17. dubna se v Ruském domě v Praze uskutečnila projekce kultovního sovětského filmu „Assa” režiséra Sergeje Solovějeva. Akce byla věnována 90. výročí narození herce, režiséra a scenáristy Stanislava Govorukhina, který ve snímku ztvárnil jednu z hlavních rolí.
„Assa” byla natočena v Jaltě za pouhé dva a půl měsíce — pro poměry tehdejší sovětské filmové výroby téměř rekordní tempo. Přesto se film dostal na plátna kin až po roce a půl: cenzura otálela s povolením, neboť tušila, že jde o něco, co nelze zařadit do obvyklých škatulek. Diváci se nicméně dočkali — a film ocenili. Čtenáři časopisu „Sovetskij ekran” zvolili „Assu” jedním z nejlepších filmů roku 1988.
Snímek měl vše potřebné k tomu, aby se stal legendou: příběh rezonující s dobou, ostré dialogy rozepsané na citáty, skvělé herecké obsazení a — ruský rock. Právě díky „Assě” se ruský rock dostal z bytových koncertů do velkého kina a k masovému publiku.
Zvláštní kapitolou je závěrečná scéna s písní „Přeměny” Viktora Coie. Natáčení probíhalo v moskevském Centrálním parku kultury a oddechu pojmenovaném po Gorkém. Komparzistům místo honoráře nabídli něco cennějšího — bezplatný živý koncert skupiny Kino. Přišlo téměř deset tisíc lidí. Scéna naplněná skutečnými emocemi vznikla na první a jediný záběr.
O filmu a jeho tvůrcích
Název filmu nemá jediné vysvětlení — a zdá se, že záměrně. Podle jedné verze je „assa” první slovo, které Noe pronesl po Velké povodni: výkřik radosti a nového začátku. Solovjev tuto verzi nevyvracel — ladila s jeho záměrem: po desetiletích stagnace něco oživlo. Podle jiné verze slovo vzniklo přímo při natáčení: v Jaltě jednou přeškrtli první a poslední písmena slova „Massandra” a dostali „assu”. Která verze je pravdivá, není jasné. Tvůrci filmu se ve svých výpovědích dodnes rozcházejí.
Stanislav Govorukhin byl v době natáčení „Assy” již uznávaným mistrem sovětského filmu. Za sebou měl snímek „Místo setkání nelze změnit” (1979) s Vysockým a „Deset malých černoušků” (1987). V „Assě” ztvárnil Krymova — mafiánského bosse a záporáka příběhu. Výběr slavného režiséra na roli padoucha byl neobvyklý a diskutuje se o něm dodnes.
Hlavního hrdinu — romantického Banána — zahrál Sergej „Afrika” Bugajev, skutečná legenda leningradského undergroundu: výtvarník, performer, člen umělecké skupiny „Noví umělci”. Žádné herecké vzdělání neměl. Solovjev záměrně hledal ne herce, ale člověka doby.
Nechtěl jsem točit o rockové hudbě — chtěl jsem točit o čase. Rock se ukázal jako jediný jazyk, kterým ta doba mluvila upřímně.
— Sergej Solovjev o záměru „Assy”„Assa” se stala první částí Solovjevovy neoficiální trilogie: následovaly „Černá růže — symbol smutku, červená růže — symbol lásky” (1989) a „Dům pod hvězdnou oblohou” (1991). Všechny tři filmy spojuje atmosféra zlomové doby, herecké obsazení a — vždy — hudba jako způsob, jak říkat pravdu.
