Od dětské obrny do onemocnění COVID-19



Jak USA a SSSR po­ra­zi­ly dět­skou obrnu a co dnes zemím brání spojit síly v boji proti COVID-19.

24. říjen je Svě­to­vým dnem dětské obrny. V po­lo­vi­ně 20. sto­le­tí se tato nemoc stala v mnoha zemích ná­rod­ní ka­ta­stro­fou. Vy­žá­da­la si tisíce životů, při­bliž­ně 40% ne­moc­ných se stalo in­va­li­dy. O tom, proč ide­o­lo­gič­tí od­půr­ci — USA a SSSR –do­ká­za­li obrnu po­ra­zit a jak se stalo, že sou­čas­ný svět není při­pra­ven na spo­lu­prá­ci v boji s pan­de­mií ko­ro­na­vi­ru, ho­vo­řil přední od­bor­ník Vě­dec­ké­ho centra epi­de­mi­o­lo­gie a mi­k­ro­bi­o­lo­gie N.F. Ga­ma­lea Fedor Li­sicyn.

— 24. říjen je Svě­to­vým dnem dětské obrny. V po­lo­vi­ně 20. sto­le­tí se vědcům SSSR a USA po­da­ři­lo tuto nej­ne­bez­peč­něj­ší nemoc spo­leč­ně po­ra­zit. Jak to do­ká­za­li? Zuřila “stu­de­ná válka”, ide­o­lo­gic­ká kon­fron­ta­ce byla v plném proudu…

— Nej­dů­le­ži­těj­ším roz­dí­lem mezi těmi roky a sou­čas­nos­tí je menší za­in­te­re­so­va­nost fi­nanč­ních kruhů. Tehdy každý vý­zkum­ník chápal, že jím udě­la­ný objev bude  uznán jako jeho vlast­ní. Všich­ny tyto lidi znali jménem. Cílem vy­ná­lez­ce nebylo udělat startup, aby ho kou­pi­la velká far­ma­ceu­tic­ká spo­leč­nost, ale získat uči­tel­ské místo na známé uni­ver­zi­tě nebo pra­co­vat na velké kli­ni­ce.

An­g­lo­sas­kým mo­de­lem vědy v tomto období byla uni­ver­zit­ní věda: vědec nutně vy­u­ču­je na vysoké škole nebo uni­ver­zi­tě. Naši lidé měli jiný cíl — získat la­bo­ra­toř nebo in­sti­tut. Ne­ho­ni­li jsme se za penězi. Tehdy nebyla ka­pi­ta­lis­tic­ká věda tak ma­te­ri­ál­ně ori­en­to­va­ná.

Každá špi­o­náž­ní mánie se za­sta­vo­va­la tam, kde se ob­je­vo­va­ly spo­leč­né práce, uzná­va­né oběma stra­na­mi. Výzkum dětské obrny „zve­řej­ni­la“ komise zří­ze­ná na popud pre­zi­den­ta Ro­o­se­vel­ta.

Nemáme po­tvr­ze­ní o tom, že Stalin a Ro­o­se­velt v Jaltě nebo Te­he­rá­nu mlu­vi­li o dětské obrně. Nějak se ale stalo, že vůdci obou zemí o těchto stu­di­ích věděli a ne­za­sa­ho­va­li do nich. Zjevně exis­to­val rozkaz ne­po­va­žo­vat to za špi­o­náž­ní ope­ra­ci.

V pří­pa­dě vi­ro­lo­gie se jed­na­lo o ne­u­vě­ři­tel­né štěstí: v So­vět­ském svazu stál u jejího vzniku Dmi­t­rij Iva­nov­skij, který ob­je­vil první virus ta­bá­ko­vé mo­zai­ky.

A před­stav­te si, že teh­dej­ší no­si­tel No­be­lo­vy ceny Wen­dell Stan­ley při­jíž­dí do So­vět­ské­ho svazu a začíná hledat ty lidi, kteří pra­co­va­li s Iva­nov­ským a — najde je! V ame­ric­kém tisku začíná po­chval­ně psát o úrovni vývoje so­vět­ské vi­ro­lo­gie. Wen­dell Stan­ley byl mužem nej­vyš­ších mo­rál­ních kvalit a svě­do­mí, vysoké úrovně spra­ve­dl­nos­ti a přes­nos­ti hod­no­ce­ní.

