Velvyslankyně Anna Ponomarevová: o navazování vztahů s Prahou je zatím brzy mluvit

— Česká média při­ja­la vaše jme­no­vá­ní s jistou zvě­da­vos­tí a zčásti i s oba­va­mi. Vztahy mezi Českem a Ruskem byly v po­sled­ních letech velmi na­pja­té. Na ruském se­zna­mu ne­přá­tel­ských zemí se Česko ob­je­vi­lo hned po USA. Zna­me­ná to všech­no, že vztahy Ruska a Česka do­sáh­ly nej­niž­ší­ho bodu?

— Zdra­vím vaše čte­ná­ře a od­bě­ra­te­le a chtěla bych pře­de­vším po­dě­ko­vat za tuto mož­nost od­po­vě­dět na vaše otázky. Do České re­pub­li­ky jsem sku­teč­ně při­je­la v době, která pro dvou­stran­né vztahy není nej­jed­no­duš­ší, což je do značné míry dáno slo­ži­tým me­zi­ná­rod­ním kon­tex­tem. Musím však říci, že Česko se bo­hu­žel už v roce 2021 ocitlo spolu s USA na se­zna­mu dvou států, které vůči Ruské fe­de­ra­ci a jejím ob­ča­nům pod­ni­ka­jí ne­přá­tel­ské kroky — což byl vý­sle­dek před­cho­zí pro­ti­rus­ké kam­pa­ně, kterou ofi­ci­ál­ní Praha vedla ně­ko­lik let před­tím.

Linie, kterou si česká strana zvo­li­la, za­hr­no­va­la i bez­dů­vod­né vízové re­strik­ce vůči pra­cov­ní­kům rus­ké­ho vel­vy­sla­nec­tví v Česku a ruským no­vi­ná­řům, i pro autory záměru ostud­né od­stra­ně­ní po­mní­ku mar­šá­la So­vět­ské­ho svazu, osvo­bo­di­te­le české me­t­ro­po­le Ivana Stě­pa­no­vi­če Koněva v roce 2020, i ode­brá­ní akre­di­ta­ce uči­te­lům střed­ní školy při ruském vel­vy­sla­nec­tví v Praze, které vedlo k jejímu fak­tic­ké­mu uza­vře­ní, a celou řadu dal­ších kroků, které neměly žádné opod­stat­ně­ní, jež by vy­plý­va­lo z ně­ja­kých pro­blé­mů v dvou­stran­ných vzta­zích. Byla to vědomá volba české strany.

Po vr­bě­tic­ké pro­vo­ka­ci v roce 2021 (kdy se v Praze roz­hod­li ob­vi­nit Rusko z účasti na vý­bu­ších v čes­kých mu­nič­ních skla­dech, k nimž došlo v roce 2014) se česká strana de­fi­ni­tiv­ně vydala cestou es­ka­la­ce a pro­hlu­bo­vá­ní ne­ga­tiv v rusko-čes­kých vzta­zích. Ná­sle­do­va­lo hro­mad­né vy­hoš­ťo­vá­ní di­plo­ma­tů, poté ome­ze­ní počtu pra­cov­ní­ků ruské di­plo­ma­tic­ké mise na mi­ni­mál­ní možnou úroveň a poté ofen­zi­va čes­kých úřadů v otáz­kách rus­kých ne­mo­vi­tos­tí. Přitom poté, co Praha cy­nic­ky pře­sta­la uzná­vat di­plo­ma­tic­ký status našich ob­jek­tů v Česku kvůli „ne­pří­tom­nos­ti di­plo­ma­tů v nich“ (které před­tím sama vy­hos­ti­la nebo při­mě­la k od­jez­du), bylo za­há­je­no správ­ní a soudní řízení s je­di­ným cílem — přimět Ruskou fe­de­ra­ci jako vlast­ní­ka ob­jek­tů a v mnoha pří­pa­dech i po­zem­ků, aby co nej­ví­ce za­pla­ti­la. Nu což, cíl je to „ušlech­ti­lý“, to se musí nechat.

Všech­ny tyto kroky při­ro­ze­ně vy­vo­la­ly od­vet­ná opat­ře­ní z ruské strany. A kam jsme nyní do­spě­li? Ke vzá­jem­né­mu vy­tvá­ře­ní čet­ných pře­ká­žek pro práci vel­vy­sla­nec­tví v Praze a v Moskvě, k ja­kým­si ab­surd­ním ome­ze­ním pohybu di­plo­ma­tů, což samo o sobě od­po­ru­je pod­sta­tě naší pro­fe­se, k ne­mož­nos­ti pro­jed­ná­vat na­lé­ha­vé otázky v nor­mál­ním dvou­stran­ném režimu.

