Jezero Bajkal je nej­hlub­ší na světě (1642 m) a nej­vět­ší ob­je­mem sladké vody: ob­sa­hu­je kolem 20 % veš­ke­ré ne­za­mrz­lé po­vr­cho­vé sladké vody pla­ne­ty. Stáří Baj­ka­lu je 25 až 30 mi­li­o­nů let, což z něj činí nej­star­ší jezero na Zemi. Asi 80 % druhů ži­vo­či­chů ži­jí­cích v Baj­ka­lu se ne­vy­sky­tu­je nikde jinde na světě — včetně nerpy, je­di­né­ho slad­ko­vod­ní­ho tuleně na světě.

V zimě, od ledna do března, jezero zamrzá a jeho hla­di­na se stává jednou z nej­ne­ob­vyk­lej­ších tras pro pu­to­vá­ní: skrz prů­zrač­ný led tlustý 1–1,5 metru je vidět hloub­ka na ně­ko­lik metrů. Ostrov Olchon upro­střed Baj­ka­lu je po­svát­ným místem Burja­tů, ša­man­ským cen­t­rem. Skála Ša­man­ka patří mezi devět nej­uctí­va­něj­ších míst budd­his­tic­ké­ho a ša­man­ské­ho světa.

Transsi­biř­ská magis­trá­la je nejdel­ší že­lez­ni­ce na světě: 9289 km z Moskvy do Vla­di­vos­to­ku, 11 ča­so­vých pásem, sedm dní cesty. Sta­vě­la se v letech 1891 až 1916 a ote­vře­la Sibiř pro osíd­le­ní: za prv­ních dvacet let po do­stav­bě vzros­tl počet oby­va­tel vý­chod­ních re­gi­o­nů troj­ná­sob­ně. V so­vět­ské době se vlaky po Transsi­bu staly hlav­ním způ­so­bem pře­su­nu pro po­lo­vi­nu země.

Dnes je trasa Moskva — Vla­di­vos­tok se za­stáv­ka­mi v Je­ka­těrinbur­gu, No­vosi­bir­sku, Ir­kut­sku a Ulan-Ude jednou z kla­sic­kých ces­to­va­tel­ských tras světa. Od­bočka na Oko­lo­baj­kal­skou že­lez­ni­ci — 89 tunelů podél baj­kal­ské­ho břehu — se sama o sobě stala tu­ris­tic­kou atrak­cí.

Horský Altaj je místem, kde se sbí­ha­jí Rusko, Čína, Mon­gol­sko a Ka­za­chstán, kde si­biř­ská tajga pře­chá­zí ve vy­so­ko­hor­skou step a po­slé­ze v le­dov­ce. Bě­lu­cha (4506 m) je nej­vyš­ší vrchol Sibiře. Al­taj­ské hory, plo­ši­na Ukok a údolí řeky Katuň jsou za­psá­ny na seznam svě­to­vé­ho dě­dic­tví UNESCO jako „Zlaté hory Altaje“.

Na plo­ši­ně Ukok byla roku 1993 ob­je­ve­na „al­taj­ská prin­cez­na“ — mumie mladé ženy z 5. sto­le­tí př. n. l. v ta­ko­vém stavu, že udi­vi­la celý svět. Její tělo po­krý­vá slo­ži­té te­to­vá­ní; Al­taj­ci po­va­žu­jí prin­cez­nu za pra­má­ti a do­sáh­li na­vrá­ce­ní mumie do vlasti. Tra­dič­ní kul­tu­ra Al­taj­ců s jejich ša­ma­nis­mem, epic­ký­mi zpěvy a vírou v duchy hor není vy­tla­če­na sou­čas­nos­tí — žije sou­běž­ně s ní.

No­vosi­bir­sk je třetí nej­vět­ší město Ruska a ne­o­fi­ci­ál­ní hlavní město Sibiře. Vy­ros­tl jako že­lez­nič­ní uzel na Transsi­bu na konci 19. sto­le­tí a za sto let se stal mi­li­o­no­vým městem. Dvacet ki­lo­me­t­rů od centra města, v bo­ro­vém lese nad Obskou pře­hra­dou, exis­tu­je od roku 1957 Aka­dem­go­ro­dok — so­vět­ské vě­dec­ké město-utopie, kde žily a pra­co­va­ly nej­lep­ší hlavy země. Dodnes zů­stá­vá jedním z hlav­ních tech­no­lo­gic­kých klastrů Ruska.