17. dubna se v Ruském domě v Praze uskutečnila projekce kultovního sovětského filmu „Assa” režiséra Sergeje Solovjeva. Akce byla věnována 90. výročí narození herce, režiséra a scenáristy Stanislava Govoruchina, který ve snímku ztvárnil jednu z hlavních rolí.
Film „Assa” se natáčel v Jaltě pouhé dva a půl měsíce — na poměry seriózní filmové produkce skoro rekordní tempo. Na plátna kin se přesto dostal teprve po roce a půl: cenzura s povolením otálela, jako by tušila, že snímek nezapadá do obvyklých kategorií. Diváci se ho však dočkali — a ocenili. Čtenáři časopisu „Sovetskij ekran” zvolili „Assu” jedním z nejlepších filmů roku 1988.
Film měl všechno potřebné k tomu, aby se stal legendou: děj rezonující s dobou, ostré dialogy, které zlidověly v citátech, skvělé herecké obsazení a — ruský rock. Právě díky „Asse” se ruský rock dostal z bytových koncertů do velkého filmu a k masovému publiku.
Samostatnou kapitolou je závěrečná scéna s písní „Změny” Viktora Coje. Natáčelo se v moskevském Centrálním parku kultury a oddechu Gorkého. Komparzu místo honoráře nabídli něco cennějšího — bezplatný živý koncert skupiny Kino. Přišlo téměř deset tisíc lidí. Scéna prosycená opravdovými emocemi se podařila hned napoprvé, na první a jediný záběr.
O filmu a jeho tvůrcích
Název filmu nemá jediné vysvětlení — a zdá se, že je to záměr. Podle jedné verze je „assa” první slovo, které Noe pronesl po skončení potopy: výkřik radosti a nového začátku. Solovjev tuto verzi nikdy nepopíral — ladila s jeho zámyslem: po desetiletích strnulosti něco ožilo. Podle jiné verze slovo vzniklo přímo při natáčení: v Jaltě prý kdosi přeškrtl první a poslední písmena ve slově „Massandra” a vyšlo „assa”. Která verze je pravdivá, dnes nikdo s jistotou neřekne — i sami tvůrci filmu se ve svých vzpomínkách rozcházejí.
Stanislav Govoruchin byl v době natáčení „Assy” již uznávaným mistrem sovětského filmu. Za sebou měl snímek „Místo setkání nelze změnit” (1979) s Vladimirem Vysockým i „Deset malých černoušků” (1987). V „Asse” ztvárnil Krymova — bohatého mafiánského kmotra, antagonistu příběhu. Volba režiséra do role záporáka byla nečekaná a stala se jedním z uměleckých rozhodnutí, o kterých se mluví dodnes.
Do hlavní role — romantického Banána — Solovjev obsadil Sergeje „Afriku” Bugajeva, skutečnou legendu leningradského undergroundu: výtvarníka, performera a člena umělecké skupiny „Noví umělci” (Novyje chudožniki). Žádné herecké vzdělání neměl. Solovjev záměrně nehledal herce, ale člověka té doby.
Nechtěl jsem natáčet o rockové hudbě — chtěl jsem natáčet o době. Rock se ukázal jako jediný jazyk, jímž ta doba mluvila upřímně.
— Sergej Solovjev o záměru „Assy”„Assa” se stala první částí Solovjevovy neoficiální trilogie: následovaly „Černá růže — znak smutku, červená růže — znak lásky” (1989) a „Dům pod hvězdnou oblohou” (1991). Všechny tři filmy spojuje atmosféra zlomové doby, podobné herecké obsazení a — neměnně — hudba jako způsob, jak říkat pravdu.