Po únoru 2022 jsme v sou­vis­los­ti se za­há­je­ním ruské spe­ci­ál­ní vo­jen­ské ope­ra­ce za de­mi­li­ta­ri­za­ci a dena­ci­fi­ka­ci Ukra­ji­ny po­zo­ro­va­li v českém po­li­tic­kém a in­for­mač­ním pro­sto­ru pouze nárůst za­sle­pe­né ru­so­fo­bie, roz­d­mý­chá­va­né pri­mi­tiv­ní­mi pro­pa­gan­dis­tic­ký­mi me­to­da­mi.

To vše je mimo jiné dů­sled­kem toho, když se místo po sta­le­tí utvá­ře­ných a do­dr­žo­va­ných prin­ci­pů me­zi­ná­rod­ní­ho práva, uni­ver­zál­ních norem jed­ná­ní s part­ne­ry a tradic spo­lu­prá­ce, za­lo­že­ných na his­to­ric­ké zku­še­nos­ti, na zku­še­nos­ti me­zi­lid­ské­ho styku, kul­tur­ní blíz­kos­ti a vzá­jem­ném du­chov­ním obo­ha­co­vá­ní národů, vnu­cu­jí jakási „pra­vi­dla“ za­lo­že­ná na pseu­do­his­to­ric­kých bá­dá­ních a ja­kých­si „spo­leč­ných hod­no­tách“. Všech­no se obrací vzhůru nohama.

— Při­vez­la jste do Prahy nějaké nové, kon­krét­ní myš­len­ky a návrhy na zlep­še­ní vztahů mezi našimi zeměmi, je k tomu nyní vůbec pří­le­ži­tost? Česká vláda v čele s pre­mi­é­rem An­dre­jem Ba­bi­šem de­kla­ru­je pri­o­ri­tu zájmů země před zájmy Ukra­ji­ny — na rozdíl od před­cho­zí­ho ka­bi­ne­tu pre­mi­é­ra Petra Fialy. Je tento obrat patrný v praxi?

— V ny­něj­ší me­zi­ná­rod­ní si­tu­a­ci a, jak jste správ­ně po­zna­me­nal, v pod­mín­kách prak­tic­ky nej­niž­ší­ho bodu rusko-čes­kých vztahů si lze jen těžko před­sta­vit nějaké prů­lo­mo­vé a nové myš­len­ky v dvou­stran­ných zá­le­ži­tos­tech. Rusko vždy zů­stá­va­lo ote­vře­né di­a­lo­gu a spo­lu­prá­ci s part­ne­ry, včetně čes­kých, v té míře, v jaké jsou k tomu při­pra­ve­ni. Tato si­tu­a­ce, řekla bych, trvá i dnes. Ano, za­zna­me­ná­vá­me, že sou­čas­ná vláda České re­pub­li­ky zmír­ni­la pro­ti­rus­kou ré­to­ri­ku.

Je však lo­gic­ké před­po­klá­dat, že dokud české pod­ni­ky vo­jen­sko-prů­mys­lo­vé­ho kom­ple­xu ak­tiv­ně pra­cu­jí na pod­po­ře ky­jev­ské­ho režimu a tím se po­dí­le­jí na za­bí­je­ní občanů naší země, zlep­še­ní vztahů je sotva možné. Česko se, jak známo, stalo ini­ci­á­to­rem tak­zva­né mu­nič­ní ini­ci­a­ti­vy — nákupu munice pro po­tře­by ukra­jin­ských oz­bro­je­ných sil a jejího ode­sí­lá­ní na Ukra­ji­nu. Ofi­ci­ál­ní před­sta­vi­te­lé v Praze přitom pro­hla­šu­jí, že s Ruskem nejsou v kon­flik­tu.

