Pe­t­ro­hrad byl za­lo­žen roku 1703 v ústí Něvy a za sto let vy­ros­tl v jedno z nej­vel­ko­le­pěj­ších měst Evropy. Er­mi­táž — druhé nej­vět­ší vý­tvar­né muzeum světa — za­u­jí­má pět paláců na ná­bře­ží Něvy a její sbírka čítá kolem tří mi­li­o­nů před­mě­tů: od skyt­ské­ho zlata po im­pre­si­o­nis­ty. Zimní palác, hlavní budova sou­bo­ru, byl dvě sto­le­tí ofi­ci­ál­ním sídlem rus­kých císařů.

Bílé noci od konce května do po­lo­vi­ny čer­ven­ce jsou pe­t­ro­hrad­ský úkaz, který při­ta­hu­je sta­ti­sí­ce tu­ris­tů: slunce téměř ne­za­pa­dá, město se ne­stmí­vá a zdviž­né mosty nad Něvou se zve­da­jí dlouho po půl­no­ci za den­ní­ho světla. Pe­t­ro­hof s fon­tá­na­mi, Carské Selo s Jan­ta­ro­vou kom­na­tou, Pav­lov­sk s an­g­lic­kým parkem — to vše je půl hodiny od centra města.

Karélie je zemí vody: kolem 60 000 jezer, mezi nimi La­dož­ské a Oněž­ské — nej­vět­ší jezera Evropy. Upro­střed Oněž­ské­ho jezera leží ostrov Kiži s dře­vě­ným ar­chi­tek­to­nic­kým sou­bo­rem z 18. sto­le­tí, za­psa­ným na seznam svě­to­vé­ho dě­dic­tví UNESCO. Chrám Pro­mě­ně­ní Páně byl po­sta­ven roku 1714 — ze dřeva, bez je­di­né­ho hře­bí­ku — a je ko­ru­no­ván dva­a­dva­ce­ti bánemi různé výšky.

Ka­rel­ský břeh Ladogy — drsné šéry, žulové os­t­ro­vy, bo­ro­vi­ce ros­tou­cí přímo ze skal. Ostrov Valaam s kláš­te­rem z 12. sto­le­tí stojí upro­střed Ladogy a dodnes zů­stá­vá činnou mniš­skou obcí. Dostat se tam lze jen lodí.

Velký No­v­go­rod byl za­lo­žen v 9. sto­le­tí a byl prvním městem, které Rurik učinil hlav­ním. Zde roku 862 začala ruská stát­nost — ale­spoň podle tra­dič­ní­ho le­to­pi­su. No­v­go­rod­ská re­pub­li­ka byla po ně­ko­lik sta­le­tí ob­chod­ní a po­li­tic­kou al­ter­na­ti­vou mos­kev­ské­ho cen­t­ra­lis­mu: měš­ťa­né volili své vládce a ob­cho­do­va­li s hanzou.

Chrám sv. Sofie (1045–1050) v no­v­go­rod­ském kremlu je nej­star­ší do­cho­va­ný ka­men­ný chrám Ruska. No­v­go­rod­ské fresky a ikony 11.–12. sto­le­tí před­sta­vu­jí své­byt­nou ma­líř­skou školu, jež se od mos­kev­ské lišila větší vol­nos­tí a ex­pre­sí. Bře­zo­vé kůry s no­v­go­rod­ský­mi lis­ti­na­mi z 11.–15. sto­le­tí tvoří nej­vět­ší soubor stře­do­vě­kých sou­kro­mých textů v ja­kém­ko­li jazyce na světě.

Pskov je mladší bratr No­v­go­ro­du, ale neméně sta­ro­by­lý: kreml na skále nad řekou Ve­li­kou stojí od 12. sto­le­tí. Pskov byl po sta­le­tí před­su­nu­tou baštou na zá­pad­ní hra­ni­ci a od­ra­zil přes dvacet vel­kých ob­lé­há­ní. Místní ar­chi­tek­to­nic­ká škola — pod­sa­di­té, téměř pev­nost­ní kos­te­ly bez zby­teč­né vý­zdo­by — je pravým opakem buj­né­ho mos­kev­ské­ho baroka. Ps­kov­ský kreml a kos­te­ly města byly za­psá­ny na seznam UNESCO v roce 2019.

Na západě re­gi­o­nu, u Na­rev­ské­ho zálivu, se na­chá­zí Ivan­go­rod­ská pev­nost z 15. sto­le­tí, sto­jí­cí na­pro­ti es­ton­ské Narvě — do­slo­va přes řeku. Hra­ni­ce Ev­rop­ské unie a Ruska zde roz­dě­li­la jedno his­to­ric­ké město na dvě po­lo­vi­ny.