„Jak se může vyjádřit srdce …“.

Mezi nízkými kopci středního Ruska, 450 km. na jihozápad od Moskvy, 30 km od regionálního centra – města Brjansk se ztrácí mezi širokými loukami, nekonečnými poli a hustými lesy starobylá vesnice Ovstug, rodiště Fjodora Ivanoviče Tjutčeva,

Mezi těmito prostorami, pod tímto nebem pramení talent básníka-lyrika, filozofa, diplomata a vlastence.

Ovstugský dům Tjutčevových byl známý svou pohostinností a vlídností. Rodiče: Ivan Nikolajevič a Jekatěrina Lvovna – patřili ke vzdělaným šlechticům ze střední třídy, kteří se snažili udržovat a posilovat patriarchální styky s rolníky.

Tjutčevovi datovali svůj rod od 14. století, od statečného muže Zacharyje Tjutčeva – vyslance moskevského knížete Dmitrije Donského ve Zlaté hordě.

Erb rodu lze „rozluštit“ u každé položky: brnění – ochrana slabých, odvaha, čest; mřížka hledí – staré ušlechtilé kořeny; koruna – moc a sláva; listy vinné révy – symbol plodnosti a duchovního života; modrý štít –  vznešenost citů; roh -moc, síla; červený štít – odvaha,, nebojácnost; žezlo – dlouhověkost a vytrvalost; křídla – vítězství, nadřazenost, svoboda; lev – symbol odvahy, vojenského vítězství, pevnosti, ochrany; tráva – symbol jednoty s národem.

Fjodor, druhý syn v rodině, se narodil 5. prosince 1803 a první roky svého života strávil v Ovstugu. Hubené, citlivé dítě zdědilo po rodičích klidnost, vlídnost a zvídavost. Svět kolem dával pocit tepla, spolehlivosti, bezpečí, stálosti, vzbuzoval obdiv, nadšení a inspiraci.

Rodinné hnízdo se stalo kolébkou básnického talentu Fjodora Tjutčeva. Zde se začal zajímat o poezii, zde ho učitel S.E.Raič učil první lekce veršování, zde se formovala citlivost, postřeh, emocionální nadšení a obdiv k mnohostranné kráse přírody.

Později bude následovat přesun do Moskvy, studium na univerzitě na katedře literatury, brilantně složené zkoušky ve věku 18 let a zápis do služby v Collegium zahraničních věcí Ruska.

Začínající diplomat Fjodor Tjutčev opouští svou vlast v roce 1822.

A pak tu byla Evropa, která přinesla uznání – Bavorsko, Itálie, Francie, Rakousko, Švýcarsko, Česká republika, Řecko …

Kaleidoskop dojmů, účast na přednáškách na předních evropských univerzitách, setkání s talentovanými lidmi, střídající se krásné krajiny – to vše ovlivnilo formování Tjutčevova jedinečného talentu: básníka – lyrika, filozofa, diplomata a vlastence. Nikdy neztratil styky s Ruskem. Díla Puškina a Žukovského pro něj byla vždy velmi významná.

Básně Fjodora Ivanoviče ohromovaly jeho současníky svou upřímností, důvěrou, emocionalitou a aforistickým lakonicismem. Prolínaly se v nich filozofické úvahy, obdiv ke kráse přírody, politická prozření a vyznání lásky.

Múzy, které inspirovaly Tjutčeva k vytvoření poetických mistrovských děl, byly uznávané krásky Bavorska: Amalia Lerchenfeld, Eleanor Botmer, Ernestine Pfeffel.

Ale jak nutný byl pro Tjutčeva – vlastence návrat do své vlasti, tak nevyhnutelné pro něho bylo i setkání s ruskou ženou, jeho ruskou láskou – Jelenou Denisievovou.

Fjodor Ivanovič strávil více než 20 let v diplomatických službách v zahraničí a vrátil se do své vlasti jako zralý básník. Uvítal ho byrokratický Petrohrad, patriarchální Moskva a samozřejmě rodinné panství – Ovstug. Příroda rodného kraje přinášela potěšení, obdiv a dobíjela ho životní energií. Její krása od útlého věku vstoupila do básníkova srdce z polí a lesů, obklopujících milý Ovstug, z tichých luk poblíž Desnian, nekonečně modré oblohy rodné země.

Manželka básníka Ernestina v dopise svému bratrovi ze dne 6. února 1867 píše: „… můj manžel už nemůže žít mimo Rusko … Ani nevím, jestli někdy bude souhlasit s alespoň krátkým výletem do zahraničí, natolik je pro něj bolestná vzpomínka na jeho poslední pobyt mimo Rusko, tak silný byl tehdy jeho stesk po domově, tak ho zatěžovalo vědomí jeho izolace od ní.“

Naposledy F.I. Tjutčev navštívil Ovstug v roce 1871, kdy jeho dcera Marie otevřela ve vesnici největší školu v okrese pro rolnické děti.

A pak přijdou hořké ztráty, ztráty nejbližších a příbuzných, zhoršení nemocí, Carské Selo. Poezie byla s Tjutčevem až do posledních dnů.

Básník odejde ze života a rodinný statek se začíná rozpadat, pomalu mizí. Dům  chátrá a do roku 1914 je rozebrán na cihly. Panský park je zarostlý, připomíná kus lesa a nacisté ho v roce 1942 vykácí. Tehdy byl též vyhozen do vzduchu Ovstugovský chrám, postavený jeho dědečkem, kde byl v roce 1803 Tjutčev pokřtěn. Jako zázrakem přežila budova školy Marie Fjodorovny Tjutčevové, ve které bylo v lednu 1957 vytvořeno „Muzeum- místnost F. I. Tjutčeva“.

Obnovení starého panství, svatých Tjutčevských míst Ovstugu je neoddělitelně spojeno se jménem učitele, básníka, pedagoga a vlastence Vladimíra Daniloviče Gamolina. Z velké části díky jeho vytrvalosti začaly práce na obnově starého panství.

Muzeum – rezervace „Ovstug“ dnes – to jsou zrestaurované muzejní objekty: dům básníka, panský park, chrám Nejsvětější Bohorodičky, škola Marie Birilevové, farnost a celé okolí, jež si zachovává kouzlo, tu čarovnou magii místa, které probudilo a vyvolalo poetický dar génia … Jako tenké pavučinky se rozbíhají z parku po vesnici stezky a cestičky, které pamatují Tjutčevovy procházky. Když se jim svěříte, můžete podniknout skutečnou cestu časem a prostorem, osobně se podívat na krásu míst, která básníka inspirovala k vytvoření lyrických mistrovských děl.

Tento článek je dostupný v: Russian