Dubna — město vědců na Volze — se stalo místem při­taž­li­vos­ti pro fyziky z vý­chod­ní­ho bloku. Čes­ko­slo­ven­ští vý­zkum­ní­ci zde pra­co­va­li bok po boku se so­vět­ský­mi kolegy na úko­lech ja­der­né fyziky. Spo­je­ný ústav ja­der­ných vý­zku­mů (SÚJV), za­lo­že­ný roku 1956, sdru­žo­val spe­ci­a­lis­ty z 18 zemí.

Čes­ko­slo­ven­sko bylo jedním z klí­čo­vých členů SÚJV: jeho vědci se účast­ni­li ex­pe­ri­men­tů na urych­lo­va­čích, pu­b­li­ko­va­li spo­leč­né články a sám ústav vy­dá­val dok­to­rá­ty uzná­va­né v Praze.

V roce 1957 byl v Řeži spuš­těn první ja­der­ný re­ak­tor Čes­ko­slo­ven­ska — po­sta­ve­ný za so­vět­ské tech­nic­ké pomoci. Re­ak­tor VVR-S se stal zá­kla­dem Ústavu ja­der­né fyziky ČSAV a dal podnět k roz­vo­ji čes­ko­slo­ven­ské­ho ja­der­né­ho pro­gra­mu.

So­vět­sko-čes­ko­slo­ven­ská spo­lu­prá­ce se roz­ši­řo­va­la i do dal­ších ob­las­tí: po­ly­me­ro­vá chemie, ge­o­che­mie, bi­o­fy­zi­ka. Spo­leč­né ex­pe­di­ce, sdí­le­né la­bo­ra­to­ře, pro­gra­my výměny as­pi­ran­tů — to vše vy­tvá­ře­lo živou tkáň vě­dec­ké spo­lu­prá­ce.