Marina Cvetaeva v Praze: čtyři roky, které změnily poezii
Od roku 1922 do roku 1925 žila Marina Cvetaeva v Čechách. Tato léta se stala jedním z nejplodnějších období jejího života: zde vznikly „Poéma hory”, „Poéma konce”, „Krysař” — mistrovská díla, která se čtou po celém světě dodnes. Praha vstoupila do jejích básní navždy.
České roky
Cvetaeva přijela za manželem Sergejem Efronem, studentem Karlovy univerzity, v srpnu 1922. Rodina žila na předměstích Prahy — v Mokropsech a Všenorách, kde česká vláda poskytovala bydlení ruským emigrantům v rámci „Ruské akce”.
Pražská příroda, emigrantské prostředí, ostré vědomí bezdomoví — to vše živilo její poezii. „Poéma hory” a „Poéma konce” jsou lyrické tragédie o lásce a loučení, jejichž děj se odehrává na pražských kopcích.
Praha v jejích básních
Obrazy Prahy jsou rozesety po jejích českých básních: Hradčany, Karlův most, pražské kopce. Město jí dalo svobodu tvorby, kterou neměla v sovětském Rusku, a zároveň — hořkost emigrantského bytí.
V roce 1925 Cvetaeva odjela do Paříže. V roce 1939 se vrátila do SSSR za manželem a dcerou. Její tragický konec — evakuace, osamělost, Jelabuga — je znám. Ale pražské roky zůstávají dobou jejího nejvyššího tvůrčího vzletu.