K čemu pak všech­no to pro­ti­rus­ké úsilí? Česko pro­hla­šu­je, že bude Ukra­ji­nu pod­po­ro­vat tak dlouho, jak bude třeba. Zdálo by se — proč? Vždyť české vedení jed­no­znač­ně vy­stu­pu­je proti válce a žádá její ukon­če­ní. Jenže v kon­cep­ci za­hra­nič­ní po­li­ti­ky Česka je za­psá­no přímo a jasně: „Česko se na­chá­zí v re­gi­o­nu, který se ne­jed­nou stal cílem im­pe­ri­ál­ní po­li­ti­ky Ruska. Proto je naším exis­tenč­ním zájmem za­jis­tit, aby jeho agrese proti Ukra­ji­ně ne­u­spě­la,“ a rovněž za­jis­tit „účinné od­stra­še­ní Ruska, aby ne­moh­lo usku­teč­nit jiné plány na ja­kou­ko­li další agresi“.

Na zá­kla­dě jakých stra­šá­ků se takové pasáže píší? Ev­ro­pa­né zřejmě chtěli Rusko izo­lo­vat na­to­lik, že se sami na­pros­to izo­lo­va­li — do­slo­va: nic nečtou, ne­sle­du­jí a nesly­ší kromě pře­vlá­da­jí­cí­ho pro­ti­rus­ké­ho ma­in­stre­a­mu. V pod­mín­kách takové in­for­mač­ní blo­ká­dy je v zásadě snadné oby­va­tel­stvo za­stra­šo­vat, nic nového pod slun­cem. Otázka zní — proč?

Na tomto pozadí, opa­ku­ji, je plá­no­vat ja­ké­ko­li ob­no­ve­ní dob­rých vztahů velmi ob­tíž­né. Kdysi bývalý mi­nis­tr za­hra­ni­čí Česka, kníže z rodu Sch­war­zenber­gů Karel Sch­war­zenberg, při­rov­ná­val vztahy mezi zeměmi ke vzta­hům mezi lidmi, v nichž fi­gu­ru­jí pojmy jako láska, ne­ná­vist, křivda, žár­li­vost a další, a ty do té či oné míry určují jed­ná­ní lidí i po­li­ti­ků. Je v tom kus pravdy — v dvou­stran­ných vzta­zích občas vzni­ka­jí zby­teč­né křivdy, ne­do­ře­če­nos­ti a ne­do­ro­zu­mě­ní, které pra­me­ní hlavně z ne­do­stat­ku in­for­ma­cí nebo z ne­o­cho­ty, z těch či oněch důvodů, je vnímat. Di­plo­ma­cie je tu právě proto, aby hle­da­la cesty k řešení i takto ne­snad­ných úkolů a pra­co­va­la na sbli­žo­vá­ní po­sto­jů.

Pokud jde o možné ob­las­ti ob­no­ve­ní spo­lu­prá­ce Ruska s Českem v bu­douc­nu, je to bez­po­chy­by kul­tu­ra, utvá­ře­ní při­ro­ze­né­ho me­zi­lid­ské­ho styku, a sem patří i obnova nor­mál­ní vízové po­li­ti­ky, mlá­dež­nic­kých a vzdě­lá­va­cích výměn — a to ne proto, aby se na vlast­ních vy­so­kých ško­lách vy­cho­vá­va­la pátá kolona k roz­vrá­ce­ní po­li­tic­ké­ho sys­té­mu v jiném státě, jak to dnes ve vztahu k Rusku de­kla­ru­jí ně­kte­ří vysoce po­sta­ve­ní čeští ofi­ci­ál­ní před­sta­vi­te­lé, ale za účelem upev­ně­ní vzá­jem­né­ho po­ro­zu­mě­ní mezi lidmi a vy­mý­ce­ní pro­je­vů ne­ná­vis­ti. Jsem pře­svěd­če­na, že i v české spo­leč­nos­ti taková spo­le­čen­ská po­ptáv­ka exis­tu­je.

Vím, že v této zemi jsou lidé, včetně po­li­ti­ků, kteří sdí­le­jí kon­struk­tiv­ní po­sto­je a jsou na­klo­ně­ni ob­no­ve­ní kon­tak­tů a spo­lu­prá­ce s Ruskem, každý ve své ob­las­ti, až to bude možné. Jsou i tací, kteří se ani dnes nebojí ote­vře­ně udr­žo­vat styky s Ruskem, na­vště­vu­jí naši zemi, a do­kon­ce se k nám stě­hu­jí na­tr­va­lo. Svědčí to o ne­spor­né při­taž­li­vos­ti Ruska pro mnohé a mnohé Ev­ro­pa­ny, ať se jim snaží vští­pit opak se­be­víc.

