Autoři

se na­ro­dil 27. lis­to­pa­du 1966 v Alma-Atě.  Když mu byly 4 roky, pře­stě­ho­val se do Ruska a po krizi v roce 1998 začal žít v Praze.  Právě zde začal psát své po­víd­ky o «ože­ha­vých pro­blé­mech», které se líbily i mužům, i ženám, pro­to­že autor je mi­s­trem vy­prá­vě­ní a jeho po­víd­ky jsou velmi ob­lí­be­né jak v Rusku, tak i mezi rusky ho­vo­ří­cí­mi čte­ná­ři v ČR, kde autor žije.

První kniha «Sex, trava, viagra» byla vydána v roce 2015. V roce 2018 jeho knihu «Šestoj angel. Poljot k mečtě. Ispol­ně­nie že­la­nij» vydalo na­kla­da­tel­ství Bom­bo­ra a rovněž vyšly knihy «Kak najti žen­šči­nu svojej mečty i čto potom s etoj stěr­voj dělať?», «Ot­cov­skij in­stinkt ili kak my dětěj dělali» aj.  Za 5 let se čte­ná­ři mohli se­zná­mit s 20 jeho kni­ha­mi.

Po na­ro­ze­ní syna a dcery (dvoj­ča­ta) Vadim napsal a vydal krás­nou knihu po­há­dek «Dvoj­ča­ta». Po­hád­ky o dvoj­ča­tech Ale a Saše, kteří od prv­ních dnů svého života od­ha­lu­jí po­di­vu­hod­ný, kou­zel­ný, plný lásky okolní svět. Kniha vyšla v roce 2018 v na­kla­da­tel­ství «U Ni­kit­skich vorot» s kou­zel­ný­mi ilu­stra­ce­mi I. Gluš­čen­ko­vé.

Vadim Fj­o­do­rov je vše­stran­nou osob­nos­tí. Je též fi­nanč­ním po­rad­cem v ob­las­ti ne­mo­vi­tos­tí v ČR.  Zku­še­nos­ti, které v této ob­las­ti získal, využil, a v roce 2019 vyšla jeho nová kniha «Za­pis­ky riel­to­ra».  V roce 2020 Vadim vydal horor «Takoje vremja», jehož pre­zen­ta­ce pro­běh­la v Ruském stře­dis­ku vědy a kul­tu­ry v Praze.

Vadim Fj­o­do­rov je od roku 2017 členem Svazu spi­so­va­te­lů ČR, od roku 2018 členem Ná­rod­ní aso­ci­a­ce dra­ma­tur­gů. Je ženat, má pět dětí.

se na­ro­di­la 16. června 1985 v Li­pec­ku. V roce 2008 vy­stu­do­va­la žur­na­lis­ti­ku na Vo­ro­něž­ské státní uni­ver­zi­tě.

Umě­lec­kou dráhu za­há­ji­la ve 12 letech, když začala psát krátké po­hád­ky. Po uply­nu­tí dvou let již byla ex­ter­ní ko­re­spon­dent­kou dět­ských novin «Zo­lotoj klju­čik». Nyní zde působí jako no­vi­nář­ka.

V roce 2009 se stala lau­re­át­kou ceny A. Ver­mi­še­va za nej­lep­ší pu­b­li­cis­tic­ké práce v rámci spe­ci­ál­ní­ho pro­jek­tu za sérii po­há­dek o or­ga­ni­za­ci stra­vo­vá­ní ve ško­lách Li­pec­ka.

Po na­ro­ze­ní dcery Xénie mladá ma­min­ka začala psát knihy. «Mečtaj, Marsel, mečtaj» byla de­but­ní knihou, jež byla vydána v roce 2015 a zví­tě­zi­la na Me­zi­ná­rod­ní sou­tě­ži P. Jer­šo­va v no­mi­na­ci «Od po­tom­ků Jer­šo­va» a zís­ka­la «Stří­br­né­ho vi­tja­za» Me­zi­ná­rod­ní­ho slo­van­ské­ho li­te­rár­ní­ho fóra «Zo­lotoj viťjaz».

V roce 2016 Aljona zís­ka­la ob­last­ní li­te­rár­ní cenu J. Za­mja­ti­na.  Ve stej­ném roce se dílo Aljony Kašury a M. Cu­ri­ko­va «Straš­nyj žuk, dobryj žuk» umís­ti­lo v short listě no­mi­na­cí «Rod­na­ja pri­ro­da» VII. sezony kaž­do­roč­ní vše­rus­ké li­te­rár­ní sou­tě­že «Novaja dět­s­ka­ja kniga».  Aljona se zú­čast­ni­la Me­zi­ná­rod­ní­ho fóra mla­dých spi­so­va­te­lů a bás­ní­ků Ruska, zemí SNS a za­hra­ni­čí, pobírá sti­pen­di­um Mi­nis­ter­stva kul­tu­ry. Hlav­ní­mi jejími in­spi­rá­to­ry jsou manžel Oleg a tři děti- Xénie, Ni­ko­laj a Marie.

