Nejchladnější trvale obydlené místo na Zemi. Ojmjakon je malá vesnice v Jakutsku, kde v únoru 1933 naměřili −67,7 °C. Některé prameny uvádějí rekord −71,2 °C. Přesto v Ojmjakonu trvale žijí lidé: pastevci sobů, lovci i rodiny s dětmi. Je tu škola — zavírá se až při mrazu pod −52 °C. Není to arktická pustina, ale živé místo se živou historií.
Proč je tu taková zima
Ojmjakon leží v kotlině ve výšce 740 metrů nad mořem. Studený vzduch stéká z okolních hor a hromadí se v údolí, ze kterého nemá kudy uniknout. Tomuto jevu se říká „mrazový pytel“. Ojmjakon přitom leží zhruba na stejné rovnoběžce jako norské Tromsø nebo kanadský Yukon — tam je však podnebí nesrovnatelně mírnější díky blízkosti moře.
V zimě vychází slunce nad obzor jen na několik hodin. Půda je promrzlá stovky metrů do hloubky — věčně zmrzlá půda zde dosahuje 1500 metrů. Země nikdy zcela nerozmrzne: v létě taje jen svrchní vrstva.
Jak se tam dostat
Život při −60 °C
- Škola při −52 °C. Výuka se ruší až při mrazu pod −52 °C. Děti chodí pěšky, auta nechávají běžet celou zimu, baterie skladují doma — jinak zmrznou.
- Chov sobů. Hlavním zdrojem obživy místních je chov severních sobů. Jakutští koně verchojanského plemene snášejí mrazy až −70 °C a potravu si vyhrabávají kopyty zpod sněhu.
- „Cesta kostí“. Silnice „Kolyma“ (R504) je dlouhá 2032 km z Jakutska do Magadanu. Stavěli ji vězni gulagu v letech 1932–1953. Dnes je to jediná cesta do tohoto kraje.
- Turistický „Pól chladu“. Ve vesnici stojí značka s teploměrem a nápisem „Pól chladu“. Turisté sem jezdí v zimě kvůli snímku v mrazu — a nezklamou se: i v březnu je tu −40 °C.
Chronologie
Venku se nedá zastavit na dlouho — dech zamrzne dřív, než stačíte vydechnout. A přesto tu lidé žijí. To dělá z Ojmjakonu snad nejneuvěřitelnější místo, kde jsem kdy byl.
— Amos Chapple, fotograf