— Česko, stejně jako Polsko, se po­hor­ši­lo nad he­ro­i­za­cí na­cis­tů na Ukra­ji­ně. Ne­pře­kva­pu­je vás, že k tomu došlo po nejmé­ně 12 letech takové he­ro­i­za­ce? Vlády ev­rop­ských zemí před tím vždy za­ví­ra­ly oči a va­ro­vá­ní Ruska ozna­čo­va­ly za lži a pro­pa­gan­du.

— Češi nám, Rusům, byli vždy blízcí tím, jak se sta­vě­li k pa­mát­ce pad­lých ru­do­ar­měj­ců, kteří v roce 1945 osvo­bo­di­li Čes­ko­slo­ven­sko od na­cis­mu. Na české půdě po­lo­ži­lo život 140 tisíc našich vojáků. Cel­ko­vě tento vztah pře­tr­vá­vá i dnes. Pří­pa­dy van­da­lis­mu, i za sho­ví­va­vos­ti úřadů, se vy­sky­tu­jí, ale jsou vzácné. Občané Česka se o hroby so­vět­ských vojáků na území své země sta­ra­jí s péčí, za což jsme jim upřím­ně vděčni a ta­ko­vé­ho po­zor­né­ho pří­stu­pu si velmi vážíme. Jen to po­tvr­zu­je blíz­kost našich národů a spo­leč­né křes­ťan­ské hod­no­ty, které sdí­lí­me.

Na tomto pozadí ně­kte­ří čeští ofi­ci­ál­ní před­sta­vi­te­lé sku­teč­ně vy­já­d­ři­li po­hor­še­ní v sou­vis­los­ti s ne­dáv­ný­mi křikla­vý­mi pří­pa­dy he­ro­i­za­ce na­cis­tic­kých při­slu­ho­va­čů na Ukra­ji­ně. Bo­hu­žel to však nemělo vý­raz­ný cha­rak­ter jed­no­my­sl­né­ho od­sou­ze­ní po­dob­ných kroků ky­jev­ské­ho režimu na ofi­ci­ál­ní úrovni. Přitom, jak známo, Čes­ko­slo­ven­sko mělo ještě dlouho po skon­če­ní druhé svě­to­vé války co do činění s ban­de­rov­ský­mi zlo­čin­ci na svém území, s nimiž bylo nuceno bo­jo­vat se zbraní v ruce.

Zdá se, že ofi­ci­ál­ní úřady v Česku na tra­gic­ké lekce his­to­rie do značné míry sku­teč­ně za­po­mí­na­jí. Česko mi­mo­cho­dem tra­dič­ně hla­su­je proti ruské re­zo­lu­ci Val­né­ho shro­máž­dě­ní OSN „Boj proti he­ro­i­za­ci na­cis­mu, ne­o­na­cis­mu a dalším prak­ti­kám, které při­spí­va­jí k es­ka­la­ci sou­čas­ných forem ra­sis­mu, rasové dis­kri­mi­na­ce, xe­no­fo­bie a s nimi spo­je­né ne­sná­šen­li­vos­ti“.

— Měst­ský soud v Praze 19. ledna le­toš­ní­ho roku zamítl žalobu rus­ké­ho stát­ní­ho pod­ni­ku Go­s­zagran­sob­stven­nosť, který napadl zmra­ze­ní kon­krét­ních ne­mo­vi­tos­tí pa­t­ří­cích Rusku poté, co byl podnik za­řa­zen na český sankč­ní seznam. Proti roz­hod­nu­tí bylo možné se od­vo­lat k Nej­vyš­ší­mu správ­ní­mu soudu. Od­vo­la­li jste se? Co bude dál?

— Ano, proti roz­hod­nu­tí se státní podnik Go­s­zagran­sob­stven­nosť od­vo­lal. Je to jeden z řady pří­pa­dů spo­je­ných s ochra­nou rus­kých ma­jet­ko­vých zájmů v Česku. Na všech se pra­cu­je.

— S jakými ob­tí­že­mi se v sou­čas­nos­ti po­tý­ka­jí di­plo­ma­té v Česku?

— Ať jsou obtíže ja­ké­ko­li, ruští di­plo­ma­té jsou pro­fe­si­o­ná­lo­vé právě proto, aby je pře­ko­ná­va­li.

— S jakými pro­blémy se na vel­vy­sla­nec­tví a kon­zu­lát v Česku ob­ra­ce­jí ruští občané? Žádají o pomoc? Ruší jim banky účty?

