Bajkal — nej­hlub­ší jezero světa (1642 m) a nej­vět­ší re­zer­voár sladké vody na pla­ne­tě: je v něm sou­stře­dě­no asi 20 % všech svě­to­vých zásob ne­za­mrz­lé sladké vody. Jezero je staré 25–30 mi­li­o­nů let — patří k nej­star­ším je­ze­rům Země. Jeho prů­hled­nost do­sa­hu­je 40 metrů: skrz vodu je vidět dno. Bajkal je na se­zna­mu svě­to­vé­ho dě­dic­tví UNESCO od roku 1996 a je do­mo­vem více než 3700 druhů živých tvorů, z nichž 80 % se ne­vy­sky­tu­je nikde jinde na pla­ne­tě, včetně baj­kal­ské­ho tuleně.

Ostrov Olchon — srdce Baj­ka­lu: po­svát­né místo burjat­ské­ho ša­ma­nis­mu, skály Choboj, záliv Pesča­na­ja a mys Bur­chan. V zimě jezero po­krý­vá prů­hled­ný led s bub­li­na­mi a praskli­na­mi — jeden z nej­fo­to­ge­nič­těj­ších úkazů na světě. Oko­lo­baj­kal­ská že­lez­ni­ce podél již­ní­ho břehu jezera je jednou z nej­krás­něj­ších že­lez­nič­ních tras Ruska.

Kam­čat­ský po­lo­ostrov na Dálném vý­cho­dě Ruska — jedna z nej­ak­tiv­něj­ších vul­ka­nic­kých ob­las­tí pla­ne­ty. Na­chá­zí se zde 30 čin­ných sopek, mezi nimi Klju­čev­ská sopka (4750 m) — nej­vyš­ší činná sopka Eura­sie. «Sopky Kam­čat­ky» jsou za­psá­ny na se­zna­mu svě­to­vé­ho dě­dic­tví UNESCO. Údolí gej­zí­rů — druhé nej­vět­ší gej­zí­ro­vé pole na světě — ohro­mu­je před­sta­vi­vost: ze země trys­ka­jí fon­tá­ny vroucí vody, valí se páry a kolem dokola je pr­vot­ní tundra.

Med­vě­di Kam­čat­ky — další symbol po­lo­ostro­va. Třoucí se losos při­vá­dí k řekám stovky med­vě­dů hně­dých a jejich po­zo­ro­vá­ní se stalo jedním z nej­ob­lí­be­něj­ších eko­tu­ris­tic­kých zá­žit­ků Ruska. Pří­rod­ní park «Na­ly­če­vo», horké pra­me­ny, ry­bo­lov di­vo­ké­ho lososa — Kam­čat­ka zů­stá­vá jedním z mála míst, kde pří­ro­da není do­tče­na člo­vě­kem.

Elbrus (5642 m) na se­ver­ním Kav­ka­ze — nej­vyš­ší vrchol Evropy. Dvou­hla­vá vy­has­lá sopka s věčným sněhem a le­dov­ci při­ta­hu­je ho­ro­lez­ce z celého světa. Al­taj­ský horský region na styku Ruska, Mon­gol­ska, Ka­za­chstá­nu a Číny — «Zlaté hory Altaje» na se­zna­mu UNESCO — ohro­mu­je roz­ma­ni­tos­tí krajin: le­dov­co­vá jezera, stepi, tajga a tundra se stří­da­jí na stov­kách ki­lo­me­t­rů. Tě­lec­ké jezero, Mul­tin­ská jezera, plo­ši­na Ukok — každé místo Altaje si za­slou­ží sa­mo­stat­nou cestu.

Ural — hra­ni­ce Evropy a Asie, táh­nou­cí se 2500 km od severu k jihu. Na­chá­ze­jí se zde Ma­n­pu­pu­něr — zá­had­né ka­men­né sloupy vysoké až 42 metrů v pa­nen­ské tajze — a park Ta­ga­naj s je­di­neč­ný­mi hor­ský­mi tun­dra­mi. Soči a čer­no­moř­ské po­bře­ží na­bí­ze­jí sub­tro­pic­kou pří­ro­du; Karélie — ka­rel­ské šíravy, pe­tro­gly­fy a os­t­ro­vy Kiži se slav­ným dře­vě­ným chrá­mem. Rusko je ne­ko­neč­ně roz­ma­ni­té.