Si­tu­a­ce byla ne­smír­ně ob­tíž­ná, ale jakmi­le došlo na me­zi­ná­rod­ní spo­lu­prá­ci, výměnu názorů, vě­dec­kou li­te­ra­tu­ru, po­de­zře­ní kon­či­lo. To byl i případ dětské obrny, ale nejen jí. Spo­lu­prá­ce pro­bí­ha­la v 50., 60. a v 70. letech, Fran­cou­zi při­jíž­dě­li do So­vět­ské­ho svazu. Do­kon­ce je pouš­tě­li i do uza­vře­ných vě­dec­kých center.

— Rusko dnes na pozadí pan­de­mie nabízí me­zi­ná­rod­ní spo­lu­prá­ci v boji proti COVID-19. Zatím však ne­do­sta­lo žádnou od­po­věď. K čemu to může vést?

— Když v roce 1991 došlo k pádu So­vět­ské­ho svazu, začali jsme, jak se říká v hořké anekdo­tě, bu­do­vat ka­pi­ta­lis­mus, jak si ho před­sta­vo­va­la so­vět­ská pro­pa­gan­da, s jeho nejmé­ně pří­jem­ný­mi rysy. Ame­ri­ča­né naopak začali bu­do­vat so­ci­a­lis­mus, jak si to před­sta­vo­va­li ame­rič­tí so­vě­to­lo­go­vé, se všemi ne­smys­ly a omyly.

A teď tam mají náš so­vět­ský so­ci­a­lis­mus v pa­ra­no­id­ní podobě — ​​ne­přá­te­lé jsou všude, ruští vědci jsou agenty Kremlu, kteří chtějí desta­bi­li­zo­vat zá­pad­ní výzkum. Zkrát­ka, ne­vy­ža­duj­te logiku od pro­pa­gan­dy.

Ze strany vypadá si­tu­a­ce hrozně. Pan­de­mie ko­ro­na­vi­ru trvá téměř rok a ve Spo­je­ných stá­tech vláda dosud ne­zří­di­la jediné ko­or­di­nač­ní místo pro výzkum ko­ro­na­vi­ru. V Číně bylo takové místo vy­tvo­ře­no oka­mži­tě. Mají tři vak­cí­ny, které se vy­rá­bě­jí v rámci ce­lo­stát­ní­ho pro­jek­tu. Mimo tento pro­jekt exis­tu­je také ini­ci­a­ti­va sou­kro­mých čín­ských spo­leč­nos­tí, které vzá­jem­ně spo­lu­pra­cu­jí a pro­bí­há jed­not­ný pro­to­kol léčby.

— Tj. ve 20. sto­le­tí SSSR a USA do­ká­za­ly do­čas­ně za­ko­pat sekeru “stu­de­né války” kvůli boji proti dětské obrně. Dnes, ve XXI. sto­le­tí, ne­bu­de­me schop­ni najít spo­leč­ný jazyk? Je sku­teč­ně ne­mož­né na­vá­zat spo­lu­prá­ci mezi zeměmi v boji proti epi­de­mii jako v mi­nu­lém sto­le­tí?

— Lid­stvo jako celek se stalo cham­ti­věj­ším, příliš sou­stře­dě­ným na peníze. Mince je mě­řít­kem všeho, pře­de­vším úspě­chu. Vý­sled­kem je, že ja­ká­ko­li udá­lost — požár v Aus­trá­lii, epi­de­mie ko­ro­na­vi­ru nebo ne­do­sta­tek ryb v oceánu — vede k otázce: „Co z toho mohu získat?“ Dnes je nutné roz­dě­lit pro­blémy na ty, které je třeba vy­ře­šit, abychom pře­ži­li, a na pro­blémy, na kte­rých lze vy­dě­lat. Nyní takové roz­dě­le­ní ne­e­xis­tu­je.

Be­se­do­val: Oleg Osipov

Foto: star­ci­ty.ru