— Škála pro­blé­mů, s nimiž se naši občané ob­ra­ce­jí na vel­vy­sla­nec­tví, je po­měr­ně široká. Pokud se za­mě­ří­me na kon­zu­lár­ní agendu, v po­pře­dí je pro­dlu­žo­vá­ní ces­tov­ních pasů, otázky ob­čan­ství a no­tář­ské úkony. Sa­mo­zřej­mě se sna­ží­me pomoci kaž­dé­mu ob­ča­no­vi, který se na nás obrátí, a po­sky­to­vat kon­zu­lár­ní služby kva­lit­ně a včas. Zá­ro­veň po­do­tý­kám, že poté, co české úřady v březnu 2022 od­vo­la­ly po­vo­le­ní k čin­nos­ti rus­kých ge­ne­rál­ních kon­zu­lá­tů v Brně a Kar­lo­vých Varech, veš­ke­rá od­bor­ná zátěž do­padla na kon­zu­lár­ní od­dě­le­ní rus­ké­ho vel­vy­sla­nec­tví v Praze. A při­po­me­ne­me-li, že ještě rok před­tím — pod zá­min­kou ne­chval­ně známé „kauzy Vr­bě­ti­ce“ — Česko sáhlo k hro­mad­né­mu vy­hoš­tě­ní a sní­že­ní počtu rus­ké­ho di­plo­ma­tic­ké­ho per­so­ná­lu, sotva pře­kva­pí, že plně uspo­ko­jit po­ptáv­ku po kon­zu­lár­ní pomoci bo­hu­žel není reálné.

Pokud jde o rušení ban­kov­ních účtů našich občanů v Česku, tento jev vel­vy­sla­nec­tví za­zna­me­ná­va­lo v letech 2022–2023 v sou­vis­los­ti s ná­růs­tem ru­so­fo­bie, který zde ná­sle­do­val po za­há­je­ní spe­ci­ál­ní vo­jen­ské ope­ra­ce. Nyní takové stíž­nos­ti na vel­vy­sla­nec­tví ne­při­chá­ze­jí. S ob­tí­že­mi při za­klá­dá­ní a vedení účtů v čes­kých ban­kách se však ně­kte­ří ruští občané nadále se­tká­va­jí, včetně di­plo­ma­tů.

— V po­sled­ních letech bylo mnoho po­mní­ků a pa­mát­ní­ků druhé svě­to­vé války v Česku po­ni­če­no van­da­ly nebo od­stra­ně­no. Pře­jme­no­vá­ny byly i ulice ne­sou­cí jména so­vět­ských vo­je­vůd­ců. Jaké můžete uvést po­sled­ní pří­pa­dy neúcty Česka k vá­leč­ným hrobům a po­mní­kům? Po­va­žu­je­te tento trend za ne­zvrat­ný, nebo jej lze nějak ovliv­nit? Po­má­ha­jí místní úřady, nebo po­ru­šo­vá­ní to­le­ru­jí?

— Už jsem zmí­ni­la, že o mnoho pa­mát­ní­ků, po­mní­ků a jed­not­li­vých hrobů so­vět­ských vojáků pad­lých za druhé svě­to­vé války se v Česku pečuje a při­stu­pu­je se k nim s ná­le­ži­tou úctou a re­spek­tem. Jsme hlu­bo­ce vděčni těm Čechům, kteří si pa­ma­tu­jí a ctí naše spo­leč­né dějiny, hr­din­ství so­vět­ské­ho vojáka i hr­din­ství svých předků, kteří obě­ta­vě bo­jo­va­li s na­cis­mem. Zá­ro­veň se celá řada ta­ko­vých ob­jek­tů v po­sled­ních letech sku­teč­ně stala terčem van­da­lis­mu. V Praze jsme za le­toš­ní rok za­zna­me­na­li nejmé­ně dva pří­pa­dy — ve Vinoři a v Hlu­bo­če­pích. Celkem v celém Česku víme na­pří­klad od roku 2022 o 22 ta­ko­vých in­ci­den­tech. Vel­vy­sla­nec­tví sou­stav­ně do­ku­men­tu­je akty van­da­lis­mu vůči pa­mát­ní­kům so­vět­ských vojáků, upo­zor­ňu­je na ně české úřady a po­ža­du­je vy­šet­ře­ní a po­tres­tá­ní viníků. V ně­kte­rých pří­pa­dech se toho podaří do­sáh­nout.

Počet pří­pa­dů zne­svě­ce­ní pa­mát­ní­ků zcela zře­tel­ně ko­re­lu­je s výkyvy pro­ti­rus­kých nálad v české spo­leč­nos­ti. Když takové nálady rostou, zvláš­tě jsou-li při­ži­vo­vá­ny v mé­di­ích, roste i počet vý­trž­nos­tí van­da­lů.

