Filmová projekce „Norimberk“ (2023)

Podzim 1945. Půl roku po ka­pi­tu­la­ci Ně­mec­ka začíná ve zni­če­ném No­rim­ber­ku soud, jaký svět dosud ne­vi­děl — Me­zi­ná­rod­ní vo­jen­ský tri­bunál s před­sta­vi­te­li Třetí říše. Do města se sjíž­dě­jí práv­ní­ci, no­vi­ná­ři, tlu­moč­ní­ci a svědci z celého světa. V so­vět­ské de­le­ga­ci je i mladý ka­pi­tán roz­věd­ky Igor Volgin, který ovládá ně­ko­lik jazyků: byl jme­no­ván tlu­moč­ní­kem, do No­rim­ber­ku však jede i z osob­ní­ho důvodu — hledá stopy bratra, ne­zvěst­né­ho od roku 1942.

Tady po­tká­vá Lenu, ruskou dívku od­vle­če­nou za války na práci do Ně­mec­ka, — a ocitá se v samém středu dění. Na­cis­té, kteří pře­ži­li, při­pra­vu­jí akci na zma­ře­ní pro­ce­su, v so­vět­ské de­le­ga­ci působí zrádce a v sázce není jen vý­sle­dek soudu, ale i životy těch, kdo ho vedou. Mi­lost­ný příběh, špi­o­náž­ní thriller a au­ten­tic­ká soudní kro­ni­ka se pro­plé­ta­jí v jedno velké fil­mo­vé plátno.

O filmu

„No­rim­berk“ je nej­roz­sáh­lej­ší pro­jekt re­ži­sé­ra Ni­ko­la­je Le­be­dě­va, autora filmů „Hvězda“, „Le­gen­da č. 17“ a „Po­sád­ka“. Scénář vy­chá­zí z románu Ale­xan­dra Zvja­gin­ce­va „Na věky věků“; do­ku­men­tár­ní osnova pro­ce­su je v něm pro­po­je­na s fik­tiv­ní linií hrdinů. Na plátně uvi­dí­te Ser­ge­je Kempa (Igor Volgin), Ljubov Aksjo­no­vo­vou (Lena), Je­v­ge­ni­je Mi­ro­no­va (plu­kov­ník Mi­ga­čov, ve­dou­cí so­vět­ské de­le­ga­ce), Ser­ge­je Bez­ru­ko­va (hlavní ža­lob­ce za SSSR Roman Ruděn­ko), Ale­xe­je Bar­du­ko­va a Igora Pe­tren­ka; ně­mec­ké po­sta­vy ztvár­ni­li ev­ropští herci, mimo jiné Wol­f­gang Cerny a Laura Bach. Hudbu k filmu napsal Eduard Ar­těmjev — jde o jednu z po­sled­ních prací slav­né­ho skla­da­te­le.

Pro na­tá­če­ní byl v Mos­fil­mu v ži­vot­ní ve­li­kos­ti po­sta­ven sál č. 600 no­rim­ber­ské­ho Jus­tič­ní­ho paláce — ten, v němž tri­bunál za­se­dal: de­ko­ra­ce o roz­lo­ze 330 metrů čtve­reč­ních se po do­kon­če­ní filmu stala mu­zej­ním ex­po­ná­tem. Pre­mi­é­ra se konala v únoru 2023, do kin film vstou­pil 2. března 2023.

Praž­ská stopa

Film má s Českem i přímou spo­ji­tost: na­tá­če­ní „No­rim­ber­ku“ začalo v dubnu 2021 v Praze a Česká re­pub­li­ka je uve­de­na mezi pro­du­cent­ský­mi zeměmi snímku vedle Ruska, Ně­mec­ka a Velké Bri­tá­nie. Část „po­vá­leč­né­ho Ně­mec­ka“ na plátně je tedy ve sku­teč­nos­ti Praha.

Hlavní česká ka­pi­to­la tohoto pří­bě­hu je však sku­teč­ná. Čes­ko­slo­ven­skou de­le­ga­ci na pro­ce­su vedl ge­ne­rál jus­tič­ní služby Bo­huslav Ečer, pro­fe­sor me­zi­ná­rod­ní­ho trest­ní­ho práva z Brna. Už za války pů­so­bil v Komisi Spo­je­ných národů pro vá­leč­né zlo­či­ny a jako jeden z prv­ních trval na tom, že útočná válka je me­zi­ná­rod­ním zlo­či­nem, za který mají od­po­ví­dat kon­krét­ní před­sta­vi­te­lé státu, nikoli abs­trakt­ní „okol­nos­ti“. V No­rim­ber­ku Ečer osobně vy­slý­chal Görin­ga, Ke­i­te­la i Ribben­t­ro­pa a do soudní síně při­ve­zl de­ví­ti­le­tou Marii Šu­pí­ko­vou — jedno z mála pře­ži­vších li­dic­kých dětí. Na jaře 1945 právě on vy­sle­chl v ame­ric­kém zajetí Karla Her­man­na Franka; bývalý státní mi­nis­tr pro­tek­to­rá­tu byl brzy vydán Čes­ko­slo­ven­sku a po­sta­ven před soud v Praze.

Zveme vás, abyste na velkém plátně viděli film o soudu, který poprvé v dě­ji­nách ozna­čil agresi za zločin — a o lidech, pro něž byly pravda a spra­ve­dl­nost cen­něj­ší než vlast­ní život.

Vstup je volný, ale je nutná re­gis­tra­ce — stačí klik­nout na tla­čít­ko na této strán­ce. Počet míst je omezen. Těšíme se na vás 20. lis­to­pa­du v 18:00 ve Velkém sále Rus­ké­ho domu!