Roman Jakobson: ruský vědec, který změnil lingvistiku v Praze
Roman Jakobson přijel do Prahy v roce 1920 — a proměnil ji ve světové centrum jazykovědy. Ruský emigrant, který spojil moskevský formalismus s českou vědou, položil základy moderní fonologie a strukturalismu — teorií, bez nichž si nelze představit lingvistiku 20. století.
Pražský lingvistický kroužek
V roce 1926 se Jakobson stal jedním ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku. Spolu s Nikolajem Trubeckým vypracoval teorii fonologie — nauku o zvucích jazyka, které rozlišují význam. To byl převrat: jazyk začal být studován jako systém, nikoli jako soubor historických faktů.
V kroužku pracovali ruští emigranti (Trubeckoj, Kartsevskij) i přední čeští lingvisté (Mathesius, Mukařovský). Jejich spolupráce vytvořila Pražskou lingvistickou školu — jedno z nejdůležitějších směrů vědy o jazyce.
Z Moskvy do Harvardu
Narozený v Moskvě roku 1896 zahájil Jakobson vědeckou kariéru v moskevském Společnosti pro studium poetického jazyka. Po emigraci — Praha, Brno, Kodaň, Norsko. Před nacisty uprchl do USA, kde se stal profesorem Harvardu a MIT.
Jeho teorie distinktivních příznaků ovlivnila nejen lingvistiku, ale i antropologii (Lévi-Strauss) a literární vědu. Funkce poezie, analýza afázie, teorie komunikace — Jakobson pracoval na průsečíku věd, předbíhaje svou dobu.