ko­laj Tru­bec­koj, kteří byli po re­vo­lu­ci nuceni opus­tit Rusko.

1926
rok
Za­lo­že­ní Praž­ské­ho lin­gvis­tic­ké­ho krouž­ku
1929
rok
«Teze» krouž­ku — ma­ni­fest struk­tu­ra­lis­mu
3
jazyky
Práce krouž­ku: češ­ti­na, fran­couz­šti­na, něm­či­na
100+
let
Krou­žek exis­tu­je dodnes (za­lo­žen 1926)

Klí­čo­vé osob­nos­ti

Roman Ja­kob­son (1896–1982)
Na­ro­dil se v Moskvě, účast­nil se fu­tu­ris­tic­ké­ho hnutí, přá­te­lil se s Ma­ja­kov­ským a Chleb­ni­ko­vem. Po re­vo­lu­ci emi­gro­val. V Praze vy­tvo­řil teorii fo­no­lo­gie. Poz­dě­ji byl pro­fe­so­rem na Harvar­du a MIT.
Ni­ko­laj Tru­bec­koj (1890–1938)
Ruský kníže, lin­gvis­ta a fi­lo­zof. Pro­fe­sor Ví­deň­ské uni­ver­zi­ty. Napsal «Zá­kla­dy fo­no­lo­gie» — knihu, která po­lo­ži­la te­o­re­tic­ký základ Praž­ské školy. Zemřel ve Vídni za zá­had­ných okol­nos­tí po za­tče­ní gesta­pem.
Vilém Mathesius (1882–1945)
Český lin­gvis­ta, za­kla­da­tel a první před­se­da krouž­ku. Pro­fe­sor Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy. Zavedl pojem «ak­tu­ál­ní­ho čle­ně­ní vět­né­ho», který se dnes po­u­ží­vá po celém světě.
Bo­huslav Ha­vrá­nek (1893–1978)
Český lin­gvis­ta, ba­da­tel v ob­las­ti funkč­ních stylů jazyka. Teorie funkč­ní sty­lis­ti­ky roz­pra­co­va­ná v krouž­ku se stala zá­kla­dem mo­der­ních učeb­nic žur­na­lis­ti­ky a ré­to­ri­ky.

Myš­len­ky, které změ­ni­ly lin­gvis­ti­ku

Před Praž­skou školou lin­gvis­té pře­váž­ně po­pi­so­va­li, jak se jazyk vy­ví­jel his­to­ric­ky. Praž­ský krou­žek navrhl jiný pří­stup: zkou­mat jazyk jako systém, v němž má každý prvek svou funkci. Hlav­ním ob­je­vem se stala teorie fonémů: hlásky jazyka nejsou dů­le­ži­té samy o sobě, ale jako roz­li­šo­va­če vý­zna­mu.

Pojem «opo­zi­ce» — když se jedna hláska liší od druhé právě jedním rysem (zně­lost/ne­zně­lost, měk­kost/tvr­dost) — se stal zá­kla­dem mo­der­ní fo­no­lo­gie. Tento prin­cip se dnes vy­u­ží­vá při tvorbě sys­té­mů roz­po­zná­vá­ní řeči, stro­jo­vé­ho pře­kla­du a vý­u­ko­vých pro­gra­mů cizích jazyků.

Kde krou­žek pů­so­bil

  • Uni­ver­zi­ta Kar­lo­va, Praha
  • Pra­vi­del­ná se­tká­ní od roku 1926
  • První me­zi­ná­rod­ní kon­fe­ren­ce: 1929
  • Sbor­ník «Tra­vaux du CLP»
  • Dnes: Ústav pro jazyk český AV ČR

Jazyky nejsou pouhým pro­střed­kem ko­mu­ni­ka­ce. Jsou to struk­tu­ry od­rá­že­jí­cí způsob myš­le­ní. Po­ro­zu­mět jazyku zna­me­ná po­cho­pit, jak národ myslí.

— Roman Ja­kob­son

Uži­teč­né zdroje

Ústav pro jazyk český AV ČRPo­kra­čo­va­tel tradic Praž­ské­ho lin­gvis­tic­ké­ho krouž­kuSpo­leč­né úspě­chy — sekce rsvk.czDalší pří­kla­dy rusko-české spo­lu­prá­ce

Поделиться

© 2026 Ruský dům v Praze · Zásady zpracování údajů · Nastavení cookies