Letos uplyne 100 let od narození Rasula Gamzatova, jednoho z nejpopulárnějších sovětských spisovatelů, národního básníka Dagestánu a laureáta řady cen. Básník vytvořil téměř všechna svá díla v rodném jazyce, avarštině, přesto však byla řada jeho děl využita v citátech. Známe Gamzatovova díla v překladech Roberta Rožděstvenského, Jakova Helemského, Nauma Grebněva, Jakova Kozlovského a dalších. Do ruštiny adaptovali neobvyklý avarský veršový systém, ve kterém není téměř žádný rým, nepočítá se s důrazem, ale velkou roli hraje počet slabik. Jeho básně se perfektně zhudebňovaly. Básník hodně spolupracoval s Janem Frenkelem, Alexandrou Pachmutovovou a dalšími slavnými skladateli. Jeho básně tvořily základ písní Muslima Magomajeva, Iosifa Kobzona… Jednou z nejznámějších písní zůstává píseň „Žuravli“ (Jeřáby), k níž hudbu složil Jan Frenkel.
Vše začalo básní, kterou básník napsal v roce 1965, a původní text pro časopis „Novyj Mir“ přeložil básník a překladatel Naum Grebněv. Předpokládá se, že dílo bylo založeno na příběhu osetské rodiny Gazdanových z malé vesnice v Severní Osetii, jejíchž sedm synů zemřelo na frontě. Rodiče neunesli tíhu smutku, který na ně dolehl, a zemřeli vzápětí po synech. V roce 1963 úřady ve vesnici vztyčily obelisk, zobrazující starou ženu – matku a sedm jeřábů, kteří od ní odlétají.
Když Mark Bernes poprvé slyšel hudbu k „Jeřábům“, uronil slzu, i když nikdy nebyl sentimentální. Píseň – věnování, píseň – rekviem se však hlubokými obrazy dotkla citů interpreta i posluchače. Skladba je dodnes jednou z nejlepších sovětských vojenských písní, spolu s „Sinim platočkom“ (Modrým šátečkem), „Smugljankoj“ a „Svjaščennoj vojnoj“ (Svatou válkou)…