Tamara Mi­che­je­vo­vá

se na­ro­di­la v roce 1979 v ural­ském městě Usť-Katave.  Vy­stu­do­va­la Li­te­rár­ní in­sti­tut M. Gor­ké­ho. Je lau­re­át­kou (2. místo) li­te­rár­ní sou­tě­že umě­lec­ké tvorby pro mládež S. Mi­chal­ko­va (or­ga­ni­zá­tor – Ruský fond kul­tu­ry) za ru­ko­pis sbor­ní­ku po­ví­dek «Jur­ki­ny bu­me­ran­gi» (2008). Porota zdů­raz­ni­la, že Mi­che­je­vo­vá byla nejmlad­ší a nej­ta­len­to­va­něj­ší au­tor­kou. Cenu ob­dr­že­la z rukou kla­si­ka dětské li­te­ra­tu­ry S. Mi­chal­ko­va. V roce 2012 se za knihu «Ljo­gki­je gory» stala lau­re­át­kou ceny P. Ba­že­no­va a kniha «Asino leto» zís­ka­la cenu «Za­vět­na­ja mečta».

Její po­víd­ky jsou lehké a pou­ta­vé.  Stačí jí jen ně­ko­lik přes­ných frází, aby vy­tvo­ři­la po­zna­tel­ný obraz.  Malá, ale tak od­váž­ná Asja («Asino leto»), na své roky vy­spě­lá žákyně první třídy Dina («Ljo­gki­je gory»), bou­ří­cí se Jana («Janka»), trochu zra­ni­tel­ný Serjo­ža («Děti děl­fi­nov»), dů­vě­ři­vý a ote­vře­ný chla­pec s pře­zdív­kou Ka­ban­čik («Doplyť do grota»)  . . .  Na­to­lik různé hrdiny však jedno spo­ju­je. Ještě jim není ani 16 let.  V každém z nich čtenář – vrs­tev­ník po­zná­vá sebe a své přá­te­le.

Tamara Mi­che­je­vo­vá je člen­kou Sdru­že­ní dět­ských spi­so­va­te­lů Uralu, je člen­kou poroty Me­zi­ná­rod­ní dětské ceny V. Kra­pi­vi­na.

se na­ro­di­la v roce 1981 v Ižev­sku. V roce 2004 s vy­zna­me­ná­ním ukon­či­la Pe­t­ro­hrad­skou pe­da­go­gic­kou colle­ge č.7 a začala stu­do­vat ve druhém roč­ní­ků Ruské státní pe­da­go­gic­ké uni­ver­zi­ty A. Ger­ce­na, kterou ukon­či­la v roce 2009 jako magis­t­ra v ob­las­ti pe­da­go­gi­ky.

Psát začala ještě v dět­ství.  Její první pu­b­li­ka­cí byl v roce 2006 úryvek po­hád­ky «Me­t­rol­cy» v ča­so­pi­se «Av­to­bus». První kniha s názvem «Me­t­rol­cy. Priklu­če­ni­ja Juňki« vyšla v roce 2010 v na­kla­da­tel­ství »Nasťa i Nikita«. Ve stej­ném roce vyšlo po­kra­čo­vá­ní »Me­t­rol­cy. Voz­vra­š­če­ni­je Juňki«. V roce 2015 na­kla­da­tel­ství »Akvi­le­gi­ja-M« vydalo její po­hád­ko­vou novelu »Pu­gov­ka na trave« a v roce 2017 knihu «Tro­po­brod, Ryžik i drugie«.

Její tvorba byla pu­b­li­ko­vá­na i v ča­so­pi­sech «Li­tě­ra­tu­ra», «Mir fan­tas­ti­ki», «Žol­ta­ja guse­ni­ca» aj., ve sbor­ní­ku «Kak cho­ro­šo uměť pisať» podle vý­sled­ků fes­ti­va­lu «Mo­lo­dy­je pi­sa­tě­li vokrug Dět­gi­za».

V roce 2010 se kniha Aga­po­vo­vé «Skol­zja­š­či­je po pro­vo­dam» do­sta­la do short listu 1. li­te­rár­ní sou­tě­že «Novaja dět­s­ka­ja kniga», kterou or­ga­ni­zu­je na­kla­da­tel­ství dětské li­te­ra­tu­ry «Rosmen», v no­mi­na­ci Dětská tvorba a verše.  Ve stej­ném roce její po­víd­ka «Po most­kam čerez more» zís­ka­la diplom li­te­rár­ně-pe­da­go­gic­ké sou­tě­že «Dob­ra­ja Lira».

V roce 2013 po­hád­ko­vá novela «Me­t­rol­cy» ob­sa­di­la 1. místo v ne­zá­vis­lé knižní sou­tě­ži «Kniga goda: vy­bi­ra­jut děti».  Kniha zís­ka­la ofi­ci­ál­ní právo po­u­ží­vat znak vítěze sou­tě­že «Nej­lep­ší kniha 2013: volba dětí» při jejím opa­ko­va­ném vydání.

V roce 2015 zís­ka­la diplom fi­na­list­ky Me­zi­ná­rod­ní dětské li­te­rár­ní ceny V. Kra­pi­vi­na za po­víd­ku «Puť tro­po­bro­da», v roce 2018 diplom fi­na­list­ky stejné sou­tě­že za po­víd­ku «Moja ně­voz­mož­na­ja mama».

V roce 2014 se Marie Aga­po­vo­vá stala člen­kou Svazu spi­so­va­te­lů Pe­t­ro­hra­du (od r.1991 po­kra­čo­va­tel Svazu spi­so­va­te­lů SSSR). V roce 2015 or­ga­ni­zo­va­la svoji per­so­nál­ní vý­sta­vu fo­to­gra­fií «Dět­ski­je pi­sa­tě­li – něm­no­go děti» na Týdnu dětské knihy v Knihov­ně ro­din­né­ho čtení v Sos­no­vém Boru.

Žije v Sos­no­vém Boru (Le­nin­grad­ská oblast).