Roz­pa­ky však vy­vo­lá­vá to, jak se úřady ně­kte­rých čes­kých obcí de facto so­li­da­ri­zu­jí s van­da­ly a místo obnovy po­ško­ze­ných po­mní­ků dávají před­nost jejich úpl­né­mu od­stra­ně­ní. Taková roz­hod­nu­tí se přitom po­dá­va­jí pod rouš­kou sni­žo­vá­ní spo­le­čen­ské­ho napětí. Pocity van­da­lů někomu zřejmě velmi leží na srdci.

— Rusko loni žádalo Česko o sou­čin­nost pro di­plo­ma­tic­ký per­so­nál vel­vy­sla­nec­tví při určení přes­né­ho místa ulo­že­ní a pro­hlíd­ce de­mon­to­va­né sochy mar­šá­la Koněva, aby se pře­svěd­či­lo, v jakém je stavu. Po­da­ři­lo se ji pro­hléd­nout? Po­skyt­ly praž­ské úřady ně­ja­kou sou­čin­nost?

— Máme in­for­ma­ce, že socha je ulo­že­na v ja­kém­si skladu a čeká na za­řa­ze­ní do ex­po­zi­ce vzni­ka­jí­cí­ho praž­ské­ho Muzea paměti XX. sto­le­tí. Socha není naším ma­jet­kem, je ma­jet­kem města. Pro­hléd­nout se ji zatím ne­po­da­ři­lo.

— V březnu le­toš­ní­ho roku došlo k útoku na Ruský dům v Praze, útoč­ník hodil do oken lahve se zá­pal­nou směsí a budova byla po­ško­ze­na. Byly poté za­zna­me­ná­ny další pokusy o útoky na ruské budovy nebo vý­hrůž­ky di­plo­ma­tům a dalším pra­cov­ní­kům? Při­jí­ma­jí místní úřady po útoku na Ruský dům do­da­teč­ná ochran­ná opat­ře­ní?

— Vy­šet­řo­vá­ní te­ro­ris­tic­ké­ho útoku na Ruský dům stále pro­bí­há. Po­de­zře­lý z útoku byl za­dr­žen. Dě­ku­je­me míst­ním úřadům a or­gá­nům činným v trest­ním řízení za pro­fe­si­o­nál­ní pří­stup k tomuto in­ci­den­tu. Praž­ská po­li­cie obecně vždy re­a­gu­je na pod­ně­ty vel­vy­sla­nec­tví a Rus­ké­ho domu v Praze, a to i v na­lé­ha­vých pří­pa­dech, a za­jiš­ťu­je bez­peč­nost pra­cov­ní­ků a hostů Rus­ké­ho domu i ve­řej­ných akcí po­řá­da­ných v našich pro­sto­rách.

— Na­vště­vu­jí občané Česka kul­tur­ní akce v Ruském domě v Praze?

— S uspo­ko­je­ním mohu říci, že kul­tur­ní akce v Ruském domě na­vště­vu­jí jak občané Česka, tak naši kra­ja­né, ci­zin­ci žijící v Praze i zá­stup­ci zde akre­di­to­va­ných di­plo­ma­tic­kých misí. Čin­nost Rus­ké­ho domu v Praze v po­sled­ní době ožila. Akce zís­ká­va­jí stále větší po­pu­la­ri­tu. Schází se u nás stále více lidí. Pro­sto­ry někdy ani ne­po­jmou všech­ny zá­jem­ce. Na­pří­klad večer ta­neč­ní­ho sou­bo­ru „Kavkaz“ u pří­le­ži­tos­ti Dne Ruska v červnu le­toš­ní­ho roku na­vští­vi­lo více než 500 lidí, přes­to­že sál má ka­pa­ci­tu jen 380 míst. Hosté jsou různí, ale všich­ni jsou po­zi­tiv­ně na­la­dě­ni a akce Rus­ké­ho domu na­vště­vu­jí s po­tě­še­ním. Naše dveře jsou vždy ote­vře­né.

Zdroj: RIA No­vos­ti, 6. října 2026. Pře­klad z ruš­ti­ny: Ruský dům v Praze. Foto: Mi­nis­ter­stvo za­hra­nič­ních věcí Ruské fe­de­ra­ce / RIA No­vos­ti.