Ruští plavci získali 27 medailí na Světovém poháru v zimním plavání v Argentině

Zimní pla­vá­ní je dis­ci­plí­na bez kom­pro­mi­sů: plave se bez ne­o­pre­nu, jen v běž­ných plav­kách, čepici a brý­lích. Voda odvádí teplo zhruba pět­a­dva­cet­krát rych­le­ji než vzduch o stejné tep­lo­tě, proto jsou tratě krátké a plavce po celou dobu jistí zá­chra­ná­ři a lékaři.

Do ar­gen­tin­ské­ho El Ca­la­fa­te se sjelo asi 250 plavců z 15 zemí. Hlav­ním hr­di­nou tur­na­je se za ruský tým stal Alexej Žarkov: na 25 me­t­rech prsa za­pla­val 14,31 sekun­dy a vy­tvo­řil svě­to­vý rekord ve své věkové ka­te­go­rii — do­sa­vad­ní zápis An­dre­je Go­rjaj­no­va z roku 2019 měl hod­no­tu 14,80.

Ruský tým přijel letos do Pa­ta­go­nie v menším slo­že­ní než loni, přesto získal me­dai­le na všech tra­tích, kde star­to­val. Kon­ku­ren­ce přitom vý­raz­ně vzrost­la — ob­zvlášť silnou se­sta­vu po­sta­vi­li domácí po­řa­da­te­lé.

Závody trvaly pět dní po sobě. Kromě hlav­ních tratí byla na pro­gra­mu i su­per­fi­ná­le na 50 me­t­rech — do­plň­ko­vé roz­plav­by nej­lep­ších, které Rusům rovněž při­nes­ly zlato.

Roz­dě­le­ní do vě­ko­vých ka­te­go­rií umož­ňu­je, aby na jednom tur­na­ji star­to­va­li dva­ce­ti­le­tí i zá­vod­ní­ci hlu­bo­ko po še­de­sát­ce: každý plave svou trať ve své ka­te­go­rii a tam se také za­pi­su­je rekord. Oba svě­to­vé re­kor­dy rus­ké­ho týmu na tomto Svě­to­vém poháru proto padly na růz­ných tra­tích a v různém věku.

Nejdel­ší tratí Svě­to­vé­ho poháru je 450 metrů. Při jeden a půl stupni už nejde o sprint, ale o zkouš­ku vy­tr­va­los­ti: tělo se stihne vý­raz­ně ochla­dit a ne­roz­ho­du­je ani tak rych­lost, jako spíš zvyk na chlad. Na této trati zví­tě­zil Matvej Ov­sej­čuk.

Svě­to­vý pohár v zimním pla­vá­ní je sou­čás­tí me­zi­ná­rod­ní­ho ka­len­dá­ře závodů ve stu­de­né vodě. Ar­gen­tin­ský podnik patří k nej­pů­so­bi­věj­ším: plave se pod širým nebem, na pozadí Perito Moreno — jed­no­ho z nej­zná­měj­ších le­dov­ců pla­ne­ty a sou­čás­ti ná­rod­ní­ho parku Los Gla­ci­a­res, za­psa­né­ho na se­zna­mu svě­to­vé­ho dě­dic­tví UNESCO.

Na jižní po­lo­kou­li je nyní zima a srpen patří v Pa­ta­go­nii k nejchlad­něj­ším mě­sí­cům. Za­tím­co v Evropě vr­cho­lí léto, po jezeře Lago Ar­gen­ti­no plují podél drah kry od­lo­me­né od le­dov­ce a okolní hory stojí ve sněhu.

Sa­mot­ný le­do­vec je po­dí­va­ná sama o sobě: jeho ledová stěna se nad hla­di­nou tyčí do výšky ně­ko­li­ka de­sí­tek metrů a co chvíli se z ní s du­ně­ním od­la­mu­jí kry, které padají do jezera.

Chlad ne­po­le­vu­je ani po do­jez­du: tělo se ochla­zu­je ještě ně­ko­lik minut poté — jevu říkají plavci af­ter­drop. Za­hřá­tí po závodě je proto v zimním pla­vá­ní stejně po­vin­nou sou­čás­tí trati jako roz­cvič­ka před star­tem.