Rasul Gamzatov by se dnes dožil 100 let! Byl to ruský básník, prozaik, publicista, sovětská a ruská veřejná a politická osobnost. Jeho poezie je jedinečnou knihou moudrosti a odvahy, lásky a bolesti, modliteb a očekávání, pravdy a víry. Mnoho z Gamzatovových děl se stalo základem písní, které získaly popularitu a staly se skutečně milovanými.
Mimochodem, v 80. letech Rasul Gamzatov navštívil Československo, navštívil Ruské centrum vědy a kultury a daroval knihovně svou knihu „Můj Dagestán“ s věnováním (na obrázku). Takovou máme v knihovně raritu!
Připomeňme si dnes jméno tohoto úžasného básníka, který celý život psal pouze ve své rodné avarštině, ale jeho dílo překvapivě obsáhlo mnoho měst a zemí. A představte si, že má i básně věnované Československu. My vám dnes nabízíme jednu z nejznámějších básní Rasula Gamzatova „Jeřábi“ v češtině, v překladu Jana Pilara. Mimochodem, Jan Pilar byl český spisovatel, básník a literární kritik, který dlouhá léta stál v čele Literárních listů (dnes Literárních novin). Celkem překládal poezii ze šesti jazyků: albánštiny, němčiny, bulharštiny, ruštiny, polštiny a španělštiny. Právě díky této pozoruhodné osobnosti existují překlady děl Gamzatova do češtiny.
Rasul Gamzatov JEŘÁBY
Myslívám si, že naši džigitové,
co navždy v poli krev svou prolili,
neleží v hrobě někde na hřbitově,
leč v jeřáby se bílé změnili.
Vždyť dodnes z časů oné války kruté
k nám jejich hlasy vítr přivane.
Snad proto někdy zmocní se nás smutek,
když na nebe se mlčky díváme.
Hle, co teď vidím: nad neznámou zemí
jeřábi večer s mlhou zápolí,
táhnou v přesném útvaru seřazeni,
jak by to byli lidé na poli.
Letí a letí dlouhou cestou k cíli
a vykřikují mnoho různých jmen.
Snad proto zpěvu jeřábů těch bílých
avarský jazyk je tak podoben.
Po nebi táhnou v klínu pohromadě,
mí dávní druzi, moji krajané.
Malá mezera zbývá v jedné řadě –
třeba to místo pro mne zůstane.
Jednoho dne s jeřábím hejnem kdesi
i já popluji v mlze ztracený
a ptačím hlasem budu pod nebesy
volat vás, jež jsem nechal na zemi.